Na světě zbývají už jen dva státy, které nabízejí pas za investici
Koupit si občanství už není tak snadné jako kdysi. Kožený, Vostrý, Krejčíř a spol. by to dnes měli o něco složitější. Států, které nabízejí ekonomické občanství, tedy občanství za jednorázový poplatek nebo investici, rapidně ubývá. Většina až donedávna „otevřených“ zemí již tuto možnost zrušila. Donutil je k tomu zejména tlak Spojených států amerických po 11. září 2001. Washington se totiž obával, že prodej občanství může pomoci zločincům a teroristům. Klasické Programy ekonomického občanství v současné době provozují už pouhé dvě země světa: Dominika a Svatý Kitts a Nevis. Česko s nimi nemá – stejně jako třeba se Seychelami, kde momentálně pobývá Radovan Krejčíř – uzavřenou smlouvu o vydávání trestně stíhaných. To znamená, že příští české „velké ryby“ zamíří po případném útěku z vlasti velmi pravděpodobně právě tam.
Sto tisíc za rodinu.
Dominika je malý ostrovní stát v Karibském moři v souostroví Malé Antily mezi Guadeloupe a Martinikem. Jde o republiku v rámci britského Commonwealthu. To je pro držitele dominického pasu nesmírně výhodné, protože může cestovat bez víza do více než devadesáti zemí světa. A ještě důležitější je, že dominické pasy jsou stále na prodej. Stojí zhruba pětasedmdesát tisíc amerických dolarů plus administrativní poplatky za zprostředkování a vyřízení žádosti (zhruba 2500 dolarů). Rodinu se dvěma dětmi přijde koupě občanství na sto tisíc dolarů, za každé další dítě se připlácí pětadvacet tisíc.
„Občanství a pas můžete získat po zaplacení jednorázového a nevratného finančního příspěvku v hotovosti místní vládě zhruba za čtyři až šest měsíců. Jde o takzvaný Program ekonomického občanství,“ uvádí na svých internetových stránkách právnická a zprostředkovatelská firma Henley & Partners. Ta se mimo jiné zabývá právě zprostředkováním občanství a „druhého pasu“ a uvádí, že je oficiálně akreditována dominickou vládou.
„Po podání žádosti vám do tří týdnů zařídíme pohovor s pověřeným vládním úředníkem. Bohužel se kvůli tomu budete muset dostavit přímo na Dominiku, předchozí možnost pohovoru na ambasádě nebo konzulátu byla v roce 2002 zrušena,“ uvádí Henley & Partners. Námaha však prý v žádném případě není samoúčelná: „Občané Dominiky mohou mít dvojí občanství. Tento fakt přitom není sdělován jiným státům.“
Zájemce o dominické občanství musí vyplnit celou řadu formulářů počínaje samotnou žádostí, přes prohlášení o osobním a firemním majetku, kopii rodného listu, pasu, oddacího listu, zdravotního dotazníku včetně negativního testu na HIV, až po výpis z trestního rejstříku. Pak už stačí přiložit dvanáct fotografií pasového formátu a čekat.
Světová jednička.
Vláda ostrovního státu Svatý Kitts a Nevis - leží stejně jako Dominika v Karibském moři v Malých Antilách a jde také o parlamentní monarchii v rámci Commonwealthu - zavedla Program ekonomického občanství v roce 1984. Henley & Partners, který dokáže zařídit i občanství Svatého Kittsu, uvádí: „Jde o nejstarší a zřejmě i nejlepší program ekonomického občanství, který je momentálně k dispozici…“
Jednorázový poplatek na osobu je sice na Svatém Kittsu nižší než na Dominice, jde o pětatřicet tisíc dolarů, žadatel ale navíc musí investovat do nemovitosti, kterou mu vláda určí. Minimální investice obvykle činí 250 tisíc dolarů. Jde o poměrně drahou legraci, která se ale na druhé straně vyplatí. Alespoň to tvrdí právník Henley: „Pas Svatého Kittsu a Nevise je na rozdíl od pasů třeba Belize, Dominiky nebo Grenady považován za velmi prestižní. Není tolik zprofanovaný, vláda Svatého Kittsu a Nevisu vydala takových pasů v rámci Programu ekonomického občanství jen velmi omezené množství. Jejich držitelé proto mohou cestovat bez víz například do Kanady.“
Žadatel o pas Svatého Kittsu musí vyplnit zhruba stejné formuláře jako žadatel o dominický pas. Po zaplacení poplatku a investice do nemovitosti trvá vyřízení žádosti zhruba šest až dvanáct týdnů. Výhodou je, že všechny dokumenty včetně pasu přijdou poštou, žádné předchozí cesty na ostrovy a pohovory s úředníky nejsou v tomto případě třeba.
Jinde je to těžší.
Dominikánská republika sice oficiálně žádný program na koupi pasu nemá, možnost získat legálně občanství na tomto ostrovním státě v Karibském moři přesto existuje. Zájemce se ale musí na ostrov přestěhovat, alespoň půl roku tam žít a získat „trvalé bydliště“. Plus musí investovat alespoň padesát tisíc dolarů. Pasy Dominikánské republiky ale nemají dobrou reputaci. Stává se totiž až příliš často, že dokumenty prodávají místní zkorumpovaní vládní úředníci.
Ke druhému občanství se dá dostat i na Mauriciu. Zájemce se ale musí na tento ostrov přestěhovat a před podáním žádosti tam alespoň dva roky žít. A navíc musí investovat minimálně půl milionu dolarů.
Občanství za jednorázovou investici nabízelo v minulosti daleko více států než nyní. Patřilo mezi ně například Irsko, jehož občanství si v roce 1995 koupil tehdy ještě bezúhonný finančník Viktor Kožený. Investoval tenkrát jeden milion liber do softwarové společnosti Irish Medical Systems.
Irská vláda program, jehož využil i Kožený, zavedla poměrně v tichosti. Během několika měsíců se zvěst roznesla po celém světě a možnosti koupit irský pas využilo například dvacet arabských šejků s rodinami. Mimo jiné i kvůli Koženému, ze kterého se mezitím stal mezinárodně proslulý zločinec, však vypukl skandál a irská vláda musela program v červnu 2001 zrušit. (Mimochodem, irské občanství se sice dá „koupit“ i nyní, žadatel ale musí nejprve v zemi minimálně pět let legálně žít a mít dostatek finančních prostředků.)
Po průšvihu s Koženého pasem začala irská opozice tvrdit, že držení irského pasu natolik podezřelými osobami poškozuje pověst země. „Může to vyvolat dojem, že Irsko je pro mezinárodní darebáky jakési bezpečné útočiště,“ prohlásil loni labouristický poslanec Joe Costello. On a jeho straničtí kolegové požadují, aby Kožený o irský pas jednou provždy přišel. Nechvalně známý český podnikatel ale už v polovině 90. let minulého století „zahnízdil“ na Bahamách, kde pobývá dodnes. Česko nemá s Bahamami dohodu o vydávání osob k trestnímu řízení, takže Kožený dlouho unikal české justici. Na americkou však je, jak se nyní zdá, krátký. Poslední týdny tráví ve vazbě v bahamském kriminále a čeká, zda ho místní soud vydá k potrestání do USA. Hrozí mu pětadvacetiletý trest.
Na Belize za 50 tisíc.
Koženého někdejší společník Boris Vostrý, který je stejně jako on obviněn ze zpronevěry a podvodu ve výši 11,5 miliardy korun, odjel v roce 1994 do středoamerického Belize. Tehdy získal místní občanství poměrně rychle.
On sám tvrdil, že „v Belize získal atraktivní zaměstnání ve finančním sektoru… přijetí občanství bylo nepsanou podmínkou“. Ve skutečnosti to ale zřejmě bylo trochu jinak. V 90. letech totiž platil na Belize starý dobrý Program ekonomického občanství. Zaveden byl v lednu 1995. Podle tehdejšího oficiálního zdůvodnění měl přilákat zahraniční investory.
Za belizské občanství se platilo pětadvacet tisíc dolarů (administrativní poplatky) a dalších pětadvacet tisíc do speciálního investičního fondu. Jak v té době uvádělo belizské ministerstvo financí: „Po zaplacení už nebudete mít žádné další povinnosti. Pas obdržíte poštou. Není ani nutné, abyste se na Belize přestěhoval.“ Krátce po teroristických útocích na Spojené státy, 15. ledna 2002, ale Belize Program ekonomického občanství definitivně zrušilo.
Stejně se zachovala i Grenada, která svůj program občanství za investici zrušila dokonce už 24. října 2001. Je velmi nepravděpodobné, že by ho v dohledné době obnovila.
Existují i další možnosti, jak získat občanství, jsou ale mnohem komplikovanější a dražší než v případě Dominiky a Svatého Kittsu a Nevisu. Například Rakousko umožňuje získat nový domov pečlivě prověřeným cizincům, kteří v zemi aktivně podnikají, vytvářejí pracovní místa a investují přímo do lokálních firem alespoň dva miliony eur. Pasivní investice - třeba do realit nebo vládních dluhopisů - v tomto případě nestačí. O žádosti se rozhoduje na nejvyšší úrovni, hlasuje o ní rakouská vláda. Celá procedura obvykle trvá šest až devět měsíců. Rakouský pas je nesmírně cenný, jeho držitel je zároveň i občanem Evropské unie.
Můžete se stát třeba i Australanem. To ovšem znamená se tam přestěhovat a minimálně dva roky žít. Pak si můžete podat žádost o občanství. Pokud ale chcete v Austrálii podnikat, musíte si pořídit speciální vízum a investovat alespoň 250 tisíc australských dolarů. Podobné je to kupříkladu s Kanadou. Tam můžete zažádat o občanství a pas po třech letech pobytu. Ke druhému pasu se můžete dostat v Panamě. Musíte ale složit 165 tisíc amerických dolarů na zvláštní účet v panamské národní bance. Získáte pak právo v zemi trvale legálně žít a úřady vám vydají i panamský cestovní doklad s omezenou platností. Panamské občanství však nezískáte.
Nejsou na seznamu.
Zatím není zřejmé, zda se české úřady na útěky příštích Kožených a Krejčířů nějak aktivně připravují a snaží se uzavřít vydávací smlouvy i se státy, které „občanství za investice“ momentálně nabízejí. V případě Baham a Seychel to nestihli… Ministerstvo spravedlnosti, které má danou problematiku na starost, ale případné vyjednávání tají. Nechce prý nikomu dávat návod.
Smlouvy o vydávání trestně stíhaných osob nemá Česko - alespoň podle údajů ministerstva spravedlnosti - uzavřeny s „přibližně patnácti státy“. Ministerstvo seznam ani další detaily zveřejnit nehodlá. „Jejich seznam vydávat nebudeme, abychom někomu neradili,“ prohlásil mluvčí ministerstva Petr Dimun. Dále uvedl, že nyní se v zemích, se kterými nemáme vydávací smlouvy, ukrývá přibližně dvacet Čechů.
V „Přehledu hlavních dvoustranných smluv o mezinárodní právní pomoci v oblasti trestní a civilní a dokumentů souvisejících“ na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti ale Svatý Kitts a Nevis ani Dominika uvedeny nejsou.