Podmínky smluv pro vodohospodářská sdružení stále přitvrzují
Spolufinancování českých vodohospodářských projektů z fondu soudržnosti Evropské unie ustrnulo. Generální ředitelství pro regionální politiku Evropské komise pojalo podezření, že český provozní model, který stojí na partnerství veřejného a soukromého sektoru PPP, příliš zvýhodňuje soukromé společnosti na úkor měst a obcí. Brusel už nevydá na čistírny odpadních vod, kanalizační řady či úpravny pitné vody ani korunu, dokud česká strana pro tento druh spolupráce mezi sektory výrazně nezpřísní podmínky. Ohroženo je především rozdělení 1,5 miliardy korun, jež nelze převést do druhé etapy začínající v roce 2007. Ministerstvo životního prostředí proto urychleně sestavilo expertní tým, který má do konce června navrhnout novou modelovou smlouvu pro žadatele. I kdyby ji Brusel bez průtahů schválil, s čímž se dá jen stěží počítat, nebude nebezpečí propadnutí dotací zažehnáno. Všechny partnerské smlouvy čekatelů na dotace, vypilované a uzavřené před mnoha měsíci, poletí do koše a nastane shon, kdo stačí do konce roku podepsat nové smlouvy podle jiných not.
Hon na partnera.
Všechny čtyři projekty, s nimiž ministerstvo životního prostředí pro letošek počítá, podala sdružení vodovodů a kanalizací měst a obcí. Náměstek ministra životního prostředí Tomáš Novotný uvedl Slezský vodohospodářský svazek kolem hraniční řeky Olše, Vírský vodovod pro Brněnsko, společné projekty sdružení obcí na Jihlavsku a na Zlínsku. Se změnami smluv budou muset souhlasit zastupitelstva každého města i obce. Jejich zástupci pak budou muset schválit nový projekt na valné hromadě vodárenského sdružení, jež musí být vyhlášena v zákonném termínu. A hlavně se změnou bude muset souhlasit soukromopodnikatelský partner, což je velmi nejistý předpoklad. Protože právě on má být novými smluvními podmínkami nejvíc omezen, nebude dohoda nijak lehká. Jednou si už partner ve výběrové soutěži vydobyl jisté podmínky, proč by se jich měl vzdávat? Uzavřené smlouvy jsou dlouhodobě platné. Bez všestranné vůle k jejich změně mohou vzniknout nepředstavitelné obtíže, které nebude snadné překonat do konce roku. A jaké byly dotace!
V řadě na finanční podporu z fondu soudržnosti ovšem stojí velké množství žadatelů, zejména s vodohospodářskými projekty. Novotný uvádí, že převis poptávky nad dosavadními možnostmi dotací činí šestnáct miliard. Už v roce 2005 bylo předloženo jedenatřicet kompletních projektů, vybráno bylo deset „bezproblémových“, které nepočítají s modelem PPP. Ostatní projekty, které se rok dva rodily a další rok čekaly, a přitom počítají se spoluprací soukromého sektoru, smete teď bruselská smršť a ve spěchu a za obtížných jednání se bude muset začínat znova.
Nepředstavitelnou ranou by bylo, kdyby bruselská centrála trvala na novém výběrovém řízení na podnikatelského partnera. V Bruselu si viditelně nevědí rady s českým provozním modelem vodovodů a kanalizací, postaveném na soukromých službách. Přitom v Česku už funguje takřka pro tři čtvrtiny obyvatel a bylo by absurdní muset kvůli dotacím hledat nějakou jinou, nevyzkoušenou podobu.
Ve frontě českých obcí na evropské dotace se rodí nejrůznější pochybnosti. Možná že za vším je jen naprostá bezradnost bruselských úředníků. Možná jim vadí, že podniky poskytující vodárenské a čistírenské služby skoupil dominantní hráč Veolia, který již kontroluje málem polovinu tohoto trhu. A nebo je za tím vším jen snaha nedat snaživým Čechům všechno, po čem sahají, protože jim to EU nabídla?
Výsledky lepší pověstí.
Na veřejnosti se traduje, že Česko neumí dosáhnout na dotace, a přitom výsledky jsou právě opačné. Příprava projektů předbíhá přiděleným dotacím o zmíněných šestnáct miliard, v čemž prý nemáme konkurenci.
Od začátku roku 2004 bylo na české ekologické projekty, zejména vodohospodářské, usmlouváno 14,5 miliardy korun, čtyři miliardy k nám předtím do tohoto resortu přetekly v rámci předvstupní pomoci z fondu ISPA. Velké projekty přes 300 milionů korun z fondu soudržnosti schvalovali přímo bruselští úředníci, menší od deseti do tří set milionů se přidělovaly v Česku, samozřejmě pod bdělým unijním okem. Z celkové částky odčerpaly čtyři miliardy. Do 20 nadělených miliard z EU chybí už jen ona pozdržená částka půldruhé miliardy, o niž se svede boj před koncem roku.
Z pěti set měst a vesnic nad 2000 ekvivalentních obyvatel, jež má Česko povinnost do roku 2010 vybavit čištěním odpadních vod, je v dotačním systému zapojeno už zhruba 330. Zbylých 170 obcí je pod stálým tlakem ministerstva životního prostředí, aby se začalo o budování čistíren starat. Jak sdělil Novotný, ve druhé etapě mají každoročně rezervováno osm miliard z dvacetimiliardové kvóty, každoročně rozdělované projektům na zlepšení životního prostředí. Existující přesah zájmu o dotace nevadí, projekty na povinné čistírny odpadních vod budou vítány. Novotný nesdílí skepsi většiny účastníků tohoto procesu, že nové bruselské požadavky budování čistíren ohrozí. Kdyby se tak opravdu stalo, Česko by za každou chybějící čistírnu muselo platil tučné sankce.
V houfu je to lepší.
Ač nerada, musela bruselská centrála už jednu českou specialitu skousnout - sdružené projekty vodovodů a kanalizací. Za přijetí společných projektů měst a obcí vděčí předkladatelé Novotného diplomacii. Kdyby měla každá víska podstoupit evropské schvalovací martyrium, potácelo by se Česko někde na začátku svého čistírenského úkolu. Od roku 2002 už unijní úředníci společné projekty českých měst a obcí respektovali. Následně muselo ustoupit Česko a podle požadavků Evropské komise upravovalo zákon posuzující vliv staveb a činností na životní prostředí (EIA).
Generální ředitel pro regionální politiku EK Graham Meadows nyní usiluje o změny projektů využívajících fond soudržnosti. Tvrdí, že kontrakty se soukromými operátory nejsou v souladu s nejlepší mezinárodní praxí. I pro odborníky je ovšem obtížné si pod tím cokoli konkrétního představit. Další Meadowsovy podmínky jsou ovšem zřejmé. Postrádá v projektech zvláštní kritéria, která by vymáhala efektivitu a kvalitu služeb, chybějí mu i pravidelná monitorování. Definice poplatků, které mají platit uživatelé, nepovzbuzuje k efektivitě, proto Meadows vyžaduje přijetí nových regulačních pravidel. Není spokojen ani se stanovením výše, ani se způsobem placení nájmu, který mají provozovatelé služeb platit obcím, a zjevně se mu nelíbí stanovení povinností provozovatelů vůči spotřebitelům. V některých smlouvách jsou tyto povinnosti vynechány úplně. Kontrakty jsou, tvrdí Brusel, uzavřeny na nepřiměřeně dlouhou dobu a jsou nedostatečně vybalancované, takže vytvářejí riziko nepřiměřených zisků soukromých provozovatelů. A závěr: projekty musejí mnohem více odpovídat veřejnému zájmu.
Vážnou připomínku připojilo i generální ředitelství pro jednotný vnitřní trh - nestandardní proceduru zadávání veřejných zakázek.
„To je zoufalý nápad nutit nás zpětně do výběrového řízení, když v městské kanalizaci a v rozvodech vody patří smluvní společnosti i trubky v zemi. Kdo jiný by měl nový kanalizační sběrač provozovat?“ podivuje se Zbyněk Gajdacz z městského úřadu v Karviné.
Kdo dosáhne na dotace?
Nejtěžší to budou mít projekty, které usilují o dotace za rok 2006. Přestože jsou v časovém tlaku, nemohou nic dělat a musí čekat na schválený modelový projekt. Nestihnou-li pak do svého konkrétního projektu zahrnout všechny nové požadavky do konce roku, dotace nedostanou a nezastoupí-li je někdo rychlejší, český limit se tím zkrátí.
Nejjednodušší by to měly mít projekty z roku 2005, které byly už jako „bezproblémové“ vybírány. Projekty z roku 2004 mají sice taky své jisté, ale než budou schváleny jako dokončené a než budou kýžené dotace vyplaceny, může je čekat hrozivý proces upravování podle nových podmínek.
Náměstek Novotný slibuje, že jeho vyjednávací tým vynaloží veškeré úsilí, aby připravovaný smluvní model nebyl vyžadován retroaktivně. Vždyť i to by mělo platit za dobrou evropskou praxi.
