Menu Zavřít

Obce vyhořelé palivo nechtějí

13. 1. 2010
Autor: profit

Do pěti let má Správa úložišť radioaktivního odpadu vybrat dva kandidáty – lokality, kde se za dalších třicet let začne stavět hlubinné úložiště jaderného odpadu.

Autor: ČEZ

Za bezpečné ukládání radioaktivních odpadů, z nichž nejrizikovější je vyhořelé jaderné palivo, odpovídá stát. Ten si pro tuto specifickou činnost v roce 1997 založil Správu úložišť radioaktivního odpadu (SÚRAO). Podnik však musí zaplatit původce těchto odpadů, což je především elektrárenská společnost ČEZ se svými jadernými elektrárnami.

Jaderný odpad samozřejmě vzniká i jinde, například ve zdravotnictví, v zemědělství a ve výzkumu, nicméně s těmito odpady, které jsou takzvaně nízko a středně aktivní, však problém není. Ukládají se na třech místech v Česku a žádné emoce ani odpor obyvatel v blízkosti to nevyvolává. Kromě areálu jaderné elektrárny Dukovany se nízkoaktivní odpady vozí do úložiště Richard u Litoměřic a Bratrství u Jáchymova.

Kandidáti se brání Podle státní koncepce z roku 2002 je nutné vybudovat pro vysoce aktivní odpady a vyhořelé palivo úložiště hlubinné. To musí být geologicky stabilní minimálně na tři sta tisíc let (z geologického hlediska to není příliš dlouhá doba) a splňovat spoustu dalších kritérií. Do provozu má být uvedeno kolem roku 2065. Lokalita se hledá už od počátku devadesátých let. SÚRAO po svém vzniku v těchto pracích pokračuje a podle harmonogramu je nyní třeba zahájit další geologický průzkum v několika lokalitách. Těch bylo původně několik desítek, v této fázi je jich šest a do pěti let se má výběr zúžit na dvě. Z těch se pak vybere ona „konečná stanice“. Podobný proces proběhl ve Skandinávii, kde je v různé fázi rozpracovanosti projekt hlubinného úložiště jak ve Švédsku, tak Finsku. Z mnoha vytipovaných lokalit posléze zbyly dvě a nyní jsou již známi „vítězové“: ve Finsku město Eurajoki poblíž jaderné elektrárny Olkiluoto (na břehu Botnického zálivu, severně od historické Raumy) a ve Švédsku v Östhammeru, rovněž na pobřeží Baltského moře. Obě země totiž patří mezi jaderné, ačkoli Švédsko před časem odstavilo jednu elektrárnu. Právě do Finska a Švédska vozí SÚRAO zastupitele a starosty z českých a moravských obcí, vytipovaných jako vhodné lokality pro výstavbu hlubinného úložiště. Pokud mluvíme o „vítězích“, ve Švédsku a Finsku se tak tyto lokality samy chápou. Charakter osídlení těchto zemí a přírodní ráz krajiny jsou od českých podmínek dost rozdílné, jiná je i legislativa a zejména pak financování obcí, které mají ze staveb, jako jsou elektrárny či zmíněné úložiště trvalý a nemalý přínos. Ve Švédsku dostane i neúspěšný kandidát na úložiště, město Oskarshamn, 150 milionů švédských korun jako „odškodné za námahu“, kterou podstoupilo v procesu hledání nejvhodnější lokality. Hlubinné úložiště ve Švédsku má být v provozu už od roku 2023; bude zřejmě první na světě. Zastupitelé obcí z České republiky mají ve Skandinávii možnost přesvědčit se, že na úložišti nic „nezáří“, téměř vše je pod zemí a seznámí se s technickým řešením jak ukládání, tak kontejnerů a přepravy. Ve Švédsku se autobusem svezou hlavním přístupovým tunelem až 400 metrů pod zem, kde se technologie testují. Podle SÚRAO bude povrchový areál hlubinného úložiště maximálně pětihektarový a neprováděly by se tu žádné manipulace s jaderným odpadem. Byl by sem z jaderné elektrárny dopraven již uzavřený ukládací kontejner. V České republice však úložiště přesto nikdo nikde nechce. Vznikla řada občanských sdružení, která zavazují zastupitele obcí, aby nevycházeli státnímu SÚRAO ani trochu vstříc. Proběhlo i několik referend s negativním výsledkem. Pouze jedna z vytipovaných šesti obcí podmíněně souhlasí s tím, aby na jejím území probíhal další geologický průzkum. „Se zpožděním a konflikty se počítalo, v harmonogramu je proto dvacetiletá časová rezerva,“ říká ředitel SÚRAO Vítězslav Duda. Úložiště přesto bude Vyhořelé jaderné palivo nejprve chladne po dobu několika let v bazénech v reaktorové hale. Pak stráví i víc než padesát let v dočasných úložištích. V provozu je v Dukovanech, připravuje se v Temelíně. Často se uvádí, že dlouhodobé skladování paliva na povrchu je vlastně vhodné. Jaderné palivo může být recyklováno, tento proces již v několika zemích standardně dělají. Avšak i recyklované palivo se jednou stane vysoce aktivním jaderným odpadem a patří do hlubinného úložiště. Pokud tedy Česko nedokáže nahradit elektřinu z jaderných elektráren jinými zdroji, což žádná energetická koncepce nepředpokládá, bude nutné se do konce století postarat možná až o 10 tun vyhořelého paliva. Časová tíseň však nehrozí a SÚRAO věří, že v jednání s obcemi dosáhnou konsensu. Samozřejmě za předpokladu, že obce získají všechny potřebné záruky a že pro ně bude v konečném součtu úložiště větším přínosem než negativem. Novela atomového zákona, která je v Poslanecké sněmovně, by měla být prvním krokem. Menší problémy s umístěním úložiště by teoreticky byly v areálech jaderných elektráren, ty však z geologického hlediska zcela nevyhovují. V roce 2009 SÚRAO také dokončilo studii, zkoumající možnosti umístění v některém z vojenských újezdů. Vyloučeny byly Brdy, Březina a Libavá, další průzkum by bylo třeba provést v Boleticích a Hradišti. Profity pro firmy Budování i provoz hlubinného úložiště jaderných odpadů vytvoří řadu podnikatelských příležitostí. Jak říká ředitel SÚRAO Vítězslav Duda, uplatní se zde mnoho profesí a specializovaných firem, a to jak v období výstavby, tak provozu. Výstavbu povrchových objektů hlubinného úložiště zajistí stavební podniky, vyrostou inženýrské sítě a dopravní napojení. Následovat budou dodávky technologií pro provoz dolu. Samotná ražba důlního díla vyžaduje zajištění razicích štítů a transportních mechanizmů či důlního měření. Pokud jde o dodávky technologií, nejdůležitější jsou kontejnery, na jejichž vývoji spolupracují i vědci z České republiky. Jde o zcela unikátní výrobky. Uplatnění najdou firmy se zkušeností v odlévání kontejnerů, obrábění, svařování či zpracování ušlechtilých kovů. Kdo to zaplatí?**

FIN25

Vše, co se týká hlubinného úložiště, včetně jeho uzavření po konečném naplnění, se hradí z jaderného účtu, na který ČEZ odvádí 50 korun za jednu MWh vyrobenou v jaderné elektrárně. Již před rokem na něm bylo téměř 12 miliard korun. Za rok 2009, kdy Temelín dosáhl rekordní výroby, to bude minimálně o 1,3 miliardy více. Také provoz stávajících úložišť je financován převážně z prostředků jaderného účtu a činí ročně asi 30 milionů korun. Na výstavbu hlubinného jaderného úložiště se počítá s částkou téměř 50 miliard korun.

„Máme představu, že také obce, na jejichž katastru je vymezeno průzkumné území pro hlubinné úložiště, by měly mít nárok na příspěvek. Mělo by to být minimálně v rozsahu 12 milionů korun ročně na lokalitu,“ říká Vítězslav Duda.

  • Našli jste v článku chybu?