Noviny a časopisy jsou plné různých námětů, kam by se měla ubírat česká energetika. Nejčastěji se ozývají názory, že je potřeba rychle privatizovat energetické společnosti, ustavit samostatný a nezávislý regulační úřad, vypracovat nový energetic ký zákon a otevřít trh s energií.
O nezbytnosti těchto kroků nikdo nepochybuje, málokde je však možno najít jasnou představu, jak se by se mělo s elektřinou obchodovat a zda je nutné pro obchodování ustavit nějaké nové instituce a pokud ano, tak jaké. Vybudování trhu s elektřinou je přitom základem, od kterého je potřeba začít.
Přitom pokud se má vytvořit funkční systém obchodování, je nutno zřídit organizovaný veřejný trh typu komoditní burzy a zároveň vytvořit systém efektivní komunikace mezi vzniklou burzou, která se často nazývá „power pool nebo také „power exchange , a centrálním dispečinkem.
Elektřinu nelze skladovat.
Proč je vlastně obchodování s elektřinou takový problém? Z fyzikálního hlediska je to prosté: elektřinu nelze nebo ji spíš zatím neumíme skladovat. Znám celou řadu lidí, kteří po vyslechnutí této zásadní pravdy vypnou okamžitě „příjem a další argumenty jdou mimo ně. Vždyť už tuhle „výmluvu slyšeli tolikrát. Přesto se právě kvůli potížím se skladováním nemohou u elektřiny uplatnit běžné tržní mechanismy.
Aniž by se to v učebnicích ekonomie příliš prezentovalo, předpokládá se jako samozřejmost, že je v tržním systému k dispozici určitý čas pro vyrovnání nabídky a poptávky. Kupující prostě nějaký čas po čká, pokud se mu nabízené zboží zdá drahé, a i prodávající může nějaký čas počkat se snížením ceny v naději, že se přece jen najde kupec. K tomu je potřeba, aby zboží bylo vyrobeno a připraveno k prodeji, tedy aby bylo na skladě. U elektřiny musí být naopak spotřeba v rovnováze s výrobou v každém sebekratším okamžiku. Proto je zcela zřejmé, že pokud tady má působit zákon nabídky a poptávky, musí se pro obchodování s elektřinou vytvořit umělý, virtuá lní model. Takový, aby v něm bylo možné kupovat a prodávat megawatthodiny elektrické energie jako pytle mouky nebo každou jinou komoditu.
Virtuální realita.
Existuje řada řešení, jak skloubit reálný systém s virtuálním tržním modelem. Mají jedno společné, vše co se ve vlastnostech elektřiny liší od vlastností komodit, je součástí dalšího umělého modelu nazvaného „transport elektřiny . Ten zahrnuje všechno od regulace kmitočtu přes regulaci napětí až po zajištění rezervního výkonu a pokrytí ztrát v sítích. Cenu elektřiny lze potom vyjádřit jako součet ceny energie (komodity) a jejího „transportu . Zatímco obchod s elektřinou/komoditou lze plně liberalizovat a vystavit působení tržních sil, za „transport elektřiny musí odpovídat operátor systému, kterého by měl v souladu se světovou praxí i tolikrát citovanou Směrnicí 96/92 EC určit stát. Také platb a za „transport formou tarifů bude ještě dlouhou dobu předmětem regulace, a nikoliv trhu.
Právo veta.
Postupy, které ovlivňují u obchodování s elektřinou nabídku a poptávku, lze považovat za umělé. Jsou ale nutné, aby došlo k potřebnému navýšení nebo snížení tržní ceny v dané periodě nebo aby se podle pokynu operátora systému mohly nasadit či odstavit určité zdroje, a to bez ohledu na předem uzavřené obchody. Operátor přitom musí v předstihu, nejčastěji den před skutečným provozem, zobchodovat nabízené „balíky elektřiny. Pro každou obchodovanou periodu (pů lhodina nebo hodina) následujícího dne se přitom určí tržní cena. Během reálného provozu má operátor něco jako právo veta, obchodníci už totiž nemají možnost zasahovat do řízení soustavy ani v případě, že se skutečný provoz značně odlišuje od předem uzavřených obchodů. Po ukončení dne jsou vyhodnoceny odchylky skutečného provozu s uzavřenými obchody a vyhodnocení je předáno operátorovi burzy/poolu, který provede vyúčtování odchylek mezi účastníky obchodování na burze. Mimo burzu je možno povolit uzavírání přímých obchodů, avšak vztahy mezi obchodem přes burzu a přímými obchody musí určit energetický zákon. Ze zahraniční zkušenosti vyplývá, že nejméně deset až dvacet procent obchodů by mělo jít přes burzu, neboť je potřeba pokrýt výkyvy na straně výroby a spotřeby, které mají náhodný charakter, a nelze je tedy efektivně řešit bilaterálními smlouv ami. Nutnost vytvoření burzy pro obchodování s elektřinou je někdy některými experty zpochybňována, avšak skutečně liberální systém bez ní není možný. I kapitálový trh je možno teoreticky založit pouze na přímých obchodech, a přesto všechny vy spělé země mají burzy cenných papírů. I elektrárenská burza plní dvě základní funkce: dává jasný signál o ceně elektřiny a umožňuje transparentní ohodnocení odchylek skutečného provozu od přípravy provozu a jejich zúčtování mezi účast níky poolu.
Nic nového pod sluncem.
Vrátíme-li se k tomu, co je potřeba udělat nejdříve, je to nový zákon, který ustanoví burzu s elektřinou a určí způsob komunikace. Všechno ostatní včetně privatizace a nezávislého regulátora může počkat.
Příkladem země, kde byla provedena liberalizace současně s privatizací, je Anglie. Její trh s elektřinou byl vzorem pro všechny následovníky. Avšak trh v Norsku a Švédsku je mnohem liberálnější a méně deformovaný zásahy regulátora, přestože zde privatizace následovala po liberalizaci a řada firem je zde n avíc dosud ve veřejném vlastnictví státu nebo obcí. Operátoři systémů v obou zemích jsou plně ve vlastnictví státu a jejich privatizace se ani nepředpokládá.
