Firmy tvrdí, že jim chybí větší podpora vlády
Význam Ruska jako odběratele českého zboží loni dále klesl. Veliká země se svým „trhem budoucnosti má na české exportní mapě přibližně stejnou váhu jako Švýcarsko s podílem 1,4 procenta na celkovém vývozu. Dynamiku celkové výměny dlouhodobě výrazně ovlivňuje jediný faktor - vývoj světových cen ropy a zemního plynu. Chřadnoucí export. Českým firmám se loni v Rusku nedařilo. Z předběžných statistických čísel vyplývá, že export ve srovnání s rokem 1998 spadl o více než dvě pětiny na pouhých 385 milionů dolarů. Schodkem - i když nepatrným - skončil dokonce i obchod strojírenskými výrobky a dopravními prostředky. S hlubokým poklesem vývozu na ruský trh se musel smířit i jeden ze strojírenských gigantů - plzeňská Škoda, a. s. Loni tam dodala zboží za 219 milionů korun, zatímco v roce 1998 prodala za téměř 1,6 miliardy korun. Česká republika za sedm let existence nakupila v obchodu s Ruskem schodek v úhrnné výši kolem sedmi miliard dolarů. Loni to byla miliarda. Kam vylétne letos, když ropa prudce podražila a exportní vyhlídky zůstávají - i přes určité oživení ruského trhu - chmurné? Vývoz do Ruska se v první polovině devadesátých let přece jenom mírně zvedal. V prvním pololetí roku 1998 se dokonce zdálo, že dynamika růstu dokonce ještě zrychlí. Export vyjádřený v dolarech tehdy meziročně vylétl skoro o čtyřicet procent. „Pak ale udeřila finančně-měnová krize a všechno se doslova zaseklo, neboť rubl prudce oslabil a to se projevilo i ve zdražení českého zboží, podotýká obchodně-ekonomický rada v Moskvě Břetislav Krch. Podle něj ale české firmy v Rusku už od poloviny roku 1999 zaznamenávají živější zájem odběratelů. Hlavním důvodem jsou výrazně vyšší ceny ropy promítající se do vyšších příjmů ruských firem i vlády. „Všichni naši obchodníci zde tvrdí, že trh v loňském posledním čtvrtletí oživil, nejenom těžební, ale i zpracovatelské firmy projevují zájem o nákup zařízení i celých technologií, říká Krch. Chvění v ruských firmách. Momentální situace v Rusku ale obchodníkům nepřeje. Probíhající změny v nejvyšších patrech politické moci totiž citelně dopadají i na ruské komerční struktury. „Panuje velká nejistota. Kdekdo se obává, že jakmile se Putin stane prezidentem, vyšetřování nejrůznějších podvodů, včetně daňových úniků, se ještě zintenzivní, možná se budou hromadně odebírat licence, uvádí jeden z českých obchodníků působících v Moskvě. Z dlouhodobého hlediska je to ale podle něj pozitivní, neboť, jak doufá, „terén se pročistí a bude lépe vidět, kdo je kdo . Podle Ondreje Oravce, ředitele společnosti Whirlpool Europe pro rozvíjející se trhy, již „očistná kampaň začala. Ruská vláda nedávno zpřísnila kontrolu dovozu, což v praxi znamená dodatečná potvrzení a prověřování faktur. „Asi pětadevadesát procent zboží dováženého do Ruska se oficiálně neproclívalo, šlo jakousi šedou cestou, podotýká Oravec, který ale o účinnosti podobných úřednických metod silně pochybuje. „Známe přece tuto velikou zemi, říká. Všemocná ruka úředníka. Rusko, které není členem Světové obchodní organizace, uplatňuje v dovozu silnou ochranářskou politiku - nejenom vysoká cla, ale i mimotarifní překážky (certifikace, zvláštní povolení). Obchod komplikuje také rozbujelá byrokracie a často nepřehledná pravidla a nejednoznačný výklad ze strany vládních úředníků. „Jejich značný vliv na zahraniční obchod je prostě ruské specifikum, s nímž by se mělo počítat. Kdo zde chce uspět, musí si vypěstovat dobré vztahy se státním aparátem, tvrdí Jiří Vaňhara, jeden ze šéfů První česko-ruské banky v Moskvě. „Mimořádně velký vliv státu začíná na makroúrovni vydáváním kvót, hlavně vývozních, a končí certifikací výrobků, soudí vedoucí moskevské kanceláře Komerční banky Petr Votoupal. V nepřehledné změti zákonů podle něj „vyhrává ten úředník, který se v ní nejšikovněji orientuje a má také pravomoc pravidla vykládat - často různě - podle toho, o jaký „případ jde. To, že se často musí administrativní nařízení obcházet a nalézat „společný jazyk se zájmy úředníků, je jedna ze stěžejních příčin, proč zahraniční firmy (ale také ruské) pořád nevěří v perspektivu dlouhodobého podnikání. Nízká koupěschopnost. Ruský trh je také „chráněn velice nízkou koupěschopností naprosté většiny obyvatel. Zahraniční dovozci tak jsou nuceni co nejvíce se cenou přiblížit ruským výrobcům, což platí hlavně pro potraviny a spotřební zboží. „To, co se nyní v Rusku děje, je prostě cenová válka, poznamenává Oravec, podle něhož při průměrném ruském příjmu kolem 65 dolarů měsíčně nelze čekat zázraky. „I když četné marketingové studie potvrzují, že většina ruských zákazníků má zájem o zboží špičkové kvality, v praxi je rozhodující faktor cena, dodává manažer Whirlpoolu. Vládní berlička. Čeští obchodníci i bankéři působící v Moskvě se shodují v tom, že v nynější velice složité době by do vzájemného obchodu měla více promlouvat pražská vláda. Konkrétně by to mělo znamenat častější osobní kontakty především ministrů a jejich náměstků. „Rusko je prostě Rusko. Nedohodnou-li se vysocí vládní úředníci, je skoro nemožné dostat se do nějakého programu financovaného vládou, zní hlavní argument obchodníků. „Také si myslím, že výraznější politická podpora vývozu do Ruska chybí, připojuje se obchodně-ekonomický rada Krch. „V Česku máme svobodné podnikání, ale v Rusku je to jinak, dodává diplomat. Na scéně znovu barter. Praha a Moskva by se měly na politické úrovni dohodnout tak, aby bylo možné část ruských dodávek ropy a plynu hradit českým zbožím, například dopravními prostředky, zařízením pro nemocnice a léčivy - tak zní přání mnoha obchodníků. Ovšem většinu těchto nákupů tuzemského zboží, které by připadalo v úvahu, financuje ruská vláda nebo jednotlivé gubernie. „Taková operace by pro nás jistě byla výhodná, ale ruští dodavatelé nečekají na české tramvaje či autobusy, potřebují dolary, upozorňuje náměstek ministra průmyslu a obchodu Václav Petříček. Přesto se domnívá, že o takových obchodech by se mělo jednat, neboť je to velká šance pro posílení českého vývozu. S návrhem směnit část ropy za české zboží přišel také ruský ropný koncern Lukoil, ucházející se o pardubickou rafinerii Paramo. Podle náměstka Petříčka by v počáteční etapě mohlo jít o operaci v hodnotě kolem padesáti milionů dolarů. „Samozřejmě je otázka, zda by se to podařilo dohodnout do reálných rozměrů, dodává. Dluh na věčné časy? Rusko dnes dluží České republice částku pohybující se kolem 3,5 miliardy dolarů. Původní úvěry ruské straně vznikly v letech 1989 a 1990 a činily „jen 3,1 miliardy dolarů, narostly však za nesplácené úroky. Z pohledávek českých firem v původní výši 270 milionů dolarů se podařilo v podobě zboží (ale nikoliv ropy či plynu) získat asi šedesát procent, o splacení zbytku se jedná jak v mezivládní rusko-české komisi, tak mezi věřitelskými českými a dlužnickými ruskými firmami. V souvislosti s dluhem Ruska vůči České republice náměstek Petříček konstatuje: „Nemůžeme si dělat iluze, že by Rusové cítili nějakou okamžitou potřebu nám splácet. Moskva má po ruce pádný argument - ujednání s Pařížským klubem, který splátky jejího dluhu odložil. Rusko od srpnové krize roku 1998 neplatí ani úroky z vládního dluhu. Praha by přistoupila na to, aby se i úroky začaly splácet dodávkami ruského zboží, ale to je komplikovaná záležitost. „Nejdříve se musejí dohodnout seznamy zboží, jež by vyhovovaly oběma stranám, potom nalézt vhodné dodavatele a nakonec se musí čekat, až jim ruské ministerstvo financí uvolní peníze. A to trvá dlouho, vysvětluje Krch. Rizika, rizika. „Na hodnocení Ruska jako země pro vývozce vysoce rizikové se těžko může něco změnit, říká generální ředitel exportní pojišťovny EGAP Pavol Parízek. Podle něj ale rozhodně nelze říci, že by klesal počet tuzemských firem, které o toto teritorium projevují zájem. „Je ale znát, že se do Ruska nevrhají tak bezhlavě, jak se stávalo před krizí roku 1998, mnohem více své záměry zvažují, poznamenává Parízek. EGAP loni vyplatil českým dodavatelům na ruský trh na pojistných náhradách stovky milionů korun. „Protože jde o úvěry, které se budou splácet několik let, zaplatíme také letos jenom kvůli Rusku takových tři sta až čtyři sta milionů korun, předpokládá Parízek.
