Obchod se zemí půlměsíce

Spojení turecké hospodářství se kdysi v češtině používalo jako synonymum zmatku a popletené ekonomiky. Dnes to ale rozhodně neodpovídá realitě. Soudobé Turecko je rychle se rozvíjející zemí, o jejíž trh s více než sedmdesáti miliony spotřebitelů se ucházejí exportéři z celého světa. Pro českého vývozce má Turecko navíc tu výhodu, že má s evropským společenstvím celní unii.

Jedním ze symbolů Turecka je istanbulská mešita Hagia Sofia.

Autor: Shutterstock

Turecká ekonomika se od konce roku 2009 zvedá a už letos se čeká, že její HDP poroste o velmi slušné zhruba 3,5 procenta. OECD předpokládá, že Turecko bude po Číně patřit v nejbližších letech ke státům s nevyššími tempy růstu.

Pro české firmy je Turecko výzvou, ať už jde o export, investice i jiné formy spolupráce. Naše pozice na tamějším trhu je velmi dobrá. Nelehký rok 2009 skončil pro český vývoz dokonce lehkým nárůstem. Uplatňují se i české investice. Mezi 25 hlavními českými exportními trhy se země zařadila na 18. místo a předběhla například Čínu, Slovinsko a Finsko.

Perspektivní obory jsou energetika či ekologické technologie

Hlavní příležitosti lze spatřovat v pěti základních sektorech. V první řadě jde o energetiku. Reakcí turecké vlády na vzrůstající spotřebu energie jsou vedle plánovaných investičních injekcí rovněž privatizační záměry elektráren včetně sítí a podpora využití obnovitelných zdrojů. Perspektivní odvětví představují produktovody, zásobníky ropy a plynu včetně souvisejících zařízení.

Na programu je také dopravní infrastruktura: železniční, silniční i lodní doprava, stejně tak výstavba tramvajových tratí. Velký důraz je kladen na technologie k ochraně životního prostředí. Jde například o odsíření tepelných elektráren, likvidace odpadu nebo čističky vody a vzduchu.

Turecko je významným producentem četných nerostných surovin, zejména lignitu a celé škály stavebních surovin. Nabízí se dodávky těžebních zařízení včetně technologií pro navazující chemický průmysl.

Privatizovat se bude stovka elektráren

V roce 2010 se předpokládá privatizace některých tureckých bank. Stát chce zcela vystoupit z cukerného sektoru, chystá další privatizace regionálních distribučních sítí. Do privatizace je předběžně zahrnuta více než stovka elektráren. Koncem roku se očekává seriál tendrů státních drah a municipalit na výstavbu železničních a tramvajových spojů.

Pro české podniky je mimořádně účelné, aby se zabývaly zapojením do rozvojové pomoci Evropské unie pro turecké předvstupní období, financované z fondů IPA (Instrument of Pre-Accession). Česko se jako členský stát Unie na tvorbě prostředků rovněž podílí. Programy jsou spolufinancovány Tureckem. IPA fondy budou fungovat do roku 2013.

Projekt regionálního rozvoje Jihovýchodní Anatólie „GAP“ se týká devíti provincií. Země na něm pracuje s rozvojovým fondem OSN (UNDP). Podstatou je využití bohatství vodních zdrojů, hlavně řeky Eufratu. A to jak pro zavlažování, tak pro výrobu energie.

Zde by si mohly české firmy vytvořit navíc předpolí k nástupu do Sýrie. Šanci proniknout na další trhy po boku tureckých firem se ostatně českým firmám otevírají na celém Blízkém a Středním východě. Dobré vyhlídky skýtá rovněž agresivní nástup tureckých podnikatelů do Iráku a Afghánistánu.

Pro domácí stejná pravidla jako pro cizince

Obchodně politický režim Turecka je díky otevírání ekonomiky liberalizován. Rozhodující normou je celní unie Turecka s Evropskou unií, na jejímž základě země uplatňuje ve vztazích se třetími zeměmi společný celní tarif Unie. V souvislosti s přístupovými rozhovory, které započaly v roce 2005, začala turecká vláda realizovat restrukturalizaci na makro- i mikroekonomické úrovni a přizpůsobovat legislativu evropským standardům. Přes nesporný posun ale zatím není ekonomické prostředí zcela srovnatelné s podmínkami společného evropského trhu.

Na stabilitě a bezpečnosti země mají zájem nejen Turci, ale i nejvlivnější světová uskupení. To spolu se systémem, který je zejména v ekonomické oblasti značně liberální, vytváří dostatečné záruky potřebné pro investice do různých oblastí podnikání. Mezi Českou republikou a Tureckem byla v roce 2009 podepsána Smlouva o vzájemné podpoře a ochraně investic.

Veškeré sféry podnikání, které jsou pří­stupné soukromému sektoru, jsou otevřeny i pro zahraniční kapitál. Platný zákon poskytuje zahraničním investorům stejná práva a povinnosti jako domácímu kapitálu. Současně garantuje převod zisků, poplatků a honorářů stejně jako repatriaci kapitálu.

Ze struktury zahraničních investic je zřejmé, že investoři mají největší důvěru v sektor služeb. Pro český průmysl je nejzajímavější oblastí energetika. V ní však nemá turecká strana zcela dořešeny ještě některé důležité otázky. Na schválení čeká novela zákona o obnovitelných zdrojích energií. Měla by mimo jiné motivovat příliv investic do tohoto sektoru.

České vývozce je třeba upozornit na „importní režim“, který v Turecku platí. Je publikován vždy k 31. prosinci s platností na jeden rok. Pravidla jsou letos zakotvena ve 22 komuniké a implementována jsou šesti centrálními úřady dle dílčích komoditních kompetencí.

Režim zacházení se zbožím importovaným z Evropské unie a pocházejícím ze třetích zemí zůstává beze změn. Což znamená, že zboží z takzvané volné cirkulace v Evropské unii a s certifikátem CE zde podléhá dodatečné kontrole. Počet kontrolovaných průmyslových výrobků se podstatně snížil a týká se jen 50 položek. Svůj výčet redukovalo i Ministerstvo zdravotnictví, a to na 333 položek.

Bariéry komplikují dovoz alkoholu i farmaceutik

Na půdě celní unie EU – Turecko se už dlouhodobě jedná o několika zásadních obchodních bariérách ovlivňujících nepříznivě export ze států společenství do Turecka. Prozatím však bez znatelného posunu k lepšímu. Českých vývozců se s ohledem na strukturu našeho exportu týká zejména uvedená turecká certifikace zboží z volné cirkulace, registrační povinnost při vývozu textilu, nedostatečné uplatňování práv duševního vlastnictví a nadměrné využívání ochranářských opatření. K dalším patří například restrikce při dovozu alkoholu, nejasné importní řízení pro dovoz použitých strojů, tarifní kvóta na zpracované agroprodukty a opatření směřující k omezení dovozu farmaceutik.

Někteří zahraniční vývozci z oboru agropotravinářského komplexu se potýkají rovněž s problematikou geneticky modifikovaných organismů. Turecko je nepřipouští, a to ani v potravinách. Předmětem časté kritiky a potíží je celní systém, především ale vlastní celní praxe.

Režim zadávání veřejných zakázek je up­raven platným zákonem, praxe je však dos­ti svízelná. Potíž spočívá i v tom, že vyhlašovatel může po vyhodnocení nabídek zakázku zadat podle svého uvážení nebo ji nezadat vůbec.

Jak na trh? Využijte importéra a obchodních komor

Mnohé české firmy již v Turecku zainvestovaly. Koncem roku 2009 ohlásila podpis významného kontraktu Škoda Power, nedávno se k českým investorům – ČEZu a Zentivě – přidala firma EnergoPro. Slibně se vyvíjejí jednání dalších podniků o dodávkách pro dopravní infrastrukturu a energetiku. Několik firem se nyní účastní se svými místními partnery tendrů státních drah.

Jak při vstupu na turecký trh pokračovat? Platí, že je nutno veškeré vstupní podklady důkladně prověřit a právním i ostatním aspektům věnovat větší pozornost, než by vyžadovala obdobná investice v Evropské unii.

Při obchodním vstupu na trh je vhodné k prvním kontaktům využít služeb sítě odborných organizací, tedy regionálních obchodních a průmyslových komor či unií výrobců. Povinné členství tureckých firem garantuje široký záběr a spolehlivost informací.

Při realizaci exportu je nutno spolupracovat s tureckým importérem. V jeho maximálním zájmu je dostat zboží do země a vyjasnit se znalostí jazyka a místní legislativy na tureckých úřadech všechny administrativní náležitosti. Zapojení zástupce se doporučuje zejména v případě náročnějších komodit, vstupu do státních zakázek, soutěží vyhlášených státními firmami, spolupráce směřující k výrobní kooperaci nebo prodeji či nákupu licence a rovněž při záměru spolupráce na třetích trzích.

Turecký import 2010 bude podle oficiální prognózy nižší, než v minulých silných dovozních letech. Všechny zahraniční vývozce zde čeká konkurenční boj. V kombinaci s některými specifiky teritoria se pak slibný trh může stát – zejména pro začínající exportéry z řad malých a středních podniků – dost tvrdým oříškem.

Pomocnou ruku může podat česká ekonomická síť. Vedle dvou obchodně ekonomických úseků zahrnuje i kancelář CzechTrade. Lze doporučit, aby čeští exportéři využívali hned od začátku svých „tureckých“ obchodních úvah jeho programy a hlavně neváhali do Turecka přijet. Zastupitelský úřad v Ankaře i Generální konzulát v Istanbulu jsou připraveny vhodně lobbovat za zájmy české ekonomiky. Podporu ekonomické spolupráci ostatně deklarují všechna vrcholná jednání představitelů obou zemí. Bylo by však omylem domnívat se, že veškeré nitky jsou jen v rukou tureckých centrálních orgánů. Nezměrný potenciál leží v tureckých regionech. Sem by měly směřovat ve větší míře i cesty a jednání českých podnikatelů.