Oderský rodák August Herzmansky odešel už ve čtrnácti letech do Vídně, kde se vyučil obchodníkem. Z malého krámku v centru města brzy vybudoval jeden z největších obchodních domů v habsburské monarchii a zavedl i tehdy nebývalou věc – pevné ceny.
Foto: Worldcarfans.com
Mariahilfer Strasse je nejnavštěvovanější, nejdelší a také nejstarší obchodní ulicí ve Vídni. Leží mezi Starým Městem a nádražím Westbahnhof a dá se na ní koupit téměř vše – od luxusního oblečení až po kosmetiku a vybavení pro domácnost. Nebylo tomu tak ale vždy. Obchodní sláva tohoto bulváru začala teprve roku 1881, kdy na rohu ulic Mariahilfer Strasse a Stiftgasse vznikl moderní obchodní dům „A. Herzmansky“. Nabízel širokou škálu textilního zboží a postupně se stal jedním z největších nákupních center Rakouska-Uherska. Jeho zakladatelem byl přitom rodák z malé obce na Novojičínsku, českoněmecký podnikatel August Herzmansky.
Z Oder do Vídně
Narodil se roku 1834 v rodině oderského soukeníka Georga Herzmanskeho. Původně měl převzít otcovu dílnu, doba ale drobným výrobcům textilu nepřála. Místní soukenictví se ocitlo v krizi a naděje na zlepšení byla mizivá. Rodiče se proto rozhodli, že Augusta pošlou vyučit se do Vídně.
Do rakouské metropole dorazil v bouřlivém roce 1848. Městem duněly dělostřelecké salvy a studenti s řemeslnickými tovaryši stavěli barikády. Čtrnáctiletý mladík měl ale jasný cíl – vyučit se obchodníkem. Podařilo se mu získat učňovské místo u jednoho vídeňského podnikatele a po několika letech obdržel výuční list. Naděje na založení vlastního obchodu byla ale malá. Herzmansky neměl žádné peníze, byl proto rád, že mohl nastoupit do továrny na stuhy a krajky E. Schoppa.
Konec smluvních cen
Teprve 15 let po příchodu do Vídně nastal čas, kdy se rozhodl osamostatnit. Roku 1863 si na Kirchengasse otevřel obchod s koloniálním zbožím, oženil se, založil rodinu a vstoupil i do nově vzniklého grémia vídeňských obchodníků. Uspět v obtížné konkurenci nebylo snadné, Herzmanskemu se to ale brzy podařilo. Dosáhl toho především zavedením některých novinek, z nichž nejvýraznější byly pevné ceny zboží. Ve vídeňských obchodech totiž tehdy fungovaly ještě ceny smluvní, které byly pro zákazníky nepřehledné. Herzmansky je zrušil a získal tím řadu nových klientů.
Krize, která postihla rakouské hospodářství roku 1873, ale dobře rozjetý podnik přibrzdila a donutila Herzmanskeho, aby se roku 1879 spojil s vídeňskou rodinou Gerngrossů. Obchod pak vedl s jejich podporou a roku 1881 ho přemístil na roh ulic Mariahilfer Strasse a Stiftgasse.
August Herzmansky (1834–1896)
Narodil se 26. června 1834 v Odrách na Novojičínsku v rodině soukenického mistra. Ve 14 letech odešel do Vídně, kde se vyučil obchodníkem. Na vídeňské Kirchengasse si roku 1863 otevřel obchod se smíšeným zbožím, ve kterém jako jeden z prvních zavedl pevné ceny. Roku 1881 přemístil prodejnu na nároží ulic Mariahilfer Strasse a Stiftgasse, kde vznikl nový obchodní dům s textilem. Herzmansky ho neustále rozšiřoval, otevření takzvaného „Prostředního domu“ se ale už nedožil. Zemřel 5. prosince 1896.
Lákadlo pro poutníky
V průběhu 80. let 19. století se pro Herzmanskeho podnikání opět vytvořily výborné podmínky. V blízkosti jeho obchodu totiž stály dva kostely, které se staly cílem mnoha poutníků a každoročně do nich proudily statisíce lidí. Po bohoslužbě pak řada z nich navštívila také Herzmanskeho obchod, aby si nakoupila zboží, které nebylo jinde k dostání.
Dobré podnikatelské výsledky brzy umožnily postavit na Stiftgasse nový obchodní dům, k jehož otevření došlo v prosinci 1888. Budova byla dále rozšiřována směrem na frekventovanou Mariahilfer Strasse, kompletně dokončena pak byla roku 1892. V sortimentu převažoval textil, jehož prodej rychle stoupal. Z podniku „A. Herzmansky“ se proto již počátkem 90. let 19. století stal největší a nejvýznamnější obchodní dům s textilem v rakousko-uherské monarchii.
August Herzmansky velmi zbohatl, zároveň se ale stal i štědrým mecenášem. Již roku 1888 nechal ve Weidlingau západně od Vídně vybudovat dětskou zotavovnu a založil i nadaci, z níž byl hrazen její provoz. Projekt byl vysoce oceněn na VII. světovém kongresu pro demografii a hygienu v Londýně roku 1891, dokonce ho označili za příkladný. Herzmanskemu se tedy podařilo spojit dobré s užitečným. Humanitárním činem přispěl k tomu, že se situace chudých nemocných vídeňských dětí výrazně zlepšila. Zároveň ovšem vylepšil i svůj podnikatelský profil a stal se u Vídeňanů – potenciálních zákazníků – velmi oblíbeným.
Jméno na fasádě
Do podnikání brzy zapojil i synovce Johanna a Ferdinanda, zároveň přikročil k dalšímu rozšiřování prodejních ploch směrem do Stiftgasse, kde v proluce mezi dvěma domy začal stavět další obchodní palác zvaný „Prostřední dům“. Jeho otevření se ale už nedožil. Zemřel roku 1896 a nová budova byla slavnostně otevřena přesně rok a den po jeho smrti. Objekt se stal velkolepým obchodním centrem a nabízel už nejen textil, ale všechny druhy zboží. Zpočátku ho vedli oba synovci, rodinná firma se však roku 1905 změnila na komanditní společnost a její ředitelé se často střídali.
Za druhé světové války zabrali podnik Němci a roku 1945 velká část obchodního domu vyhořela. Byla stržena a roku 1957 nahrazena novostavbou, která stojí na rohu Mariahilfer Strasse a Stiftgasse dodnes. Název „Herzmansky“ vydržel podniku až do roku 1998, kdy byl změněn na Peek & Cloppenburg. Jméno zakladatele ovšem stále zdobí poslední část původního domu, která nepodlehla ohni ani přestavbám.
