Richard Jacob Dotzauer patřil v polovině 19. století k nejbohatším obchodníkům v Praze. Byl prezidentem obchodní a živnostenské komory a výrazně pozvedl i rodné Kraslice, za což si vysloužil přezdívku „otec Krušnohoří“.
Příjmení Dotzauer bylo svého času v Kraslicích a blízkém okolí velmi rozšířené. Dotzauerové přišli do Krušnohoří na sklonku 16. století z Bavorska a zpočátku se živili především mlynářstvím. Rodina se ale postupně rozrůstala a její příslušníci začali pronikat i do dalších odvětví.
Johann Florian Dotzauer byl na přelomu 18. a 19. století známým lékárníkem a ranhojičem. Jeho syn Richard Jacob, který se vypracoval mezi vážené pražské obchodníky, pak díky rozličným podnikatelským a sociálním aktivitám proslavil Kraslice po celé zemi. Na rodný kraj nikdy nezapomněl a snažil se jeho obyvatele všemožně podporovat.
Zrod velkoobchodníka
| JACOB DOTZAUER (1816-1887) |
| Richard Narodil se 25. července 1816 v Kraslicích na Sokolovsku v rodině lékárníka. Po studiích v Chebu, Plzni a Vídni pracoval jako knihkupec a obchodní cestující. Roku 1844 se oženil s dcerou vzdáleného strýce. Stal se tchánovým společníkem a jeho obchod s látkami přeměnil na prosperující velkoobchod. V Praze zakládal eskontní banku a byl dlouholetým prezidentem pražské obchodní a živnostenské komory. Především se ale zasloužil o rozvoj Kraslicka, za což dostal přezdívku „otec Krušnohoří“. Zemřel 31. května 1887. |
Richard Jacob Dotzauer se narodil roku 1816 v Kraslicích jako druhorozený syn Johanna Floriana Dotzauera. Vystudoval gymnázium v Chebu, reálku v Plzni a obchodní vědy ve Vídni. Krátce pracoval jako knihkupec v Prešpurku (dnešní Bratislavě), již roku 1839 se ale stal obchodním cestujícím vídeňské firmy Schöller a začala jeho strmá kariéra.
Roku 1844 se oženil se vzdálenou sestřenicí Eleonorou, dcerou říšského rady a pražského velkoobchodníka s látkami Josefa Dotzauera. Stal se tchánovým společníkem a vedení firmy brzy převzal.
Obchod v pražské Železné ulici č. 492 přeměnil na moderní obchodní dům a roku 1854 přikoupil ještě další budovu v Hybernské ulici č. 1009. Objekt upravil v tehdy módním novogotickém stylu a rozšířil i sortiment. Podnikání se mu velmi dařilo a postupně se zařadil mezi nejbohatší obchodníky v Praze i celých Čechách.
Veřejnosti na očích
Dotzauer se ale nevěnoval jen vedení obchodu. Roku 1863 se účastnil založení České eskontní banky a stal se i ředitelem nově vzniklé České hypoteční banky. Byl dlouholetým členem pražské obchodní a živnostenské komory, v níž působil jako smírčí soudce, viceprezident a v letech 1874 až 1884 jako prezident.
Na komunální politice hlavního města se podílel v letech 1861 až 1871 jako člen zastupitelstva a v letech 1862 až 1884 byl i poslancem zemského sněmu. Především ale proslul jako štědrý mecenáš. Roku 1862 byl aktivním členem komitétu na pomoc povodní postiženým Pražanům. Podporoval také nezaměstnané tkalce v Krkonoších a roku 1865 přispěl i na obnovu
požárem poničeného městečka Kynžvartu.
Angažoval se rovněž na poli vědy a umění. Financoval Spolek pro dějiny Němců v Čechách, takzvanou Sofiinu akademii i Pražský mužský pěvecký sbor.
Rozkvět Kraslic
Kromě těchto aktivit nezapomínal ani na rodné Kraslice. Podněcoval zakládání nových podniků a jeho zásluhou byla v městečku otevřena také první hudebně-nástrojařská škola, na kterou později navázala houslařská škola v Lubech.
U císařovny Alžběty Bavorské vzbudil zájem o kraslické krajky a s její podporou založil specializovanou školu výšivek. Roku 1866 stál u vzniku místního spořitelního spolku, podílel se na stavbě měšťanské školy a cennými dary obohatil sbírky zdejšího muzea.
Největším přínosem pro region se ale stala jeho účast na stavbě železnice ze Sokolova do německého Klingenthalu. Práce začaly roku 1873 a na starost je měla Společnost Buštěhradská dráha. V průběhu stavby se ovšem dostala do finanční tísně a jen díky Dotzauerovi se nakonec podařilo postavit aspoň úsek ze Sokolova do Kraslic. Trať byla dokončena do dvou let a provoz na ní byl slavnostně zahájen 1. června 1876.
Dotzauer ve šrotu
Za všechny tyto zásluhy obdržel Dotzauer řadu ocenění. Získal Řád železné koruny III. třídy a komturský kříž Řádu Františka Josefa. Roku 1867 byl navíc povýšen do rytířského stavu a do erbu si dal heslo „Deutsch und frei“ (Německy a svobodně).
Zemřel roku 1887, obyvatelé Krušnohoří na něj ale ještě dlouho nezapomněli. Roku 1900 mu odhalili pamětní desku na vrcholu Klínovce a o dvanáct let později vznikl i Dotzauerův pomník v Kraslicích. Na podstavci pod sochou, jejíž autorkou byla Josefine Christenová z Vídně, byly umístěny postavičky dětí, které symbolizovaly rozvoj místního průmyslu.
Originální dílo ovšem vydrželo jen do roku 1945. Po druhé světové válce nebyla oslava německých osobností žádoucí a bronzový Dotzauer putoval do šrotu. Místo na uvolněném podstavci zaujala socha T. G. Masaryka, kterou ovšem za několik let čekal stejný osud.
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Znovuobjevené Krušnohoří, Sokolovský deník
