Jiří Plura: Plánování a neustálé zlepšování jakosti
Před půlstoletím bylo Japonsko stejně jako dnešní středoevropské státy považováno za zemi sice již industrializovanou, ale neschopnou samostatně produkovat výrobky nejvyšší třídy a udávat směr vývoje. Obojí se však změnilo tak rychle, že i střízliví ekonomové používají slova „zázrak“, popisují-li poválečný růst japonského průmyslu, nárůst nejen objemu, ale především technické úrovně a kvality produkce. Příčin zmíněného hospodářského zázraku bylo více, přitom pouze některé souvisí s neopakovatelnou kulturní a historickou situací země. Jsou však i věci, jež se vyplatí studovat a napodobit. Nejdůležitější z nich je přijetí a rozvinutí vědeckého přístupu k managementu jakosti. Jeho důsledkem byl dlouhotrvající a rychlý růst produktivity práce a kvality výroby.
Východiskem soudobého managementu jakosti je idea, že kvalitu produkce nestačí kontrolovat na výstupu, ale že daleko lépe je prosazovat ji v celém procesu návrhu, plánování a výroby, a to s využitím vědecky ověřených experimentálních, statistických, manažerských, výzkumných metod či nástrojů. Na druhou stranu však není aktivní úsilí o jakost pouze záležitostí specializovaného kvalitáře, nýbrž celého osazenstva firmy, počínaje vrcholovým vedením a konče posledním dělníkem. Během let se management jakosti stal samozřejmostí v řadě odvětví, například v automobilovém a leteckém průmyslu, a proniká stále dál. V poslední době rovněž mimo sféru průmyslové výroby, zejména do oblasti služeb. Pro občany je pak vysněnou metou, aby si zavedení systému řízení kvality státní správy stanovila jako jeden z bodů programu některá vláda.
V České republice je proces implementace managementu kvality tažen především mezinárodními společnostmi. Na základě jejich požadavků už řada firem zavedla systém řízení jakosti podle některého ze standardů v této oblasti. V řadě případů se však přitom postupuje dosti formálně, a z toho důvodu málo účinně: certifikaci jakosti manažeři často chápou jako úlitbu nutnou pro získání zakázky, nikoli jako účinný nástroj pro dosahování cílů podniku ve všech oblastech. Rovněž na trhu není dostatek kvalifikovaných odborníků a literatury.
Proto je také třeba uvítat knihu Plánování a neustálé zlepšování jakosti od Jiřího Plury, docenta VŠB-TU Ostrava. Kniha nabízí popis nejdůležitějších postupů a nástrojů současného managementu jakosti. Autor začíná výkladem obecné strategie dosahování jakosti a postupně se věnuje jednotlivým konkrétním metodám používaným v oboru. První dvě „strategické“ kapitoly, „Plánování jakosti“ a „Neustálé zlepšování jakosti“, by proto měl prostudovat a promyslet každý, kdo usiluje o jakost svých produktů. Zbytek knihy lze chápat jako předem připravený souhrn konkrétních metod a postupů, k nimž lze sáhnout kdykoli podle potřeby a aplikovat je na vzniklou situaci.
Výklad Jiřího Plury je dostatečně srozumitelný a názorný, občasné nepřesnosti nebo nejasnosti nejsou na překážku celkovému porozumění. Ve statistické části by ovšem neškodila větší pečlivost. Třeba tvrzení, že šest směrodatných odchylek vymezuje „oblast, v níž s 99,73procentní pravděpodobností leží všechny hodnoty“ (str. 107), je mylné – ve skutečnosti do této oblasti padne s pravděpodobností 0,9973 pouze kterákoli jedna konkrétní hodnota.
Více pozornosti mohl autor také věnovat výběru a uspořádání materiálu. Netuším například, proč v rozporu s historickou i pedagogickou logikou probírá napřed „nové“ a následně teprve „staré“ nástroje managementu jakosti. Anebo proč čtyři strany knihy zabírá zbytečně podrobná tabulka Gaussova rozdělení pro kladné hodnoty argumentu, když ty vzorce, v nichž se tato distribuční funkce objevuje (str. 129-130), vyžadují vesměs záporný argument! (Milý čtenáři, nezoufej, můžeš buď využít symetrie normálního rozdělení, anebo potřebné hodnoty bleskem spočítat třeba v Excelu.)
Třebaže publikace tenké a stručné jsou pro čtenáře příjemné, v tomto případě lze doufat, že v dalších vydáních bude kniha objemnější. Více příkladů a podrobnější vysvětlení některých detailů by pomohlo zejména začátečníkům. Navíc zbývají oblasti, jichž se autor téměř nedotkl. Stále větší důraz se například klade na zhodnocení „hlasu zákazníka“, to jest jeho požadavků a jeho názoru na kvality produktu. Je sice možné a vhodné najmout agenturu pro výzkum trhu, která průzkum mezi zákazníky zajistí, ale pracovníci v oblasti řízení jakosti by měli vědět, jaké možnosti a konkrétní metody v tomto směru existují. Doplnění příslušné kapitoly by proto jistě čtenáři uvítali.
Plurovu knihu o jakosti lze bez obav doporučit nejen praktikům z oblasti kvality výroby, ale pro její úvodní část zároveň všem manažerům a vedoucím pracovníkům bez ohledu na jejich kompetenci a obor působení. Možná přispěje k tomu, aby semínka někdejšího japonského hospodářského zázraku vyrašila i na naší půdě.
Jiří Plura: Plánování a neustálé zlepšování jakosti. Computer Press, Praha 2001. 244 stran, doporučená cena 289 Kč.
