Pasivní domy snoubí komfort s šetrností
Koncept pasivního domu je pro architekty tvůrčí výzvou, a tak mnozí staví energeticky šetrný dům jako svou projektantskou vizitku. Invenční, zvláštní, leckdy i provokující. Často publikované obrázky těchto mimořádných domů spoluvytvářejí dojem, že pasivní dům je pro obyčejného stavebníka, který musí počítat každou vydanou korunu, příliš nákladný, a tím nedostupný. Není to pravda. Funkční pasivní dům lze postavit i jako prostý rodinný domek k nerozeznání od těch okolních. Projektant může navrhnout lehoučkou dřevěnou konstrukci stejně úspěšně jako přestavět na pasivní dům masivní selské stavení. Pasivní mohou být i bytové domy, lehké dřevěné patrové novostavby, stejně jako rekonstruované staré masivní několikapatrové činžáky z přelomu 19. a 20. století. Architekti a stavební firmy dokázali přebudovat na pasivní domy i pověstné východoněmecké paneláky s profukujícími spárami. V Německu a Rakousku se rodí celá pasivní či nízkoenergetická sídliště. Jako hub po dešti přibývá pasivních školek a dětských domovů. V rakouských Vápencových Alpách stojí plně funkční pasivní horská chata Schiestelhaus, zcela nezávislá na dodávkách elektřiny, plynu či jakékoli jiné energie, ve výšce 2154 metrů nad mořem. Protože v obou zmíněných zemích úspěšně fungují i pasivní kancelářské budovy, lze říci, že neexistuje žádný typ obytné, obchodní či kancelářské budovy, který by nešlo provozovat na pasivním principu. Tedy velice levně s úsporou až devadesáti procent dodávaných energií.
Americký šťouch.
Široce využitelný pasivní dům se zrodil po roce 1995 v Německu. Americký průkopník šetrného hospodaření s energiemi Amory Lowins tehdy pobídl německé vědce a architekty, aby vylezli ze svého prvního pasivního domu-laboratoře a začali uplatňovat své poznatky v praxi. V roce 1996 založili Profesní sdružení levných pasivních domů a postavili první budovu. Už o rok později stavěli sídliště pasivních domů ve Wiesbadenu. Bezpochyby tím byla nastartována energetická a ekonomická reforma celého stavebnictví. I když o ní ještě mnozí architekti, investoři a stavební firmy včetně českých nevědí nebo nechtějí vědět, velice brzy se budou muset potýkat s její značnou konkurenceschopností. Výstavba pasivních domů v Německu nabírá velké tempo, protože se vyplácí, šetří energie a omezuje vznik skleníkových plynů.
Aby tempu stačily i pokulhávající východní spolkové země, financuje například Sasko program nazvaný Spojení inovace a praxe u pasivních domů. Saské ministerstvo životního prostředí iniciovalo vznik zájmového sdružení Pasivní dům v Sasku, v němž jsou vedle představitelů komory architektů i zástupci průmyslových a řemeslnických komor, takže žádné potřebné odvětví nemůže stát stranou společné snahy. Stát v různých místech Saska podporuje dvacet modelových projektů.
Navzdory velké německé euforii však patří prvenství ve výstavbě pasivních domů v přepočtu na počet občanů Rakušanům. Postavili už 313 certifikovaných objektů a řada dalších se požadovaným standardům alespoň přibližuje. V příštím roce se v Rakousku očekává vydání pětistého osvědčení pro pasivní domy. Průzkumu ukázal, že už 60 procent obyvatel Rakouska ví, co to pasivní dům je.
Ani po paty.
Povědomí českých občanů o pasivních domech dosud nikdo nikdy nezkoumal, dá se však předpokládat, že je nízké. V osvětě o pasivních domech a o šetření energiemi nesahá český stát menšímu saskému sousedovi ani po paty. Veškerou osvětu v Česku provádí pár osvícených architektů a projektantů a nevládní organizace. Zejména občanské sdružení Ekodům a Liga energetických alternativ, která na toto téma vydala už druhé CD. Velice razantně se v posledních týdnech za věc vzalo brněnské Centrum pasivního domu, které ve spolupráci s obecně prospěšnou společností Pasivní dům uspořádalo minulý týden v Brně konferenci, obsazenou nejlepšími německými, rakouskými i českými experty. Nabitý sál pro 400 posluchačů signalizuje, že se kolem pasivních domů konečně i v Česku něco děje.
Blázni druhého stupně.
Otec-zakladatel pasivního domu profesor Wolfgang Feist od počátku sliboval: „Pasivní dům poskytuje tepelné pohodlí v těch nejpřísnějších a celosvětově platných třídách komfortu.“ Jak se v něm však lidé opravdu cítí?
„Vzduch se průběžně mění a cirkulaci přitom nevnímáte. Teplo se akumuluje ve zdech, takže teplota je velice stálá. Lepší to být ani nemůže,“ pochvaluje si Magdalena Vančáková z Černošic. S aparaturou však večer co večer v ložnici před spaním podstupuje boj o chladnější klima, který samozřejmě brzy prohrává.
Stejnou starost měla i paní Jindráková z Rychnova u Jablonce. „Co myslíte, jak to dopadlo? Spíme ve stejně teplé místnosti a nikoho ani nenapadne větrat, zvykli jsme si,“ říká Jindráková. Její muž poukazuje na to, že u nich doma nemůže nikdo trpět chladem od nohou, protože podlaha, strop a vzduch mají naprosto stejnou teplotu. Děti, které při bydlení v paneláku pořád postonávaly, jsou zdravé. A nikomu nevadí, jestli rekuperace vysouší vzduch, nikdo z nich na sobě nic špatného nepociťuje.
„Žijeme si v pasivním domě velice pohodlně, ale okolí se na nás dívá jako na blázny druhého stupně - bydlíme v dřevostavbě a topíme bez radiátorů,“ konstatuje Jindráková.
Při brněnské konferenci v této souvislosti překvapil sám Feist: když pozval české zájemce na dny otevřených dveří pasivních domů, na promítané mapě Německa, Švýcarska a Belgie rozzářil desítky světelných bodů označující domácnosti, ochotné přijmout neznámé zvědavé hosty. Majitelé pasivních domů těchto tří zemí mají zřejmě pocit soudržnosti.
Přeplatek za svědomí.
Stále se vedou diskuse, zda pořizovací cena pasivního domu vyjde dráž než stejně velké obyčejné novostavby. Tvrdí se leccos, od totožné ceny až po závratná překročení. Mnozí stavebníci takovou informaci považují za důvěrnou, a tak nelze tvrzení ničím ověřit. Wolfgang Feist vypočítává, že střecha je kvůli izolaci dražší v průměru o deset eur na metr čtvereční, okna o 153 eur a základová deska o patnáct eur na metr čtvereční. Při běžných rozměrech těchto částí je cena hrubé stavby o 8000 eur dražší, tedy přibližně o osm procent.
Feist soudí, že tyto vyšší náklady se při současných vysokých cenách za energie velice rychle vrátí. U technologických částí tento Feistův rozpočet předpokládá vyrovnané náklady. Žádné sítě a radiátory, zato rekuperační jednotka a vzduchotechnika.
Z Rychnova u Jablonce však známe skutečný rozdíl nákladů na výstavbu prefabrikovaného dřevěného rodinného domku. V pasivním provedení byly náklady proti běžnému provedení vyšší o 24 procent. A to se majitel domku Martin Jindrák projektu sám účastnil, takže jsou vyloučeny nějaké nepřiměřené spekulace.
I pro tento nečekaně velký rozdíl však platí Feistův závěr: „Energeticky efektivní stavění představuje integrální řešení několika palčivých současných problémů zároveň, celosvětové krize cen surovin, úkolů v oblasti ochrany klimatu, naléhavé potřeby tvorby evropských hodnot a garance zajištěného životního standardu naší stárnoucí společnosti.“
Rychlík do Koberov.
Petr Morávek z jablonecké firmy ATREA, patron výroby dvou českých typů rekuperátorů, má neodbytný pocit, že Česku ujíždí rakousko-německo-saský rychlík s pasivními domy a snaží se do něj okamžitě naskočit. Chce prosadit první demonstrační projekt skupinové výstavby třinácti pasivních domů v Koberovech v Českém ráji. Přitom je rozhodnut nevydat ani korunu navíc proti konvenčnímu projektu stejného rozsahu. Je přesvědčen, že dobrou organizací soustředěné výstavby na jediném staveništi je možné urychlit a zkvalitnit práce a snížit náklady.
Už probíhá územní řízení a projektují se sítě. „Až to dostavíme, spustím na plné kolo publicitu. Musím přesvědčit veřejnost, odborníky i laiky, že pasivní domy jsou jedinou možnou alternativou budoucího bydlení. A že se dají stavět rychle a za dostupnou cenu,“ horuje Morávek.
Nejdražší položkou jsou stále několikavrstvá okna, na nichž chce Morávek hodně ušetřit. Ani na jižní fasádě nesmí přesáhnout 28 procent plochy. „Skleníky nejsou nic potřebného pro středoevropské klima,“ komentuje své rozhodnutí.
Brněnský architekt Mojmír Hudec má sice ke sklu nesrovnatelně vstřícnější vztah, ale ani on netrvá na drahém vícevrstvém sklu. „Dům není stroj na bydlení! Stavba v Kníničkách byla úmyslně navržena tak, aby mohla být postavena obyčejnou stavební firmou s běžnými stavebními materiály. Takže i s obyčejnými skly,“ tvrdí. I jeho dům by měl mít jen minimální provozní náklady a vysoký komfort. Je tedy pasivní? Na tom v Česku dvakrát nezáleží. Stále nemáme certifikační úřad, který by to měřil.
Česko mimo mísu.
Pasivní dům je obecně vymezen třemi tvrdými hodnotami: nejvyšší možnou měrnou spotřebou tepla na vytápění patnáct kilowatthodin na metr čtvereční, celkovou roční spotřebou primární energie 120 kilowatthodin na metr čtvereční a hodnotou takzvané neprůvzdušnosti 0,6 za hodinu (propustnost pláště budovy). Nikdo v Česku nemá tyto hodnoty věrohodně potvrzené, a tak tu vlastně ani nestojí žádné pasivní domy. Ne každý, kdo to o svém domě tvrdí, dané parametry splňuje.
Čtenář Tomáš Dittrich v reakci na předchozí článek o pasivních domech (EURO 38/2005) připomíná, že zejména kontrola vzduchotěsnosti by se neměla zanedbávat. Sám se tímto měřením v Německu zabývá a upozorňuje na rizika spojená s kondenzací vody v izolační vrstvě a na následný vznik plísní a možné závady na konstrukci. Netěsnosti mohou způsobovat tepelné ztráty a další rizika. A přitom v Česku se takřka nekontrolují.
„Co je platné v utěsněném prostoru sebelepší okno, když padesát procent tepla utíká zanedbaným ostěním?“ ptá se architekt Jiří Makovec a pokračuje, „a jaký smysl může mít zvětšování tloušťky izolace, když do ní naopak vložím nekvalitní okno, které všechno propustí?“ Makovec upozorňuje, že nic v této branži neplatí absolutně a že je třeba stále vážit pro a proti. Na rozdíl od jiných kolegů si nemyslí, že rekuperace je svatý grál, který všechno vyřeší, a dokáže si docela dobře představit, že se ve zděném domě, který dobře akumuluje teplo, občas obyčejně vyvětrá. „Podstatné je ušetřit energii,“ zdůrazňuje Makovec.
„Každému zákazníkovi hned na začátku řeknu všechna pro a proti pasivnímu domu, a pak to protahuji, aby se mohl rozmyslet,“ říká Makovcův kolega Aleš Brotánek.
Stowattový člověk Pro většinu občanů České republiky zůstává pojem „pasivní dům“ nadále nesrozumitelným termínem. Přitom základní myšlenka není nijak složitá. Pro snadné pochopení pomůže příklad. Když chceme mít teplo z kamen, musíme přiložit. Tedy udělat aktivní krok a vložit určité množství energie. My sami ovšem při tom taky uvolníme do prostředí energii, aniž to chceme. O něco méně energie vyzáříme, i když si budeme jen číst. Jsme tedy stálým pasivním zdrojem energie asi jako stowattová žárovka. Stejně tak i náš pes, ale také zapnutá televize, počítač či pračka. Pasivní dům je díky vzduchotěsné izolaci budovy schopen tyto pasivní zisky využít a spolu s energií z pasivně dopadajících slunečních paprsků nejméně na 350 dní v roce zajistit dostatek tepla v celém domě a odstavit jakákoli kamínka. Jak to v domě chodí, vysvětlí připojené schéma.
Pasivně se dům chová jen k vnějšímu zdroji energie. Uvnitř naopak aktivně využívá všechny zdroje tepla včetně tepla lidského a živočišného. I úsporné žárovky, obrazovky či pračky jsou tepelnými zdroji. Jejich teplo neuniká zásluhou dobré izolace a vzduchotěsnosti budovy a ohřívá vzduch. O další příděl tepla se postarají sluneční paprsky, neboť okna jsou konstruována tak, aby více energie přibírala, než propouštěla. Vzduch v domě cirkuluje pomalu, aby nezpůsobil průvan. „Vydýchaná“ část vzduchu je odsávána ven, ale přes rekuperaci, aby asi tři čtvrtiny svého tepla mohla předat vzduchu čerstvému. Ten je nasáván v čistém prostředí okolí domu a přes zemní výměník, v němž se v zimě ohřeje a v létě ochladí, je přes rekuperaci a filtry zachycující pylová zrna a další alergeny foukán do domu. Je-li při mrazech třeba přitopit, děje se tak nejčastěji automaticky v rekuperačním přístroji. Když si zimomřivější na chvilku zatopí v krbu, mohou mít starost s přebytečným teplem.
