Komentář
Příběh umírajících Vítkovic se stává učebnicovým příkladem toho, jak je nemožné ozdravit podnik bez funkční bankrotové legislativy. Záměr kabinetu pronajmout hutě cizí firmě, a financování výroby tak vyvést mimo účty krachujícího ostravského gigantu naráží na zájmy věřitelů. Ti jsou ochotni tolerovat přežívání Vítkovic jen tehdy, vyplatí–li se jim to více než konkurs. Vládní plán jim však podle dosud dosažitelných informací na to příliš nadějí nedává. Na druhé straně má vláda pravdu v tom, že i banky musejí nést odpovědnost za špatné rozhodování o úvěrech. Jenže tyto banky mají zastaven prakticky veškerý vítkovický majetek, a tak by konkurs znamenal prodej zástav a vážnou komplikaci pro nájemní vztahy pracně vybudované podle vládního projektu. A místa pro tisíce lidí, o které vládě především jde, zůstanou ve vzduchu. Miliardy vynaložené na jejich záchranu se pak rozplynou.
Banky proto prodloužily standstill agreement jen do poloviny dubna, a vytvořily si tak prostor pro další vyjednávání. Lze očekávat, že bude velmi tvrdé, neboť vláda nemá peněz nazbyt a navíc se začíná potápět i sousední Nová huť. Nerestrukturalizované hutnictví může způsobit na severní Moravě v krátké době vážné sociální otřesy. Navíc mezi velkými věřiteli nejsou jen banky, ale například také Severomoravská energetika, pro niž by konkurs na Vítkovice znamenal okamžité odepsání více než osmi set milionů korun, což by ohrožovalo její samotnou existenci. V podobné situaci je OKD. Zastavování padajícího domina by pak mohlo přijít hodně draho.
Správně měly být Vítkovice již rok v řízeném konkursu, při němž by bylo možné vyčlenit provozy dosahující alespoň provozního zisku a zaměstnávající mnoho lidí a jejich fungování s pomocí státu profinancovat. Věřitelé by na peníze tekoucí do firmy měli krátké prsty a dal by se hledat strategický partner, s nímž by mohla být nastartována restrukturalizace českého hutnictví. Jenže řízený konkurs ovlivňovaný věřiteli je něco, čemu se české právo a zejména soudci brání už mnoho let. Vláda stojí před neřešitelným dilematem, kdy může buď krvácet v miliardových částkách pro věřitele, nebo bude riskovat sociální konflikt, jaký nemá od prvorepublikové mostecké stávky obdobu.
Po pravdě řečeno, současná vláda si do této situace, kterou jistě nezavinila, trochu pomohla sama. Pokud by vážnost hutnických problémů identifikovala včas a pokud by odpovědný ministr dosadil do firmy kvalitní manažery schopné ucpat díry, jimiž z Vítkovic odtékají peníze včetně těch tří miliard, které už stát loni na podzim poskytl, mohla být situace méně dramatická. Jenže premiér Zeman trvá na tom, že Miroslav Grégr je výborným ministrem průmyslu. Škoda že o tom ve Vítkovicích nevědí.
