Kožené čalounění na ústupu? To sotva.
Nazvěte letošek třeba rokem krávy. Organizaci People for the Ethical Treatment of Animals (PETA) se podařilo přimět německou automobilku Mercedes-Benz, aby pro všechny vozy své značky nabízela výbavu také s jiným než koženým provedením. Považuje to za jeden z kroků na cestě za zastavením zabíjení zvířat.
Těžko si představit horší materiál pro automobilové sedačky, než je kůže. V horku ďábelsky pálí a v zimě studí až do morku kostí. Nebýt automatické klimatizace a elektrického vyhřívání sedadel, má kožené čalounění ve svém voze jen málokdo. Přesto je stále oblíbenější.
Zatímco většina materiálů v automobilech se během let mění, a dokonce i ocel na karoserii vystřídal u některých modelů hliník, spotřeba kůží se za desetiletku do roku 1992 ztrojnásobila. Pět let do roku 1997 přitom znamenalo další zdvojnásobení. Jenom ve Spojených státech putuje pro potřeby automobilového průmyslu kolem sedmi milionů kůží ročně, přičemž na jeden vůz padnou zhruba čtyři. Kvůli maybachu zahyne sedm krav a rolls-royce jich má na svědomí patnáct.
Maybachy a rollsy se však neprodávají lépe než dřív. Příčina nárůstu zmasakrovaných krav tkví v tom, že se kožené čalounění stalo nejsnazším prostředkem, jak maloměšťáka povznést do řad aristokracie. Přece nemusím mít na jaguar, když kožený interiér například ve fabii „dokáže povýšit celý automobil na člena vyšší společnosti“.
Apelování na Mercedes-Benz se jeví jako zbytečné ještě z jednoho důvodu. I když jsou kůže jedním z nejvýnosnějších produktů masného průmyslu, nejsou jím pouze ony. Aby „byly zachráněny životy tisíců zvířat“, jak v reakci na rozhodnutí Mercedesu uvedl zástupce německé pobočky PETA Edmund Haferbeck, bylo by efektivnější zaměřit se ve světě automobilů jiným směrem. Více krav totiž lidé z PETA spasí, budou-li obcházet se svými požadavky řidiče se samolepkou stálého zákazníka McDonald’s na skle. Dosáhnou totiž dvojího efektu: sice při takových pochůzkách nenarazí na žádný rolls-royce, ale fabií se najdou spousty.
