Oživení americké ekonomiky nebylo již několik dekád očekáváno s takovou netrpělivostí jako v současné fázi globálního hospodářského cyklu. Důvodem je, že hlavní regionální centra světové ekonomiky – Spojené státy, Evropa a Japonsko - pokročila ve stupni vzájemné propojenosti vazeb majetkových, finančních, obchodních i výrobních. Výsledkem je růst míry vzájemné závislosti podmiňující ekonomický růst. Vzhledem k tomu, že se v blízkosti dna hospodářského cyklu pohybuje většina hospodářsky vyspělých zemí, očekává se, že výraznější oživení americké ekonomiky bude rozhodujícím impulsem pro nastartování hospodářského růstu vyspělých zemí.
Specifika cyklu.
Současná fáze hospodářského cyklu americké ekonomiky se vyznačuje řadou specifických rysů. Vývoj byl ovlivněn mimořádně dlouhou, deset let trvající růstovou periodou v 90. letech, která byla stimulována výjimečným souběhem příznivých makroekonomických, finančních i technologických podmínek, po kterém následoval výskyt většího počtu zábran, které oddalovaly akceleraci ekonomického růstu. Patřila k nim přeinvestovanost a vnější nerovnováha vzniklá při minulé expanzi, útok na USA, unfair praktiky některých velkých firem a válečný konflikt v Iráku.
Důsledkem byla nerovnoměrnost ekonomického růstu v jednotlivých čtvrtletích let 2002 a 2003. Do růstových výkyvů se totiž promítaly dosud nezkonsolidovaná makroekonomická nerovnováha, spočívající především v nesouladu národních úspor a investic, i rozsah nejistot budoucího ekonomického vývoje. Růst byl tažen na straně užití výhradně spotřebou domácností a vlády, na straně tvorby pak sférou služeb.
Slabost trhu práce.
Nejdříve pokles a později stagnace průmyslové produkce se promítaly do slabosti trhu práce. Zatímco míra nezaměstnanosti se v růstové periodě druhé poloviny 90. let pohybovala kolem čtyř procent, v letech 2002 a 2003 v podstatě stagnuje poblíž hladiny šest procent. Růstu zaměstnanosti brání rovněž skutečnost, že se prosazuje poměrně dynamický růst produktivity práce dosahující tří až čtyř procent. Jeho důsledkem je vytěsňování nadbytečných pracovních sil. V rámci odvětví průmyslové produkce vykazuje prozatím oživení jen segment oborů high-tech. Jde především o sektor informačních technologií, jehož růst se začíná blížit dvouciferné dynamice.
Nízká rizika deflace.
Po ukončení válečného konfliktu se prohloubily deflační tlaky, neboť spotřebitelské ceny se počátkem dubna začaly meziměsíčně snižovat. Jádrová inflace, bez cen potravin a energií, se dostala na svou nejnižší úroveň za posledních 37 let. V cenovém vývoji je však ostřejší diferenciace. Ceny služeb rostly například v dubnu meziročně o tři procenta, lékařská péče o čtyři procenta. Na druhé straně ceny průmyslových výrobců klesly meziročně o dvě procenta. Peněžní zásoba, která vymezuje prostor pro budoucí cenový vývoj, vzrostla meziročně o 6,5 procenta, má stabilizovaný vývoj. Její vývoj prozatím nesignalizuje obavy z nadměrného prosazení inflačních či deflačních tlaků v krátkodobé perspektivě.
Zdroje růstu.
Ve výhledech ekonomického vývoje v USA se začíná prosazovat obezřetný optimismus. Je založen na několika předpokladech. Poroste konkurenceschopnost vývozu v důsledku oslabení dolaru, které v meziročním vyjádření dosáhlo již 20 procent. Za druhé je pravděpodobné pokračovaní pozitivního vývoje na akciových trzích, jehož cenový nárůst se od počátku roku přiblížil dvouciferné hodnotě. Tento vývoj by měl mít příznivý efekt na finanční bilance podniků a domácností, zprostředkovaně pak i na růst spotřeby domácností i investic. Zesílí pozitivní efekt prorůstového nastavení měnové i fiskální politiky. Úrokové sazby byly v posledních letech třináctkrát sníženy na 1,2 procenta, což představuje rekordní hodnotu několika posledních dekád. Obdobně masivní byl fiskální stimul, když převis rozpočtových příjmů nad výdaji ve výši dvou procent HDP byl vystřídán schodkem převyšujícím čtyři procenta HDP. Dalším předpokladem je pravděpodobné pokračování trendu ve zlepšování indikací spotřebitelské a podnikatelské důvěry, jež započalo v dubnu a v květnu. Pro budoucí vývoj je významné to, že pozitivní vývoj má expektační složka konjunkturních ukazatelů, která mapuje vývoj v příštích šesti měsících.
Podpůrný vliv na vývoj ekonomiky v příštích letech by mělo mít snížení daní, jehož vliv na ekonomický růst je odhadován ve výši jednoho procenta HDP počínaje druhou polovinou roku 2003. Počítá se snížením daní o 100 miliard dolarů, které by mělo eliminovat dvojí zdanění korporátních zisků, a pozitivně tak ovlivnit investiční procesy. Očekává se, že efekt daňového balíčku na poptávku bude přes vzestup příjmů po zdanění a nepřímé pozitivní vlivy na indikátory spotřebitelské a podnikatelské důvěry.
Výhledy vývoje vyspělých ekonomik pro rok 2003, prezentované aktualizovanými zprávami OECD a IMF, předpokládají, že americká ekonomika v tomto roce mírně zvýší předstih před růstem ekonomik Evropské unie (předstih by měl činit přibližně 1,4 procentního bodu), avšak akcelerace tempa ekonomického růstu bude v porovnání s rokem 2002 jen pozvolná. Zrychlení se očekává spíše až ve druhé polovině roku. Vychází se přitom z toho, že limity hospodářské politiky, posílení eura a pozvolnost náběhu strukturálních reforem bude ve svých důsledcích bránit rychlejšímu oživení ekonomik Evropské unie.
