Od osvícenství mnohem víc Židů podporovalo demokracii a volný trh než socialismus
Otázka, proč takový vysoký počet Židů dokáže vydělávat peníze, je citlivá. Několik set let totiž byla spojena s podezříváním, odmítáním, nelibostí, vinou a násilím. Židé však v mnoha ohledech ovlivňovali postoje ke kapitalismu a před 19. stoletím hráli hlavní roli v jeho formování. Patřili nejen k jeho významným obhájcům, ale i k hlavním osobnostem politických hnutí, která jej odmítala, zejména komunistického. Židé kapitalismus ctili i zavrhovali. Rozvíjeli jej i odmítali. Jejich vztah k němu je všechno, jen ne jednoduchý.
Prominentní postavení
Není sporu, že Židé v minulých dvou stech letech ve společnostech s volným trhem vynikali. Údaje o jejich prominentním postavení v západním světě připomínají spikleneckou teorii zapřísáhlých antisemitů. V Německu tvořili těsně před první světovou válkou téměř 40 procent elit korporátních společností. V Maďarsku ve dvacátých letech 20. století bylo židovského původu 54 procent vlastníků obchodních firem a 85 procent ředitelů bank.
Ve 20. století byli Židé proporčně mnohem více zastoupeni nejen v akademickém prostředí, lékařství a finančnictví, ale i v profesích právníků, architektů či inženýrů než zbytek populace. V osmdesátých letech 20. století tvořili dle každoročních seznamů časopisu Forbes čtvrtinu nejbohatších Američanů, přestože jich byly jen tři procenta z celkového počtu obyvatel USA. Představovali například pětinu učitelského sboru elitních amerických univerzit. V letech 1970 až 2008 – za 38 let od počátku udělování Nobelovy ceny za ekonomii – se 22 Židů stalo jejími nositeli.
Friedmanův paradox
V roce 1972 nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman v přednášce Židé a kapitalismus uvedl paradox: „Židé za mnohé vděčí svobodnému podnikání a konkurenceschopnosti kapitalismu. Navzdory tomu přinejmenším v minulých sto letech proti němu neustále vystupovali a v ideové rovině se jej snažili zničit.“ Profesor historie na Katolické americké univerzitě ve Washingtonu Jerry Z. Muller v knize Capitalism and the Jews (Kapitalismus a Židé), pojmenované dle přednášky, tvrdí, že Friedmanův paradox je nadsazený a neopodstatněný. Jen první předpoklad je dle Mullera pravdivý – nelze pochybovat, že kapitalismus přinesl Židům prospěch. A dále dokazuje, že se značně podíleli na rozvoji kapitalismu na Západě.
Muller v knize, již tvoří čtyři samostatné kapitoly-eseje, se shoduje s Friedmanovým vysvětlením, jak volný trh působil proti předsudku antisemitů. Stala se z něj totiž pro ně konkurenční nevýhoda. Právní firma, která najímá jen právníky z dominující etnické skupiny, přenechává klienty konkurenci, jež zaměstnává nejlepší právníky, aniž by dbala na jejich národnostní původ. V monopolním prostředí se diskriminace pravděpodobně objeví, v konkurenčních tržních podmínkách se však z předsudku stává nevýhoda.
Úspěšné počínání
Židé tedy měli z kapitalismu prospěch a jejich osvobození v Evropě a USA se přímo vztahovalo k rozvoji trhu. Muller přesvědčivě ukazuje, že v 19. století byli Židé utlačováni v oblastech, v nichž kapitalismus neexistoval, například v Rusku nebo v Osmanské říši. V západní Evropě však utlačováni nebyli, protože v ní volný trh nahrazoval veřejné i soukromé monopoly. Ještě lepší podmínky panovaly v USA, kam emigroval velký počet Židů, jelikož tam bylo víc příležitostí pro uplatnění volného trhu i méně antisemitismu než v Evropě. Proč měly některé etnické menšiny větší prospěch z kapitalismu než jiné?
Muller se snaží nezobecňovat, ale nemůže uniknout skutečnosti, že Židům kapitalismus vyhovoval. A tvrdí, že byli na úspěšné počínání v jeho rámci dobře připraveni, protože už od středověku upřednostňovali povolání, jež byla spojena s trhem. Muller popisuje komerční schopnosti Židů, jež uplatňovali v právním a politickém prostředí středověké Evropy. Neměli totiž jinou volbu než se stát půjčovateli peněz nebo podomními prodejci, protože vlastnictví půdy jim bylo často upíráno. O této jejich činnosti autor píše: „Lichva byla důležitou, ale podezřelou ekonomickou činností. Odsudek půjčování peněz za úrok byl založen na údajné nelegitimnosti veškerého ekonomického zisku, jenž nevycházel z fyzické práce. Zlověstná praxe lichvy byla natolik spojována s Židy, že jeden z hlavních představitelů Cisterciáckého řádu, svatý Bernard z Clairvaux, ji v polovině 12. století považoval za jejich typickou vlastnost.“ A dodává, že úrokové sazby účtované Židy se „v důsledku nedostatku kapitálu ve středověké ekonomice a kvůli vysokému riziku, kterému byli vystaveni židovští lichváři, jejichž půjčky byly často kvůli nátlaku veřejnosti anulovány a majetek zkonfiskován“, pohybovaly ve výši 33 až 60 procent za rok.
Komerční schopnosti
Židé si tyto komerční schopnosti uchovali až do novověku, k čemuž přidali zálibu v profesích právníků a lékařů, které závisejí na vzdělání. Významnou roli v úspěšném počínání Židů v kapitalismu hrálo také jejich náboženské vzdělání. Talmud, soupis rabínských diskusí týkajících se židovského zákona – etiky, které židovská tradice považuje za směrodatné, na rozdíl od křesťanské tradice obchodování podporuje. Muller k tomu podotýká: „Judaismus na rozdíl od křesťanství nepovažoval chudobu za zušlechťující.“ Uvádí i chválu obchodu od chasidských znalců Talmudu na Litvě, se kterou jsou obeznámeni věřící Židé, nikoli však sekularizovaní nebo lidé nežidovského původu. A tvrdí, že obchod poskytl Židům více volného času než jiná řemesla, aby mohli číst Talmud. Jak se však vyrovnat s Friedmanovým tvrzením, že Židé ideově vystupovali proti kapitalismu? Byli Karel Marx a jeden z vůdců ruské bolševické revoluce Lev Trockij Židy jen shodou okolností?
Muller uvádí dva kulturní důvody, proč byli Židé natolik aktivní na začátku evropského socialismu. Pro mnoho z nich totiž představoval rozchod s minulostí, přechod od života v ghettu do soudružského světa, v němž nebude platit etnické rozdělení. Někteří židovští socialisté také v rámci židovské tradice usilovali o proměnu socialismu v sekularizovaný mesianismus. Marx například spatřoval v komunismu jak bratrství lidí překonávající ghetto, tak základ pro nástup věku, v němž budou všichni spaseni.
Churchill a Keynes
Friedman se mýlí především v zaměňování velké viditelnosti židovských socialistů a jejich počtu. V roce 1920 udělal Winston Churchill, který nebyl antisemitou, stejnou chybu – popsal bolševickou revoluci jako „plán mezinárodního židovstva“. Pravdou sice je, že mnoho ruských komunistů bylo židovského původu, ale Muller píše, že „většina komunistů nebyla Židy a většina Židů komunisty“. Ve dvacátých letech 20. století 95 procent členů sovětské komunistické strany nebylo židovského původu.
Muller také odsuzuje antisemitskou přednášku Johna Maynarda Keynese z roku 1930, v níž slavný anglický ekonom obvinil Židy ze zneuctění kapitalismu, protože podporují odklad prospěchu lidí tím, že upřednostňují prostředky před cíli. To dle Keynese vede lidi k obětování kvality života a radosti z něj ve prospěch budoucího zisku. Muller však vysvětluje, že ve vysoké hodnotě, již Židé přisuzují vzdělání, „se odráží dlouhodobá perspektiva, jejímž důsledkem je odklad ekonomického prospěchu na dlouhou dobu“.
Opakování historie
Od osvícenství mnohem více Židů podporovalo demokracii a volný trh než socialismus. Muller dospívá k závěru, že „hlavní socialističtí intelektuálové sice byli židovského původu, ale totéž platí i o stoupencích kapitalismu“. V osmdesátých letech 20. století, za amerického prezidenta Ronalda Reagana, patřili k vůdčím postavám, které hájily tržně orientovanou politiku, například zakladatel neokonzervatismu Irving Kristol, nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 1992 Gary Becker, šéf Fedu Alan Greenspan, profesor práva na Chicagské univerzitě Richard Posner a další včetně Friedmana. Hlavními poradci bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové pak byli Keith Joseph, Leon Britton a Nigel Lawson. Židovského původu byli i ekonom Ludwig von Mises či ekonomická libertariánka a zakladatelka objektivismu Ayn Randová.
Muller kromě Friedmanova paradoxu uvádí ještě jeden a závažnější: Židé byli jak nadšenými stoupenci socialismu, tak jeho oběťmi. Trockij patřil k hlavním organizátorům bolševické revoluce, ale antisemitismus se stal jedním z pilířů stalinského režimu v Rusku a ve východní Evropě. V roce 1918 vrchní moskevský rabín řekl Trockému, jenž se původně jmenoval Bronštejn: „Tročtí dělají revoluci a Bronštejnové za ni platí.“ V Rusku se tato historie neustále opakuje. Dnes si mnoho Rusů myslí, že bolševická revoluce byla židovským spiknutím, a protože někteří noví oligarchové jsou Židé, považují za něj i kapitalismus. Přesně v duchu verše zesnulého českého básníka Andreje Stankoviče: „Neustále a tak dále.“
Box:
CAPITALISM AND THE JEWS
(Kapitalismus a Židé)
AUTOR
Jerry Z. Muller
VYDAL
Princeton University Press New Jersey 2010
ROZSAH
168 stran
