Dějiny idejí
Obchod a půjčování peněz na úrok byly po staletí považovány za aktivity mravně pochybné a počestní občané kupčíky, celníky a lichváři opovrhovali. Teprve někdy od sedmnáctého století se jim začalo dostávat všeobecného uznání. Soukromé podnikání se postupně začalo považovat za základ svobodného státu a politické morálky. Profesor společenských věd na Princetonské univerzitě Albert O. Hirschman řeší na půdě historie idejí otázku, jak se tato revoluční změna odehrála. Věnuje se jedné epizodě intelektuálních dějin – od Montesquieua po Adama Smithe, tedy „politické obhajobě kapitalismu v čase před jeho triumfem . Zabývá se nadějemi, které vkládali do kapitalismu ti, kteří mu razili cestu. „Očekávání rozsáhlých, leč nikdy se neuskutečnivších příznivých důsledků napomáhají přijetí společenských rozhodnutí, s nimiž jsou spojována. Zkoumání a objevování takových očekávání je proto cestou, jak lépe porozumět společenským změnám. Zvláštní přitom je, že původně očekávané, avšak nikdy se neuskutečnivší důsledky společenských rozhodnutí je nutné objevovat dokonce ještě mnohem pracněji než následky, jež byly sice původně nezamýšlené, avšak potom se ukázaly být až příliš skutečnými. Ty totiž alespoň reálně existují, zatímco očekávané, avšak nikdy se neuskutečnivší důsledky se dají nalézt jen studiem očekávání, která vyjádřili různí společenští činitelé v určitý a často jen velmi prchavý okamžik dějin. (strana 125–126) Pro Hirschmana nejsou ideje nevýznamnou šarádou blouznivých intelektuálů, ale předvojem připravujícím cestu reálným změnám. V první části knihy autor ukazuje, jak „byly na pomoc proti lidským vášním povolány osobní zájmy . Nevypočitatelné a chorobné vášně mocných ničily celé země, vášně nemocných většinou jen jejich rodiny. V sedmnáctém století se ve spisu knížete Rohana objevila myšlenka, že proti zhoubným vášním stojí osobní zájem, který stále více získával význam hospodářského prospěchu. Giambattista Vico formuloval toto přesvědčení větou: „Skrze moudré zákony božské prozřetelnosti jsou vášně lidí, kteří se zabývají výlučně honbou za vlastním prospěchem, proměněny v občanský řád, jenž lidem umožňuje žít v lidské společnosti. (strana 22) Podle tehdejších myslitelů je „výhodou světa řízeného osobním zájmem předvídatelnost a neměnnost (strana 50) a „oproti boji o moc jsou vydělávání peněz a obchod činnostmi nevinnými a pokojnými (strana 56). Montesquieu hlásal, že „obchod… zušlechťuje a zjemňuje barbarské způsoby, čehož jsme každého dne svědky (strana 61). Očekával, že hospodářský rozvoj povede i ke zdokonalení politického řádu. Obhajoba zásady, že touze hromadit soukromý majetek je třeba popustit uzdu a podněcovat ji, je výsledkem posloupnosti západního myšlení sedmnáctého století. „Zůstává–li teze zájmy proti vášním dnes zcela neznáma, je tomu tak alespoň zčásti proto, že byla roku 1776 nahrazena a odsouzena k zapomnění epochální prací Bohatství národů od Adama Smithe. Smith při své obhajobě nespoutané honby za osobním ziskem od rozlišování mezi zájmy a vášněmi upustil. Rozhodl se totiž zdůraznit raději hospodářský zisk, který bude plodem takové snahy, místo aby poukazoval na to, že v politice budou tím pádem rovněž odvrácena mnohá hrozící nebezpečí a neštěstí. (strana 71) Ve druhé části knihy Hirsch–man uvádí přehled názorů několika myslitelů osmnáctého století – Montesquieua, sira Jamese Stewarta, Johna Millara a Adama Smithe. V závěrečné třetí části několikrát cituje stěžejní práci autora století devatenáctého Alexise Tocquevilla, který již bezmezným obdivem k hromadění majetku nehořel. Naopak napsal: „Tito lidé se domnívají, že následují doktrínu zájmu, avšak mají jen velmi hrubou představu, oč v ní vlastně jde. Aby se mohli lépe věnovat tomu, co nazývají svými obchodními záležitostmi (leurs affaires), zanedbávají její nejzákladnější součást, kterou není nic jiného, než že mají zůstat svými vlastními pány… Národ, který od své vlády nežádá nic než udržování řádu, je hluboko ve svém srdci již otrokem, a to otrokem svého blahobytu. Muž, který ho má vsadit do želez, má scénu připravenu. Hirschman Tocquevillova slova komentoval se zřetelnými sympatiemi: „Zde je jasně vidět, že podle Tocquevilla osobní zájmy zdaleka nekrotí vášně vládců ani jim nenasazují žádnou uzdu. Právě naopak, nechají–li se občané honbou za svými soukromými zájmy zcela pohltit, umožní tím „chytrému a ctižádostivému muži, aby se chopil moci. Tocqueville adresuje několik kousavých a prorockých poznámek těm, kteří kvůli obchodním podmínkám nežádají nic než „právo a řád (strana 118–119). Originál knihy Lidské vášně a osobní zájmy, jež nyní vychází v České republice, byl poprvé vydán v USA v roce 1977. Hirschman se tak před více než dvaceti lety vysmál zastáncům opoziční smlouvy, kteří žádají jen „stabilní vládu a klid na práci .
Hirschman, Albert: Lidské vášně a osobní zájmy. Politická obhajoba kapitalismu v čase před jeho triumfem. Centrum pro studium demokracie a kultury. Brno 2000. 144 stran. Cena: 139 Kč
