Je jedno, kde jste, hlavně když tam mají dobré jídlo. Podobným mottem se řídí mnoho lidí, kteří teď v létě, kdy vzpomínky na lockdowny a zavřené restaurace pomalu blednou, zaplnili zahrádky restaurací, nebo za jídlem dokonce cestují. Mohlo by se zdát, že firmy zabývající se doručováním pokrmů z restaurací na adresy se ocitnou v útlumu. Data společnosti Bolt Food však hovoří o opaku. Sektor food delivery je i nadále na vzestupu, byť jeho růst se mění na základě sezóny.
„Rozvoz jídla začal být trendem ještě před pandemií, která to odvětví spíš akcelerovala, než nastartovala,“ tvrdí country manažer Bolt Foodu pro Českou republiku Marek Maxa. V době, kdy bylo těžké si i nakoupit základní potraviny, sice celé odvětví přirozeně rostlo rychleji, teď se však učí objednávat jídlo zase další, noví lidé, a tak stagnace nehrozí.
Naopak, preference zákazníků se mění v každém ročním období, až na jednou stálici – tou je pizza, a to z prostého důvodu toho, že se dobře převáží. „Hodně populární jsou také burgery, ty jdou dlouhodobě nahoru, stejně jako obecně jídlo povahy rychlého občerstvení. Teď přes léto ale můžeme cítit, že na popularitě nabírají saláty a lehčí jídla,“ popisuje Maxa.
Bolt jedlíky láká především šíří nabídky restaurací a cenovou dostupností. Šéf pro zdejší region totiž tvrdí, že doručení krabičky domů může být v některých případech levnější než návštěva gastroprovozu. Právě to by rovněž mohlo být jedním z důvodů, proč lidé na dovážku nezanevřeli ani v situaci, jež nás nutí přemýšlet nad věcmi, za něž utrácíme.
Přijdeme, kam chcete
Společnost Bolt Food pracuje celosvětově se 30 tisíci partnerských restaurací a přidružená mobilní aplikace je dostupná ve více než 70 městech ve 20 zemích Evropy a Afriky. Kurýry se zelenými taškami potkávají lidé nově dokonce i ve státech, jako je Ghana, Nigérie či Ázerbájdžán. „Když řešíme spuštění jakéhokoli produktu, tak primárně řešíme, jestli je o tu službu na daném místě zájem. Pokud ano, my rádi přijdeme,“ míní manažer.
A tak se firmě povedlo meziročně zdvojnásobit počet měst, kde působí (v Česku je jich sedm), narůst o osmdesát procent a získat 150 procent původního množství spřátelených restaurací. Do Čech se Bolt Food dostal se začátkem pandemie, kdy původní řidiči alternativní taxislužby Bolt ze dne na den přišli o možnost výdělku. Manažeři proto začali usilovně přemýšlet, jak jim umožnit si dále vydělávat a zároveň jak turbulentní situaci sami přežít.
Volba padla na nápad, že místo lidí začnou vozit jídlo. Jelikož všichni zúčastnění měli zkušenosti s logistikou, které nasbírali během provozu taxíků, podařilo se jim službu zkompletovat během dvou týdnů plných výzev. „Rychle jsme se adaptovali a spoustu věcí ladili po cestě. Z provizoria se stal zajímavý byznys nejen v rámci České republiky,“ vzpomíná Maxa.
Nejtěžší prý bylo vyladit produkt tak, aby fungoval k všestranné spokojenosti – tedy aby vyhovoval zákazníkům, restauracím i kurýrům. Všichni se totiž logicky musí dobrovolně rozhodnout s Boltem pracovat. Velkou míru svobody mají totiž i řidiči. V případě taxikářů potřebují mít klasickou licenci a žlutou kartu, kurýrům stačí školení. To ale neznamená, že by si taxikář nemohl místo pasažérů čas od času posadit na sedadla zelenou tašku s jídlem či něčí nákup potravin – a to i kdyby si ho dotyčný objednal třeba z konkurenčního Rohlíku.
„Spousta z nich tu svobodu využívá a kombinuje obojí, protože špičky na sebe navazují. Člověk ráno odveze lidi do práce, pak se přepne a přes obědy doručuje jídlo, protože má víc objednávek a může svůj čas využít efektivněji, a na večer se zase v rámci Boltu přepne na taxikáře, nebo dokonce přejde na jinou aplikaci, která mu v tu chvíli dává větší smysl,“ popisuje manažer. Řidiči se stávají pány svého času, který mohou na trhu práce využít dle vlastního uvážení. Aplikace je pro ně bezplatná, a tak si sami určují, jakou část dne s ní stráví.
„Pokud si chce člověk přivydělat na dovolenou nebo před Vánocemi ježděním dva dny v týdnu po večerech, nebo tráví v autě víc času a skáče mezi platformami, je to absolutně jeho věc. My ani z povahy pracovního vztahu nemáme páku někomu říkat, kdy musí jezdit,“ shrnuje Maxa.
Město pro lidi, ne pro auta
Pestrá paleta nabídky zboží i práce se netýká jen divize Bolt Food, ale de facto celé estonské společnosti. Ta totiž začala jako alternativní taxislužba, poté přešla k popisovanému doručování lahůdek, z nichž se dále dostala až k online nákupu potravin a naposledy ke pronajímatelným koloběžkám a elektrokolům. Na projekt sdílené mobility dokonce v lednu Bolt obdržel investici v hodnotě 628 milionů eur. Nejen díky ní na severu Evropy nově spouští i carsharing.
„Základním cílem Boltu je absolutně změnit způsob, jak se lidi přepravují po městě, jak žijí a jak jsou města budována,“ shrnuje Maxa vizi a smysl celého podnikání. Ví o tom své, protože sám často působí jako mediátor mezi českým trhem a ústředím firmy v estonském Talinnu, jež vede zakladatel Boltu Markus Villig. A ten se činností své 180miliardové společnosti s pobočkami ve 45 zemích rozhodl přispět k tomu, ‚aby města nebyla stavěná pro auta a neřešilo se primárně, jestli je dost parkovacích míst, ale aby bylo dost zahrádek, víc pěších zón a aby žití v betonové džungli bylo všeobecně příjemnější‘.