Tak jsme se dozvěděli to, co dávno víme. České veřejné finance jsou vážně nemocné a léčení bude bolet. Čeští politici to valně nepřipouštějí, tak si ministr financí Pavel Mertlík pozval na pomoc experty ze Světové banky. Jejich studie shrnuje hlavní fiskální problémy této země a předkládá i možná dílčí řešení. Nelze čekat, že navržená řešení vzbudí na české politické scéně nadšení. Šetření se státními prostředky není silnou stránkou našich politických reprezentantů. Obzvláště proti srsti jim jdou takové úvahy pár měsíců před volbami.
Na to usychá i potřebná důchodová reforma. Že je penzijní systém ve vážné krizi, víme tady kolem Vltavy už hezkých pár let. Experti Světové banky spočítali, že v roce 2020 by měl každoroční schodek mezi příjmy a výdaji na důchody dosáhnout tří procent hrubého domácího produktu. Českým expertům zase vyšlo, že kumulovaný schodek by mohl během příštích třiceti let dosáhnout zhruba tří bilionů korun. No a co, říká na to místopředseda vlády Vladimír Špidla. O navrhovaném léku v podobě dalšího zvyšování důchodového věku a drastickém omezení valorizací nechce ani slyšet. Stejně jako o dalších, možná méně drastických, ale také bolestivých kúrách z hlav českých ekonomů. Má svou Sociální pojišťovnu, kterou chce protlačit Parlamentem. Ta oddělí důchody od rozpočtu. O kolik se tím během zmíněných třiceti let zmenší tříbilionová díra, však nemluví. Škoda.
Ve zdravotnictví se také daří zadlužovat naše děti celkem úspěšně. České výdaje na zdravotnictví ve výši 7,4 procenta citelně převyšují úroveň ve stejně vyspělých zemích. Světová banka navrhuje zvýšení spoluúčasti pacientů. Možná by to pomohlo, jenže vláda jednou řekla, že se víc platit nebude a basta. Podobně je to se školným na vysokých školách.
A tak nakonec jen náměstek ministra financí Eduard Janota kýval na připomínku, že státní rozpočet musí vidět do budoucnosti dál než na jeden rok. Už v rozpočtu na příští rok navrhneme limity pro jednotlivé resorty na další dva roky, říká zkušený úředník. Říká to však jen z povinného optimismu. Ve skutečnosti totiž ví lépe než kdo jiný, že rozpočet na příští rok nejspíš nikdo neschválí, protože se to v předvolebním boji nebude hodit. O možných limitech na další roky si může nechat jen zdát.
Nakonec k jedinému konsenzu patrně dojde v případě zvýšení daní. Bude to až po volbách a možná v trochu jiné struktuře, než nyní navrhuje Pavel Mertlík, ale daňové břemeno se zvedne. Daňový poplatník pak zase za mírného reptání navýší svou platbu do špatného, neprůhledného a nehospodárného systému. Nebo se voličům podaří přece jen zvolit zodpovědné a racionálně uvažující politiky?
