Francouzská vína, zvláště červená, jsou považována za příklad kvality a zůstávají zárukou chuťové výjimečnosti. Ta je ovlivněna jedinečností půdní skladby vinohradů, specifičností klimatických podmínek a v neposlední řadě uměním vinařů.
Autor: Martin Siebert
Předkové dnešních francouzských vinařů vynaložili obrovské úsilí při zlepšování kvality svých vín. Stejným směrem pokračují i jejich potomci, a proto jsou dnes francouzská vína, zvláště červená, považována všude na světě za příklad kvality a zůstávají zárukou nesrovnatelné chuťové výjimečnosti.
Ve všech francouzských vinařských oblastech najdete nepřebernou paletu barev, vůní a chutí. Poznávání a vychutnávání klenotů, rodících se na rozsáhlých, ale i těch nejmenších vinohradech, je báječným dobrodružstvím, vyvolávajícím radost a smyslový i smyslný požitek. I po téměř čtyřicetiletém profesionálním působení v tomto magickém světě pociťuji stále stejné vzrušení při objevování nepoznaného.
Jak ochutnávat francouzská vína
Dělení na tři základní skupiny se vám může zdát neobvyklé. Ale věřte, že je přesné. Senzorické výrazy následujících skupin vín navazují na jejich místo zrodu a úzce souvisejí s filozofií vinařů, jejich autorů:
A – vína jednoduchá. Přinášejí slunce, radost, vykouzlí v očích i na tváři úsměv z bezprostředního požitku. Někdy jim říkáme vína „soif“ – na žízeň. Pijeme je v kruhu přátel, s jednoduchými pokrmy, jsou sociálním, kamarádským pojítkem. Vychutnávejte vždy s úsměvem, nechte se vínem škádlit. Do této skupiny patří většina krajových vín bílých, růžových a červených, jemných usměvavých vín stejných barev z údolí Loiry, ale i krajových vín štědrých, z jižních vinařských oblastí.
B – vína seriózní. Jejich výběr nutí k zamyšlení. Při jaké příležitosti je budeme vychutnávat, s jakým pokrmem, v jaké společnosti. Při rodinném setkání, u příležitosti večeře s osobou, na níž nám profesionálně či sentimentálně velmi záleží. Které „cru“, jaký ročník, stadium vývoje vína, teplota podávaného vína, dekantace…na to vše je třeba dávat pozor před jeho ochutnáním. Bude to víno s charakterem, harmonické, ale ne příliš komplexní, pochopitelné všem účastníkům oběda či večeře.Musí vzbudit zájem, ale hlavně musí být dokonalým společníkem pokrmu. Takové víno ochutnávejte pozorně, popište jednoduše jeho sensorický výraz, nezabíhejte do detailů. Nezapomeňte, že kontext, v němž je vychutnáváte, je důležitější než víno samo! Představiteli této skupiny jsou například vína z Bordeaux: Bordeaux Supérieurs AOC, Côtes de Bourg, 1ères Côtes de Bordeaux a Graves bílá a červená, Fronsac, satelity Saint Emilionu a Pomerolu…, ale i vína z jižní části Burgundska, Vaqueras z jižní Róny, nebo vína z jihozápadu – Cahors, vynikající bílé i červené Bergeracy, Côtes de Duras, Bouzy…
C – víno jako umělecké dílo. Podmanivé, vzrušující, smyslné a současně cerebrální víno, s nímž cestujeme krajinou i časem. Při jehož ochutnání slyšíme vznešenou hudbu a vyvstane nám na mysli tajemný verš romantické básně. Jak takové víno chutnáme? Požitkářsky! Sami, či ve společnosti muže nebo ženy, komplice v tajemství pocitů, společníka či partnerky ve hře se slovy. Neboť takové víno nemlčí, ale promlouvá. Mohl bych jich doporučit zajisté stovku. Nejméně. Tolik původů, tolik ročníků…. Například Château Malecsot Saint Exupéry. Půvabné víno z obce Margaux. Určitě autor „Malého prince“ našeptával svému dědovi, když víno tvořil. Proto je půvabné, jako dílo slavného spisovatele. Château Chasse-Spleen je romanticky tajemné. Kdo je autorem jeho názvu? Snad autor „Květů zla“, nebo bouřlivák a největší z romantiků – Lord Byron? Při návštěvě na vinařské usedlosti „mu místní víno smutek zahnalo….“ Tak bych mohl pokračovat. S víny veršovat a historií se proplétat. Na francouzská vína je třeba nahlížet zcela specificky, milovníci krásných zážitků. Doprovodí vás časem. Jejich ochutnáním projdete vinařskou cestu, která se klikatí již déle než dva tisíce let!
