Premiér bojuje o přežití vlády a zatím se mu bouří jeho strana. Premiér Petr Nečas je jedním z mála politiků, kterým jde o přežití trojkoaliční vlády proto, že upřímně věří v její prospěšnost pro společnost. Prosadí-li totiž podle něj ODS, TOP 09 a Věci veřejné zásadní reformy, může tím kabinet smazat všechny své dosavadní hříchy.
Foto: Profimedia.cz, Economia
Nečas vždy prohlašoval, že korupce je jen doprovodný jev, který sice nelze zcela vymýtit, ale dá se výrazně omezit, budou-li se dodržovat zásady ekonomického liberalismu. Čím méně přerozdělování, tím méně důvodů někoho uplácet. Ponechme nyní stranou, že podle této logiky by nejlepším řešením byla privatizace nejen silnic a dálnic, školství či zdravotnictví, ale také armády a justice, protože právě v těchto rezortech korupce nejvíc bují.
Každopádně Nečas sám – na rozdíl od mnohých kolegů v ODS a v jejím podnikatelském okolí – se pravděpodobně může zařadit po bok Radka Johna hlásajícího, že nikdy neukradl „ani korunu“.
Tichá voda s velkými ambicemi
Nečas svou kariéru zahájil v Poslanecké sněmovně v roce 1992 jako osmadvacetiletý mladík stojící po boku Václava Klause coby odborník na oblast obrany. Postupně se vypracoval až do nejužšího vedení ODS. Ačkoli mu mnozí vyčítali váhavost, ambice mu nechyběly. V ODS se již v době, kdy ji vedl Klaus, mluvilo o tom, že tichá voda Nečas by chtěl být jeho nástupcem.
V rámci strany nebyl Nečas zrovna oblíben mezi těmi, které bývalý předseda Mirek Topolánek nazval kmotry. Vždy opakoval, že s bojem proti korupci je potřeba začít doma. A to byl také důvod, proč nebyl (údajně po dohodě krajských kmotrů) v roce 2002 zvolen Klausovým nástupcem on, ale nepříliš významný předseda senátorského klubu Topolánek. Ten se definitivně „utrhl ze řetězu“ poté, co se stal premiérem. Bývalý předseda totiž začal vytvářet vlastní ekonomicko-mocenské centrum kolem své pravé ruky Marka Dalíka, což ostatní skupiny v ODS těžce nesly.
Když loni na jaře pohár trpělivosti přetekl, už vzhledem k blížícím se volbám byl nezkorumpovaný Nečas jedinou možnou volbou. Díky němu se podařil malý zázrak. Zdecimovaná ODS sice volby nevyhrála, ale dokázala porazit čím dál silnější TOP 09, a stala se tak nejsilnější vládní stranou. Paradoxem je, že Nečas mohl sestavit většinovou vládu jen díky původnímu plánu Mirka Topolánka a Miroslava Kalouska na vytvoření druhé pravicové strany, která zajistí odpadlé voliče ODS.
Bez kmotrů to nejde
Jenže s vládnutím přišly aktuálnější problémy, než bylo původně Nečasem plánované očišťování občanských demokratů od kmotrů. Navíc premiér pochopil, že bez nich stranu a vládu prostě neudrží. To se poprvé veřejně ukázalo na konci loňského roku v kauze Státního fondu životního prostředí, kdy se premiér jasně postavil za svého ministra životního prostředí a stranického místopředsedu Pavla Drobila. Naopak Libor Michálek to schytal jako „bonzák“.
Přes veškerou snahu udržet různá stranická křídla a skupiny pohromadě – jednou z nich je právě ta Drobilova severomoravská frakce, kam mimo jiné patří nový šéf poslanců Zbyněk Stanjura – se občanští demokraté začínají v poslední době čím dál tím víc štěpit, zatímco Nečas tomu jen víceméně bezmocně přihlíží.
Nejvýraznější otřes byl minulý týden zaznamenán ve středočeské organizaci ODS, která se postavila za bývalého předsedu poslaneckého klubu Petra Tluchoře a vyzvala Nečase, aby dal ve vládě „padáka“ Věcem veřejným. Za Tluchořem zase stojí Topolánek, jenž podle informací z ODS stále ještě „nevydýchal“ svůj konec v křesle premiéra a předsedy ODS a rád by se trochu pomstil. Středočeši v ODS přitom dobře vědí, že naplnění jejich usnesení by fakticky znamenalo konec vlády a s ní i Petra Nečase.
Něco za něco
Proti Tluchořovi a Topolánkovi se nejvíc staví skupina, kterou lze pracovně nazvat klausovci, byť opravdovým spojencem Hradu je jen nepsaný šéf tohoto proudu, předseda pražské organizace Boris šťastný. Tito straníci, k nimž patří Pavel Bém, další starý známý pražský politik Rudolf Blažek či politik-byznysmen Tomáš Hrdlička, jsou nyní k Nečasovi loajální. Jenže má to jednu důležitou podmínku – toleranci vládnutí v Praze, které předseda strany od počátku kritizuje. Postavit se jasně za vedení pražské ODS bude teď pro Nečase o to těžší, když primátor Bohuslav Svoboda začíná otevřeně mluvit o tom, že měl být pouhou loutkou pro krytí po léta budovaných korupčních vztahů svých kolegů.
Podmíněnou podporu má Nečas také od jihočeské ODS. Zdejší organizaci vede Martin Kuba, který v minulém volebním období zjevně intrikařil proti budějovickému primátorovi z ODS Juraji Thomovi. Ten nakonec ze strany odešel, aby se na primátorský post vrátil pod hlavičkou hnutí Občané pro Budějovice. V otevřeném sporu je naopak Nečas s brněnskými kolegy. Zdejší stranický šéf Pavel Blažek je sice i místopředsedou strany, v této funkci je však neviditelný. S Nečasem se definitivně rozešli poté, co v Brně vznikla koalice ODS a ČSSD. Blažek se v době vrcholící krize postavil proti účasti VV ve vládě. Spolupráci se sociální demokracií přitom v minulosti navrhl i jako celostátní řešení.
Podobných proudů, které nemají příliš důvodů hájit Nečase a jeho dítko v podobě každou chvíli ohrožené vládní koalice, je v ODS řada. Bojovník proti byznysu v politice se tak ocitá v situaci, kdy svou vládu práva, rozpočtové zodpovědnosti a boje proti korupci může udržet jen čím dál většími ústupky potenciálním korupčníkům.
