Čeští manažeři se konečně začali oblékat. Ne, že by dříve řídili své podniky nazí, ale… Je pozoruhodné, kolik trendových etap absolvovali za pouhých patnáct let. Jen si vzpomeňme:
Počátek devadesátých let
Bílá čouhá z bot
Už je skoro fádní zmiňovat éru fialových sak, bílých ponožek a mokasín, možná, že kdyby opravdu šéfovali nazí, zaujali by někteří více… Faktory, které vedly k prudké a skoro všeobecné změně, jsou zjevné: kontakt s civilizovanějším světem, zvýšení osobních příjmů, poznání vlastní důležitosti. Možná i fakt, že dnes se k „povoláním manažer“ hlásí docela jiní lidé…
Polovina devadesátých let
Šaty člověka nedělají
Dostavit se v polovině devadesátých let na jednání v sešlapaných botách a kožené bundě přes košili s krátkým rukávem a kravatou patřilo k smutnému standardu. Tehdy však řada mužů, především těch úspěšnějších a mladších, poprvé pocítila bolestný rozdíl oproti reprezentantům zahraničních firem, kterých přibývalo.
Druhá polovina devadesátých let
Doba značková
Padá na vrub přibývajících výdělků. Mekkou doby se staly takzvané outlety – tovární prodejny značkového zboží v Německu či Itálii, kde se ceny obleků, bot a doplňků pohybují na zhruba šedesáti procentech. Čeští pánové si odtud přiváželi celé série obleků nakoupené většinou bez znalosti typů střihů, materiálů i módních trendů. Nejdůležitější součástí oblečení se v této době stala cedulka s názvem značky, často okázale vystavená na odiv například na rukávech sak.
První léta 21. století
Rambem snadno a rychle
„Dnes je již situace poněkud jiná,“ říká Milan Richter, majitel stejnojmenného módního salonu, jenž společně s manželkou Evou pokračuje v rodinné tradici datované od začátku minulého století. „Čeští muži více vědí, co chtějí, začali se orientovat ve světových trendech, mnohem lépe rozlišují druhy jednotlivých obleků, zajímají se o materiály a jejich vlastnosti. Navíc si uvědomili, že sebedražší značková konfekce si neporadí s fyziognomickými odlišnostmi různých postav.“
A tak dochází na tvarování obleků podle konkrétní figury, ženy to znají lépe: zdůrazňují se přednosti, potlačují nedostatky. Lvů salonů přibývá, i když si odmítají sundat sako, aby dojem širokých ramen a útlého pasu nevzal za své.
Rok 2005
Čas studovat, pánové
„Největším nedostatkem mužů, kteří dnes investují do společenského oblečení, je neznalost společenského protokolu,“ říká Eva Richterová. „Nevědí, k jaké příležitosti patří který oblek, špatně kombinují například barvu a typ bot. Jsou to chyby, které ničí celkovou image a znehodnocují vysoké investice do oblečení.“ Příkladem jsou štramáci ve smokingu na odpoledních akcích či nablýskané mokasíny luxusní značky kombinované s žaketem. Tento problém mají speciálně ti, kdo nakupují drahé značkové obleky v různých pochybných buticích, kde je občas problém se s prodavačkou dohovořit česky, natož žádat odbornou konzultaci.
Právě dnes
Exoti vcházejí středem
Příkaz doby jako by zněl: upozornit na sebe a vyniknout nad ostatními. Pro určité typy mužů, kteří nemusejí přemýšlet nad cenou, je to past. Před totálním společenským znemožněním je zachraňuje jen jejich suverenita a nejistota ostatních zúčastněných. Ti sice mají pocit, že proslulý podnikatel přišel na večírek v pyžamu, ale že se to asi nosí… Tento druh extravagance slouží zejména k tomu, že inspiruje. Ti, kdo se dnes podivovali, neomylně dorazí na zítřejší společenskou akci v ještě strašidelnější kreaci.
„Extravagance k oblékání patří,“ komentuje to Milan Richter, „ale měla být spíše výsadou lidí z showbusinessu či umění. Zároveň je také velmi podstatné rozhodnutí, při jaké příležitosti po ní sáhnout. V zásadě ale platí: pokud má člověk reprezentovat váženou společnost či instituci, tím konzervativněji a decentněji se obléká.“
