Revoluce proběhla docela potichu. To když se na začátku července ve výčepu sokolovského minipivovaru Permon objevil budějovický kvasnicový ležák Kroužek. Že by zdejší sládek Jan Rada špatně spočítal spotřebu a Permonu chybělo vlastní pivo? Ale kdeže, podobné chyby začátečníků u zavedeného podniku jako Permon už dávno nehrozí. Jak se velmi rychle ukázalo, jde o součást dohody mezi sokolovským pivovarem a národním podnikem Budějovický Budvar.
Rozjel se tak poměrně zásadní projekt, který nemá v Česku obdoby. I když v minulosti proběhlo několik pokusů o sblížení mezi malými a velkými - pamatuji si třeba na několik let staré a neúspěšné námluvy mezi Českomoravským svazem minipivovarů a Plzeňským Prazdrojem -, až Budějovický Budvar se odhodlal a pustil se do spolupráce.
„Pro minipivovary je to úplně úžasná cesta. Logistiku i skladování mají perfektní“ vyprávěl mi nadšeně Michal Sás, spoluzakladatel Permonu, co se mu na kooperaci s národním podnikem líbí.
Sokolovští jen na začátku dodali sudy se svým svrchně kvašeným speciálem P. I. P. A 14° do distribučního střediska vybaveného chladicími boxy, což je pro skladování neflltrovaných piv asi nejdůležitější, a odtud je už lidé z Budějovického Budvaru rozvezli do svých hospod po celé republice. Permon by tam měl být v nabídce až do konce září, pro každý ze tří měsíců připravil Sás se sládkem Janem Radou jiný speciál.
Permonem projekt nekončí, na budvarských pípách by se pak měla střídat i produkce dalších českých a moravských minipivovarů.
Sám Budějovický Budvar však zatím k celé věci mlčí. Na začátku července, kdy se novinka „provalila“, žil národní podnik zveřejněním auditovaných výsledků, které ukázaly, že zisk podniku vloni stejně jako v roce 2016 meziročně klesl. V roce 2017 činil 255 milionů korun po zdanění.
Jak zformovat řevnivost
Že se chce národní podnik více provázat s menšími pivovary, není novinkou, mluví o tom už vstupní strategie ředitele Petra Dvořáka. Jak týdeník Euro napsal na začátku letošního roku, národní podnik by chtěl minipivovary pustit i do své zahraniční distribuční sítě. Nyní si tak nejspíš na území České republiky testuje, co všechno taková spolupráce obnáší a co bude třeba ještě změnit.
Zaznít by tu ale každopádně mělo, že jde o poměrně přelomový až revoluční krok. I když minipivovary okupují jen naprostý zlomek trhu, jsou tím, kdo udělal českého pijáka náročnějším a zkušenějším. Chtě nechtě se velké pivovary musejí přizpůsobovat nastolenému trendu a třeba výčepní pivo vařit tak, aby to byla skutečně desítka a nikoliv třeba osmička.
I proto mezi oběma póly panuje poměrně velká řevnivost. Jestli ji Budějovický Budvar dokáže dobře zformovat, dá se čekat, že jej rychle napodobí i další velcí čeští producenti. 9
Permonem projekt nekončí, na budvarských pípách by se pak měla střídat i produkce dalších českých a moravských minipivovarů.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
