Důsledky nepochybně pocítí celá Evropská unie
Málokteré rozhodnutí německé vlády vyvolalo tak všeobecně dobrou náladu jako její daňová reforma. Frankfurtská burza reagovala růstem indexu DAX o 150 bodů, velkoprůmysl k tomu intonuje v tremolu nelíčeného nadšení. Gerhard Schröder překročil ideologický Rubikon a pohybuje se ve stopách Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana. Nejvyšší čas. Schröderova daňová reforma, stvrzená parlamentem, je největší v dějinách Spolkové republiky a první pokles daní po letech jejich trvalého vzestupu. Pouze v 90. letech zvýšila vláda kancléře Kohla daně devatenáctkrát. Každá druhá vydělaná marka odchází do státní pokladny. Byl tedy nejvyšší čas pokusit se o daňovou reformu. Již v příštím roce se spolková vláda, země a místní správa zřeknou 45 miliard marek daňových příjmů, od roku 2005 dokonce 75 miliard ročně. Pouze pětina této sumy bude kompenzována zhoršením odpisovacích možností. V roce 2005 budou občané a průmysl platit o 60 miliard marek méně daní než v roce 2000. Intriky pro dobrou věc. Gerhard Schröder je mistr diskrétní diplomacie. I v daňovém pokeru dovedl využít rozdílných zájmů zúčastněných a pro sebe rezervovat roli spasitele. Většiny pro svou reformu ve Spolkové radě mohl kancléř dosáhnout pouze za pomoci přeběhlíků z tábora opozice. Soustředil se proto na „slabý článek řetězu a získal podporu Berlína, Brém a Brandenburku. Všechny tři patří k nejchudším spolkovým zemím, všechny tři jsou odkázány na pomoc ze státní kasy a zároveň na daňovou reformu nejvíce doplatí. Ve všech třech vládnou opoziční křesťanští demokraté (CDU) v koalici se sociální demokracií (SPD). Zástupci Berlína, Brém a Brandenburku si nechali podporu vládního návrhu štědře zaplatit. Berlín dostane ze spolkového rozpočtu ročně 75 milionů marek na zajištění vnitřní bezpečnosti, Brémy mají slib uchování statutu spolkové země a šanci na větší část při rozdělování financí mezi spolkovými zeměmi. Brandenbursku spolková vláda přislíbila předčasné uvolnění 600 milionů marek na stavbu silnic především na spojnici s Polskem. Kolik to vynese. Z nových daňových předpisů profitují všichni, avšak ne všichni stejně. Schröderova reforma zvýhodňuje především podnikatele a vysoké příjmové kategorie. V budoucnosti se německá maximální sazba bude nalézat v dolní polovině evropského žebříčku. Pouze zazobaní Portugalci a Britové na tom budou daňově lépe než Němci. Svobodný bankovní expert s ročním příjmem 150 tisíc marek doposud platil 56 000 marek daní. V budoucnosti to bude pouze 47 500 marek. Jeho ženatý kolega se stejným příjmem uspoří 6000 marek. Ženatý s ročním příjmem milion marek ušetří v budoucnosti 100 000 marek ročně. Revoluční změny přinesla daňová reforma akciovým společnostem a společnostem s ručením omezeným. V budoucnosti budou platit pouze 25procentní korporační daň. Připočteme–li ještě živnostenskou daň, přijdeme sice na 38procentní zdanění, ale přesto se jedná o dramatickou změnu k lepšímu. Dalekosáhlé efekty si otcové daňové reformy slibují od toho, že bude výrazně usnadněn prodej investičních podílů. Zisky z prodeje podílů na průmyslových podnicích nebudou od roku 2002 vůbec zdaněny. Spolkový kancléř Schröder i jeho ministr financí si od tohoto opatření slibují kýžené urychlení strukturálních změn. V „Německu, a. s., jsou totiž celá průmyslová odvětví, v nichž mají významné majetkové podíly také banky, křížem krážem spřízněna, a tudíž jenom nedostatečně vystavena konkurenčnímu tlaku. Nejisté je, v jaké míře nový daňový zákon prospěje středním německým podnikům. Podle vyjádření ministerstva financí klesnou daně malých a středních podniků o zhruba 22 miliard marek. Střední a drobný podnikatelský stav však nebude těžit ze snížení korporativní daně. Stejně jako doposud musí kupříkladu řemeslníci zdaňovat zisk podle osobní daňové třídy. Její všeobecně platné snížení na 42 procent (v roce 1998 to bylo 53 procent) lze považovat za pokus německé vlády tuto nerovnost trochu oslabit. Daňová reforma se týká i chudších vrstev. I když relativně jsou jejich daňové úlevy dokonce vyšší než ve vysokých příjmových kategoriích, v absolutních číslech to představuje sumy podstatně nižší. Svobodná prodavačka obuvi s příjmem 40 tisíc marek ročně bude v roce 2005 ve srovnání s rokem 1998 platit o 1930 marek, to jest o 30 procent méně daní. Vládní koalice složená ze sociálních demokratů a Zelených si slibuje, že daňová reforma povede ke snížení stále dost vysoké nezaměstnanosti a zlepší pověst Německa, které dosud bylo mezi zahraničními investory nechvalně proslulé zjména vysokými sociálními odvody. Ostatní státy Evropské unie se v nemilosrdném soupeření o podíly na blahobytu rázem ocitly v časové tísni. Komentátor listu Le Monde to vyjádřil velmi přímočaře. „Také francouzská vláda připravuje velkou daňovou reformu. Ale ve srovnání s Německem by Paříž dopadla vysloveně špatně. Je nepochybné, že daňová reforma zásadně posílí Německo a jeho roli v Evropě. S velkou pravděpodobností tak dojde k vyrovnání ztráty vlivu, ke které došlo dlouhodobým postupným spoutáváním německého ekonomického obra do vazeb Evropské unie. Tento vývoj bude mít dalekosáhlé a nikoliv pouze ekonomické důsledky.
