Sníh, led, skály, tučňáci a sem tam nějaké na první pohled jednoduché obydlí, v němž pobývají vědci, výzkumníci a dobrodruzi. Tak si Antarktidu, jediný trvale neosídlený kontinent světa, představuje asi mnoho z nás. Občas tu jsou ale k vidění věci, které by člověk možná úplně nečekal. Jako třeba obří Airbus A340. Pravda, nejedná se o nejrozměrnější stroj, jaký kdy sjel z výrobní linky evropské společnosti, s přehledem jde však o největší letoun, který kdy v těchto zeměpisných šířkách přistál.
Airbus měl namířeno do stanice Wolf´s Fang, jež se nachází v Zemi královny Maud a jež patří britské společnosti White Desert. Ta do oblasti za jižním polárním kruhem vozí především turisty lačnící po dobrodružství. Součástí zdejší základny je i soukromá, tři kilometry dlouhá ranvej, na které povětšinou přistávají menší tryskáče.
Historický let, k němuž došlo již 2. listopadu, ale kterého si světová média začala všímat teprve nyní, byl rozdělen do několika fází. Jak s odkazem na data serveru RadarBox.com uvedl specializovaný web Simple Flying, celá „operace“ započala během předposledního říjnového dne na letišti v portugalské Beje – právě zde je onen airbus patřící do flotily aerolinek Hi Fly bázován. Odsud se posádka vydala na desetihodinový let do Kapského města, kde setrvala další dva dny. Teprve pak naložila na palubu všechny potřebné zásoby, jež měla do Antarktidy dopravit, a společně s dalšími 23 cestujícími se vydala vstříc zemi ledu.
Tam a zpět za půl dne
Samotný let z Jihoafrické republiky na bílý kontinent zabral posádce kapitána Carlose Mirpuriho kolem pěti hodin - koneckonců, obě místa od sebe dělí vzdálenost 2500 námořních mil, tedy nějakých 4600 kilometrů. A přestože podle dostupných informací byly podmínky k jeho uskutečnění ideální, piloti si skutečně oddechli teprve ve chvíli, kdy byli všemi koly pevně na zemi, totiž na ledu.
„Meteorologové odvádějí skvělou práci, do Antarktidy létáme pouze tehdy, když počasí splňuje naše požadavky,“ ujistil Mirpuri na webu dotčených aerolinek. „Předpověď je ale pořád jen předpověď, a když letíte na konec světa, musíte se celkem často ujišťovat v tom, že se od ní aktuální počasí nijak zásadně neliší.“
Tím nejnebezpečnějším okamžikem je každopádně samotné přistání. Jedná se o nejsložitější manévr v rámci každého letu, přičemž vědomí toho, že tentokrát nebude 190tunový kolos sedat na pečlivě upravenou asfaltovou ranvej, nýbrž „urolbovaný“ kus ledu, pilotům jistě nijak zvlášť nepomohlo. Aby vše proběhlo tak, jak má, a letoun nakonec bezpečně zabrzdil, je potřeba dráhu dostatečně zdrsnit. Její pevnost pak zajistí sama příroda. „Čím chladněji tu je, tím lépe,“ vysvětlil kapitán.
Z výšky vypadá místní, bělomodře zbarvená ranvej podle Mirpuriho na pohled nádherně. Právě kvůli tomu je však značně nevyzpytatelná. „To, jak se její povrch odráží, je až neuvěřitelné. Musíte mít nasazeny ty správné brýle, díky nimž dokážete svůj zrak přizpůsobit výhledu ven a zároveň palubním přístrojům. Ten pilot, který zrovna nepilotuje, má důležitý úkol: kromě obvyklých úkonů musí dávat extra pozor a být schopen rychle zareagovat, především v pozdních fázích přiblížení,“ doplnil.
V případě letu Hi Fly 801 nicméně vše dopadlo na jedničku. Stroj A340 na Antarktidě bezpečně přistál, během tří hodin vyložil pasažéry i všechen náklad a následně zamířil zpět do Kapského města. Avšak jen proto, aby si za další dva dny celou „misi“ zopakoval.
Čilý provoz
Přestože Airbus A340 (konkrétně verze A340-313 HGW) byl v této oblasti k vidění vůbec poprvé, dopravní letadla sem létají celkem často. Tedy relativně často.
V březnu letošního roku přistál na letišti Troll Airfield v severním cípu kontinentu letoun Boeing 767 společnosti Icelanair, respektive její dceřiné firmy Loftleiðir. Zhruba o rok dříve do této části světa pro změnu zavítal menší Airbus A319, který si to namířil na spojeneckou polární stanici McMurdo. Před šesti lety na Antarktidu dosedl Boieing 757 patřící opět zmíněným islandským aerolinkám, přičemž úspěšný let v minulosti absolvoval například i transportní čtyřmotorový stroj Iljušin Il-76.
