Důležité zakázky na houfnice a obrněná vozidla stojí. Stropnický řeší, jak a jestli vyjednávat s firmami miliardáře Jaroslava Strnada
Byla to jedna z těch zakázek, které zhoršily už tak napjaté vztahy uvnitř českého zbrojního průmyslu. Dost zubů si na ní ale vylámali i úředníci ministerstva obrany. Řeč je o výběru nového kolového obrněnce pro vojáky.
Armáda se rozhodovala mezi dvěma modely. Buď zvítězí vůz Vega z přeloučské firmy SVOS, nebo česko-francouzský Titus z dílen fabrik Nexter Systems a kopřivnické Tatra Trucks patřící do skupiny Czechoslovak Group.
A radost měla nakonec rodina Jaroslava Strnada. Obrana se rozhodla pro „jeho“ titusy. „Tato vozidla splňují nejlépe armádní požadavky a jejich dodávka výrazně posílí schopnosti a možnosti jednotek pozemních sil,“ argumentuje Jakub Fajnor z tiskového oddělení ministerstva obrany.
Přestože ortel přišel už předloni v létě a 24. července 2017 pak nákup prvních 62 obrněnců za 4,8 miliardy korun bez DPH posvětila vláda, kontrakt se dosud nijak výrazně neposunul. I kvůli dlouhým diskusím o ceně vozidla. Strnadovi lidé museli svou nabídkovou kalkulaci několikrát předělávat. Podle Jakuba Fajnora proběhlo do 16. listopadu teprve jedno jednání mezi ministerskými úředníky a lidmi z firmy Tatra Export, jež má dodávku na starosti.
„Uchazeč si vyžádal časový prostor na prostudování a objasnění podmínek stanovených ministerstvem obrany,“ pokračuje Fajnor.
Podle zdrojů týdeníku Euro z Generálního štábu se kontrakt zasekl ze dvou důvodů. Jedním z nich je fakt, na nějž dlouhodobě upozorňuje řada odborníků a samotných vojáků. Ozbrojené síly se stále citelněji dostávají do područí Czechoslovak Group. Bez firem napojených na Jaroslava Strnada se neobejde nákup náklaďáků, opravy a nákup nových pandurů a třeba ani pořízení a následný servis nových mobilních 3D radarů z Izraele. „Naše závislost na společnostech z Czechoslovak Group je větší a větší,“ krčí rameny jeden z vysoce postavených důstojníků.
Druhým důvodem, proč kontrakt stojí, jsou potíže s bezpečnostní prověrkou Czechoslovak Group. Ostatně už letos v lednu magazín Reportér upozornil, že Národní bezpečnostní úřad zkoumá, kdo je konečným vlastníkem mateřské Czechoslovak Group B. V. Týdeník Euro pak v červenci psal o otevřené prověrce pardubické společnosti Retia, další ze součástí Czechoslovak Group.
Podle Jiřího Caletky z ministerstva obrany resort u strategických zakázek požaduje, aby byl dodavatel držitelem prověrky.
Tahle konstelace brzdí i vyjednávání o modernizaci třiatřiceti samohybných houfnic DANA za 1,3 miliardy korun bez DPH. I když ministerstvo obrany oficiálně tvrdí, že společnost Tatra Trucks pobídlo k jednání, nic konkrétního se neděje. „Zatím jsme k podání nabídky vyzváni nebyli,“ reaguje Andrej Čírtek, mluvčí společnosti Tatra Trucks.
Vláda přitom projekt schválila letos 10.
července, sama obrana o něm informovala už v květnu. Zakázku komplikuje i to, že Tatra Trucks na ní bude muset spolupracovat s několika dalšími firmami. Jednou z nich je STV Group. Mezi ní a Czechoslovak Group přitom ještě v nedávné minulosti panovala řevnivost. Zřejmě proto se nikdo z STV Group nechce k modernizaci houfnic DANA vyjadřovat. „Podíl subdodavatelů a jejich činnost lze upřesnit teprve poté, co ministerstvo obrany vyzve Tatru k podání nabídky, a tím zároveň poskytne i konečnou technickou specifikaci,“ řekl týdeníku Euro už dřív Andrej Čírtek.
Skluz způsobuje navíc idea, o níž se opět spekuluje v armádních kancelářích: projekt modernizace houfnic zrušit a rovnou koupit 50 nových děl západní výroby.
Ať nakonec ministerští úředníci obchod vyřeší jakkoli, Martin Stropnický (ANO) se musí smířit s bolestivým zjištěním. Z resortu sice odejde jako ten, kdo v jeho čele vydržel nejdéle, zároveň se mu ovšem nepodařilo dokončit ani jeden strategický modernizační kontrakt.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
