Španělský manažer začínal u Boeingu, nyní je ve vedení Telefóniky O2 CR
Zajímá vás, jaké to je vydat se se zbrusu novým dopravním letadlem na jeho panenský let? „Cítíte radost, ale taky máte strach, jestli v továrně náhodou na něco nezapomněli,“ říká lakonicky Jose Perdomo Lorenzo. Devětatřicetiletý Španěl zažil během svého zaměstnání v americké společnosti Boeing tyto pocity mnohokrát. Jako expert na vývoj letadel doprovázel při zkušebních letech dva piloty. Jinak bývala paluba letadla prázdná.
Z nebe k operátorovi Perdomova cesta do USA začala na španělském ostrově Gran Canaria, kde se narodil a žil do svých šestnácti let. Dle svých slov byl vždy velmi ctižádostivé a ambiciózní dítě, kterému začal být ostrov brzy malý. Poslední ročník střední školy odešel Perdomo studovat do Madridu. Vzápětí pokračoval na tamější Polytechnické univerzitě, kde vystudoval letecké inženýrství. Obor si vybral proto, že byl jeden z nejtěžších. Skončil jako třetí z ročníku, v němž bylo přes 130 lidí. Nadějného mladíka si všiml americký výrobce letounů Boeing a nabídl mu práci v USA. „Moc mě to bavilo. Ale kromě inženýrské stránky mě zajímala i ta byznysová, takže jsem začal na univerzitě v Los Angeles studovat MBA program,“ říká. V roce 2000, po třech letech u Boeingu, se rozhodl změnit kariéru. Rozeslal životopisy a první firma, která jej pozvala na pohovor, byla McKinsey. Byl přijat a zamířil do její madridské kanceláře, mimo jiné i proto, že by ho v USA čekaly při změně zaměstnání problémy s vízem. Potíže se znalostmi v novém zaměstnání neměl, musel si ale zvykat na jiný styl práce. Jose Perdomo dodnes vzpomíná na to, jak v McKinsey připravoval první prezentaci pro klienty. Věrný svému technickému zaměření „nahustil“ všechna data na jedinou stránku do nesrozumitelné rovnice. Jeho tehdejší šéf ho poučil, že tudy cesta nevede, a podivuhodný výtvor si ponechal na památku. V McKinsey se Perdomo začal věnovat převážně telekomunikačním projektům. Prostřídal je nárazovou prací v energetice, která prý byla nejnáročnější v jeho životě, neboť si během čtyř dní našel na spánek pouze pět hodin. Kromě Madridu strávil nějakou dobu i v Německu, Portugalsku a ve Venezuele. V „nejsladší moment“ své poradenské kariéry, kdy měl našlápnuto k prestižní funkci partnera, se ale rozhodl odejít. „Stejně jako při odchodu z Boeingu jsem chtěl začít dělat něco jiného. Chtěl jsem se posunout od ,mluvení‘ k ,dělání‘,“ vysvětluje genezi svého přerodu z konzultanta na manažera. Na jaře 2006 jej zlákala Telefónica Spain, pro kterou pracoval během kariéry v McKinsey. Ve velké společnosti měl Perdomo rázem tři sta podřízených a na starost řízení produktového marketingu a strategie.
Český trh je jiný Letos v září to budou dva roky, co jej povýšení v rámci skupiny přiválo do Prahy do křesla ředitele divize rezidentních zákazníků v „české“ Telefónice. Tuzemský trh se prý od ostatních, na nichž společnost působí, významně liší. „Čeští zákazníci jsou jiní. Když ve Velké Británii přijdete s reklamním spotem, lidé volají do call center. Když to uděláte tady, nestane se to. Místní zákazníci spoléhají spíše než na kampaně na to, co jim řeknou ostatní lidé. To není nutně špatné, jen jiné a svým nadřízeným mimo Česko to musíte vysvětlovat,“ říká Perdomo. Otec tří dcer ve věku od jednoho do pěti let, jehož manželka je Američanka, o své další kariéře nemá konkrétní představy. Což je mimochodem věc společná skoro všem zpovídaným. „Za deset let už v Praze nejspíše nebudu, život expatů (lidí žijících dlouhodobě v cizině – pozn. red.) se mění. Rád bych ale zůstal ještě nějakou dobu v cizině, dokud jsou děti malé. Cítím taky, že má práce v Praze zatím neskončila,“ dodává.
