Zkušenost s prací vyšetřovatelů hospodářské kriminality
Jedním z problémů české společnosti je velmi nízká úroveň znalostí a vzdělanosti policistů. Před dvěma až třemi lety (v Česku jde všecko pomalu, tak se to táhlo) jsem byl subjektem šetření Úřadu vyšetřování pro odhalování závažné hospodářské kriminality. O co šlo: Jirka dlužil Petrovi 16 korun a Petr dlužil Jirkovi 21 korun. Tak si vzájemně napsali fakturky. Pak si Petr řekl, že by mohl dostat více, vymyslel, že ho Jirka okradl, a šel to udat.
Co se dělo dál: policejní vyšetřovatel onoho úřadu netušil, co to je „vzájemný zápočet závazků a pohledávek“. Co horšího, policejní rada téhož úřadu (údajně ve funkci už přes 20 let) nikdy v životě neviděl tzv. JCD doklad (Jednotná celní deklarace), ani netušil, k čemu to je. Podle toho také vyšetřování dopadlo. Hádanku, kolik komu kdo zaplatí, vyřešili tak, že Jirka má dát Petrovi ještě devět korun. Tohle řešení jim zabralo celý rok! Po dalších měsících usoudili, že se spletli, musel jsem jim ale udělat gratis třídenní školení o mezinárodním obchodě, celnicích a podobně. Pan vyšetřovatel otevřel skříň, ukázal rukou na tlusté šanony a povídal: „Co mám dělat, na čtení každýho mám tak den, a to ještě musím šetřit Harwardský fondy!“
Tak jsem mu poděkoval a pomyslel si, že Kožený na Bahamách může být v klidu. Časem jsem na oba „odborníky“ napsal stížnost na Policejní ředitelství. Odpověď jsem dostal už za týden. Sám pan plukovník mne poučil, že stížnosti na policii se řeší podle vyhlášky číslo 150 z roku 1958 (to není překlep) a ta říká, že stěžovat si můžou pouze pracující. Jinými slovy, já, coby „podnikatel“, jsem buržoa (a velký třídní nepřítel, když vedu britskou firmu), a tak si stěžovat nemůžu….
Jiří Picka,
ředitel
Bohemia House UK Ltd.
