Přibližně dvě pětiny Čechů by rády volily elektronicky
Pojmy jako informační společnost a e-government jsou už poměrně dobře známé, stále více také využíváme informační a komunikační technologie v kontaktech s úřady a ordinacemi, při objednávání dovolené, nákupu zboží nebo správě bankovních účtů. Poněkud stranou ale nadále zůstává využití internetu k hlasování ve volbách, tedy takzvaný e-voting. Přitom právě internet se stále lepší dostupností i technickými možnostmi by mohl zastavit klesající volební účast patrnou u všech sociálních skupin a typů voleb. E-voting by mohl přimět k účasti nejen pohodlnější občany a technicky zaměřené voliče, ale i mládež nebo ty, kteří se z osobních či pracovních důvodů ocitnou v době voleb mimo své bydliště a nechtějí nebo nemohou složitě žádat o voličský průkaz. E-voting by určitě řešil i problém řady českých občanů žijících v zahraničí, jejichž možnosti účastnit se voleb jsou stále značně omezené.
Internetové obálky.
V České republice existuje po e-votingu solidní poptávka. Z průzkumu provedeného v rámci projektu ministerstva informatiky v oblasti šíření nových technologií a služeb elektronických komunikací vyplývá, že zájem o elektronické hlasování má přibližně 40 procent občanů. Základní předpoklady pro e-voting přitom v Česku už existují díky zavedení elektronického podpisu, byť jeho využití zatím není valné. E-voting je založen na podobných principech jako běžné hlasování pomocí obálek. V jeho případě je ale takzvanou vnitřní obálkou zašifrovaný volební hlas, zatímco vnější obálkou je digitální podpis. Hlas voliče je zašifrován veřejným klíčem a opatřen elektronickým podpisem. Elektronický hlasovací systém shromáždí a roztřídí hlasy, ověří způsobilost voličů k hlasování a odstraní neplatné hlasy. Následně oddělí obě „obálky“, tedy elektronické podpisy a zašifrované hlasy. Tento postup zajišťuje ochranu soukromí hlasujících tím, že v žádné fázi procesu nedisponuje jakákoli součást systému současně elektronickým hlasem a privátním klíčem.
Estonští průkopníci.
První zemí, která si e-voting „naostro“ vyzkoušela, je Estonsko. Vhodnou příležitostí byly říjnové místní volby, které se konaly ve volebních obvodech po celé zemi. Možnost on-line hlasování využilo necelých 10 000 lidí, tedy jen asi procento oprávněných voličů a dvě procenta lidí, kteří odevzdali hlas. Byl mezi nimi i estonský premiér Andrus Ansip, jehož koalice vyšla z voleb vítězně. Kvůli vyloučení zmatků při sčítání hlasů proběhlo elektronické hlasování několik dnů před tradičním hlasováním. Podmínkou k účasti byl elektronický občanský průkaz (ID-karta), který již vlastní většina oprávněných voličů. Po jeho vložení do speciálního čtecího zařízení a zadání identifikačního čísla (PIN1) volič otevřel internetovou volební stránku a vybral si z nabídky kandidátů. Výrazně mu přitom pomohla automatická navigace na příslušný volební obvod, a to díky údajům o místě bydliště na ID-kartě. Celou proceduru volič uzavřel elektronickým podpisem (PIN2) a vzápětí si na monitoru přečetl potvrzení o úspěšné volbě. Voliči hlasující elektronicky mohli své hlasování ve stanovené lhůtě libovolně měnit. Pokud se nakonec v den „tradičního“ hlasování rozhodli přijít do volební místnosti a volit tradičním způsobem, elektronický „hlas“ byl zrušen. Této možnosti však využila jen nepatrná část z nich. Nejvíce elektronických hlasů bylo odevzdáno ráno mezi devátou a desátou hodinou a večer mezi devatenáctou a dvacátou hodinou.
Opatrní ostrované.
Estonci si dali velmi záležet na zabezpečení e-votingu, které důkladně prověřila skupina oficiálně přizvaných hackerů. Volební servery byly pod policejním dohledem a důležité části systému nebyly z bezpečnostních důvodů propojeny. Navíc počítač, na kterém byly „elektronické“ hlasy centrálně sčítány, nebyl připojen k síti. Estonský experiment se setkal s velkým zájmem a premiéru e-votingu sledovali pozorovatelé ze třiceti zemí. Přestože využití internetu při hlasování ve volbách nebylo napoprvé nijak významné a výsledek estonského testu byl z pohledu zastánců internetu velmi skromný, Estonci už vážně uvažují o jeho uplatnění v příštích parlamentních volbách, které se mají konat v roce 2007. Další členské země Evropské unie, které se zavedením e-votingu rovněž koketují, jsou o poznání opatrnější. Například Britové upustili od plánů otestovat e-voting v místních volbách 2006 kvůli vysokým nákladům, které by prý zcela převážily nad přínosy. Z finančních důvodů a kvůli obavám o bezpečnost elektronických transakcí odložila zavedení elektronického hlasování také irská vláda. Samozřejmě nelze očekávat, že zavedením e-votingu rychle a významně vzroste volební účast. Je ale třeba uznat, že v době, kdy je stále jednodušší připojit se k internetu v hotelu, u rybníka nebo na chatě, by řada voličů dala svůj hlas politikovi nebo politické straně, pokud by se kvůli tomu nemusela v parném letním odpoledni obtěžovat do volební místnosti.
