Obrazovky chudým: boháči prahnou po životě bez zhoubné elektroniky

4. 10. 2019

Symbolem sociálního statutu v USA se stává schopnost vyhnout se dopadu technologií a takzvaného digitálního smogu na sebe a své potomky.

Zatímco movití Američané vynakládají značné prostředky na to, aby styk s technologiemi a elektronikou co nejvíce minimalizovali, střední třídy a chudé vrstvy takové možnosti nemají. Naopak vlivu nových technologií, digitálního světa a elektroniky jsou vystavováni stále více od čím dál ranějšího věku. Nastupující fenomén před časem popsal list The New York Times.

Obrazovky a digitální zařízení mají jednu zvláštní vlastnost, všímá si list. Nejen že jako takové jsou v současné době levné, jejich využití ale zároveň zlevňuje i další aktivity, které se v minulosti odehrávaly čistě mimo digitální sféru, ať už se jedná o školní výuku, obsluhu v restauraci či zprostředkování ubytování.

S obrazovkou levněji...

Vše, co navážete na elektroniku, zlevní a seškrtáte náklady. Oproti tomu lidská síla zůstává drahá a v konkurenci s levnými technologiemi se stává luxusem.

Změna proti době, kdy měla elektronika nádech sociálního statutu a obrazovky byly vyhrazeny bohatým, je znatelná. Zatímco elektronika řádově zlevnila, lidský kontakt se stává doslova luxusním zbožím, citují The New York Times Miltona Pedrazu, ředitele think tanku Luxury Institute zaměřujícího se na lifestyle bohatých. Lidé jsou drazí a boháči jsou za ně ochotni zaplatit, míní Pedraza a dodává, že boháči současnosti utrácí mnohem více peněz za zážitky a cestování než za zboží.

Zatímco bohatí jsou schopni se před elektronikou chránit svými penězi, digitálního smogu a technologických zařízeních přibývá v životech chudých a středních vrstev, které tak tučná bankovní konta nemají.

Před obrazovkou neutečeš

Dochází k invazi technologií a elektroniky do veřejného prostoru: blikající reklamní obrazovky plní zadní sedadla dálkových autobusů, školní třídy veřejných amerických škol zaplavují tablety a elektronické pomůcky, zatímco ty soukromé investují prostředky do kvalitních učitelů.

Sheery Turkleová, profesorka sociálních věd na massachusetském technologickém institutu (MIT), přirovnává elektroniku k rychlému občerstvení. Chudí k ní podle Turkleové utíkají, protože ji dobře znají. Vynechat fastfood je velmi těžké, když se jedná o jedinou věc, která je v nabídce, říká Turkleová.

Prospěšná zahálka: přiměřená dávka nudy dětem svědčí, tvrdí psychologové

Dělicí čára mezi těmi, kteří jsou před vlivem elektroniky uchráněni, a zbytkem populace může do budoucna vést k výrazným společenským rozdílům a doslova rozkastování společnosti, upozorňuje The New York Times.

První vlaštovkou jsou předběžné výsledky čerstvé studie amerického Národního institutu pro zdraví (National Health Institute). Děti, které tráví před obrazovkou více než dvě hodiny denně, dosahují u inteligenčních a jazykových testů horších výsledků než ty, jež nejsou takovému vlivu elektronických médií vystaveny.

Digitální děti jsou „pomalejší“

Alarmujícím se pak může zdát zjištění, podle kterého se mozky dětí, které u obrazovek tráví hodně času, i jinak vyvíjejí, což je možné pozorovat prostřednictvím magnetické rezonance. Studie zmiňuje u některých z takových dětí předčasné řídnutí šedé kůry mozkové.

Studie zahrnula celkem 11 tisíc dětí a její provedení stálo federální rozpočet 300 milionů dolarů, zmiňuje web Cbsnews. Některé studie zaměřující se na dospělou populaci zase spojují čas strávený u obrazovky s prevalencí výskytu depresivních stavů.

Že ani nácvik reálné aktivity ve virtuálním prostoru často plody nenese, dokresluje i případ batolat úspěšně skládajících virtuální kostky na iPadu, ale zcela selhávajících s kostkami reálnými, zmiňují The New York Times pohled a zkušenost pediatra Dimitra Christakise z dětské nemocnice v Seattlu.

Mají být počítače součástí výuky na základních školách?

Tlaky na zavádění elektroniky do veřejných škol v USA přicházely od technologických společností. Oblíbený byl například model typ laptop pro každého studenta ve třídě. Podobná agenda nechyběla ani v České republice. Uvést lze například projekt Tablety do škol: pomůcka pro pedagoga ve světě digitálního vzdělávání spolufinancovaný z prostředků Evropské unie, který běžel mezi lety 2014 až 2015.

V samotném Silicon Valley považují lidé z technologické komunity čas, který jejich děti tráví u obrazovek, za nezdravý. Výmluvný je pak fakt, že populární školou mezi šéfy technologických firem v oblasti je místní soukromé zařízení waldorfského typu slibující rodičům návrat dětí k přírodě a vzdělávání realizované takřka zcela bez využití jakékoliv obrazovky. Veřejná škola poblíž přitom láká rodiče dětí na vzdělávací program dítě:iPad v poměru jedna ku jedné. Technologická propast 2.0 tak vzniká napříč sociálními vrstvami dokonce i v rámci jedné lokální komunity.

Digitální propast 2.0

V článku z loňského podzimu The New York Times varují před rizikem vzniku nové společenské propasti. „Může se stát, že děti chudších a středostavovských rodičů budou vychovávány obrazovkami, zatímco děti elity ze Silcon Valley se vrátí zpět k dřevěným hračkám a luxusu lidské interakce,“ zmiňuje list.

„Původní digitální propast ve společnosti byla o tom, kdo má přístup k technologiím. Nyní, když má ten přístup každý, vzniká nová digitální propast mezi lidmi a ta je o schopnosti vliv technologie na svůj život a život svých blízkých omezit,“ sdělil listu Chris Anderson, bývalý redaktor technologického časopisu Wired.

Komentář: Jdi studovat a budeš žít déle

Sám Anderson se v jiném článku pro The New York Times vyjádřil, že svým dětem přístup k technologiím velmi limituje. Například jim do jejich nástupu na střední školu nedá do ruky mobilní telefon, k sociálním sítím mají jeho děti přístup až se završením třináctého roku věku.

Strach z obrazovek...

Technologie Anderson přirovnává k tvrdým drogám a mluví o naivitě vývojářů. „Mysleli jsme, že to můžeme kontrolovat. Ale tohle je zcela mimo naši kontrolu. Jde to přímo ke střediskům slasti nacházejícím se uvnitř vyvíjejícího se mozku. Je zcela mimo naši kapacitu běžných rodičů tohle chápat,“ říká s tím, že o tom, co se vlivem technologií děje s dětskými mozky, neměl tušení, dokud na vlastní kůži sám nespatřil jejich symptomy a důsledky. Omezit či zcela eliminovat čas, který malé děti tráví u obrazovek, nedávno doporučila i Světová zdravotnická organizace.

A bohatí lidé pohybující se technologiím nejblíže, jako by byli opatrní dvojnásob. V Silicon Valley se mezi technologickými pracovníky ze snahy své děti zcela vymanit z vlivu technologií pomalu stává obsese, napsaly The New York Times.

Vyjádřila se i slavná jména technologické scény. O tom, že svého synovce nepustí na sociální sítě, hovořil šéf Applu Tim Cook. Své děti zcela bez technologií vychovali například Steve Jobs a Bill Gates, dvě bezesporu nejznámější jména světa informačních technologií, všiml si server Business Insider. Mělo by to pro nás ostatní představovat varovný červený praporek, dodává web.