ThyssenKrupp Berthold Beitz (na snímku) mohl soupeřit s britskou královnou Alžbětou II. o to, kdo bude svému impériu vládnout déle – oba se moci ujali v roce 1953. Nekorunovaná hlava ocelářského gigantu ThyssenKrupp ale pomyslný souboj prohrála. Beitz zemřel minulý týden na ostrově Sylt dva měsíce před svými stými narozeninami.
Svou obchodnickou dráhu začal vyučený bankovní úředník v hamburské pobočce společnosti Royal Dutch Shell. Jako její reprezentant dostal v druhé světové válce na starost řízení olejářských podniků v Německem okupované východní Haliči. S nacisty si ale nikdy nezadal. Naopak – jako obchodní ředitel firmy Karpathen-Öl si podobně jako Oskar Schindler stahoval do pracovních táborů Židy, kteří by jinak skončili v transportu.
V roce 1973 mu za to Izrael udělil titul Spravedlivý mezi národy.
Do Kruppových závodů se Beitz dostal před šedesáti lety jako osobní zplnomocněnec ocelářského magnáta Alfrieda Kruppa, který si odseděl šest let za podporu nacistického režimu, a i když mu byly jeho závody v Essenu navráceny, nevystupoval na veřejnosti. Paradoxně Beitz celý život ocelárny Krupp řídil z pozice neformálního šéfa – nejdříve jako zplnomocněnec, od roku 1970 jako řádný předseda dozorčí rady a nakonec se v roce 1999 stal čestným předsedou poté, co se Krupp v rámci fúze spojil s firmou Thyssen.
Především byl ale Beitz od roku 1968 šéfem Kruppovy nadace, která dodnes drží v ThyssenKrupp největší balík akcií.
Patriarcha Beitz zemřel v době, kdy koncern čelí největší krizi za poslední čtvrtstoletí. Loni ThyssenKrupp vykázal ztrátu pět miliard eur a posledních šest let se postupně zbavuje podniků i zaměstnanců. Nevyšly mu investice v USA a Brazílii, kam koncern vložil dvanáct miliard eur. Navíc si ThyssenKrupp dovolil rebelii vůči stařičkému patriarchovi. Letos v březnu valná hromada odmítla v čele dozorčí rady Gerharda Cromma, kterého si Beitz vybral jako svého nástupce.
