Pokud Mittal získá Arcelor, odejde z České republiky
Majoritní podíl v největších českých ocelárnách Mittal Steel Ostrava (MSO) je na prodej. Ovšem pod podmínkou, že většinový majitel hutí, nadnárodní koncern Mittal Steel, uspěje v boji o akcie světové ocelářské dvojky, společnosti Arcelor. Jednání o ovládnutí evropské firmy se sice komplikují, vedení Arceloru vyjednává o možném sloučení s ruským Severstalem, šéfové Mittalu jsou však optimističtí a věří, že uspějí i přes konkurenční nabídku. Šéf Mittalu Lakshmi N. Mittal, jehož rodina vlastní 87 procent společnosti, pověřil vyjednáváním o prodeji Mittal Steel Ostrava svého syna Aditya Mittala. „Dvojka koncernu na několika jednáních s firmami z oboru oslovila jejich majitele, případně vedení, zda nemají zájem odkoupit po sloučení Mittalu s Arcelorem některá aktiva, mezi něž byly zařazeny i ostravské ocelárny,“ uvedl zdroj, který byl Adityou Mittalem rovněž osloven. Zároveň dodal, že Aditya Mittal případné zájemce o MSO upozornil, že prodejní cena, od níž je ochoten začít jednat, je pěti- až šestinásobek ročního zisku firmy. Společnost Mittal Steel Ostrava v loňském roce vydělala před zdaněním 5,604 miliardy korun při celkových tržbách přesahujících 57 miliard korun. Vedení společnosti Mittal Steel na emailový dotaz, jak aktuální je prodej ostravských hutí, do uzávěrky týdeníku EURO neodpovědělo.
Jistota šestinásobku.
Mittal vstoupil do někdejší Nové huti (dnes Mittal Steel Ostrava) koncem ledna roku 2003. Zhruba za 67 procent akcií hutí, které byly na pokraji bankrotu, zaplatil devět milionů dolarů. Za dalších jedenáct milionů dolarů koupil pohledávky ve výši 4,8 miliardy korun, které u hutí měla Česká konsolidační agentura. Nový majoritní vlastník se v kupní smlouvě kromě jiného zavázal, že do provozního financování společnosti vloží 65 milionů dolarů, do roku 2012 investuje 243 milionů dolarů a zároveň převezme dluh Nové huti u jejího největšího věřitele IFC ve výši 8,5 miliardy korun. Jestliže Mittal ostravský podnik prodá, bude to zcela jistě jeden z jeho nejlepších obchodů. Současnou cenu odhadují analytici na několik miliard korun. Další peníze získá Lakshmi Mittal přímo od ostravské firmy. Ta totiž dluží svému majoritnímu vlastníkovi stále 4,8 miliardy korun za pohledávku, kterou Mittal koupil v roce 2003 od České konsolidační agentury. Ocelárny ze zmíněného dluhu sice neplatí svému majoritnímu vlastníkovi žádné úroky, jejich splatnost však vyprší v roce 2012.
Poláci vedou.
Mittal Steel Ostrava svému majoritnímu vlastníkovi vydělává několik miliard korun po zdanění ročně, proč by se jich tedy chtěl zbavit? Odborníci oslovení týdeníkem EURO upozorňují na hlavní důvod. Tím jsou Polskie Huty Stali (PHS), které ovládl Mittal v roce 2004. Uvedená firma, která vznikla v roce 2002 sloučením čtyř polských oceláren, je bezkonkurenčně největším polským podnikem ve svém oboru, vyprodukuje zhruba sedmdesát procent oceli vyrobené v Polsku. Navíc její provozovny leží zhruba padesát kilometrů od českých hranic. Porovnání s polskou „konkurencí“ není pro Mittal Steel Ostrava příliš příznivé. Největší české hutě předčí polské snad jen v jediném: na rozdíl od PHS mají vlastní koksovnu. To Polákům chybí, ti mají pouze podíl v dceřiné firmě, která se výrobou koksu zabývá. Další pozitiva jsou jasně na straně polského podniku. Ocelárna PHS je modernější než ostravská. Sice jen surové železo odlévá přímo do ingotů, protože jí chybí navazující provozy na zpracování surového tekutého železa, tento nedostatek však již bude brzy odstraněn. Mittal Steel investuje do výstavby zpracovatelských provozů v Polskie Huty Stali desítky milionů dolarů, linka na zpracování surového tekutého železa by měla zahájit provoz již za několik měsíců. Rovněž polské válcovny drátů jsou modernější než v Ostravě. Nutno ale dodat, že PHS na rozdíl od Mittal Steel Ostrava nemají válcovnu trub a vyrábějí kvalitativně horší válcované pásy. Bohužel pro ostravskou firmu PHS nyní modernizuje i provozy na válcované pásy. Až s investicemi skončí, budou lepší než ostravské. Po spuštění všech zainvestovaných a modernizovaných provozů bude PHS modernější, výkonější, a tudíž i ziskovější než Mittal Steel Ostrava. Součástí smlouvy, kterou Mittal podepsal se státem o koupi Nové huti, není žádné ustanovení, jež by zakazovalo následný prodej oceláren třetí osobě. Prodej však může zkomplikovat závazek Mittalu, že v ostravské firmě do roku 2012 investuje 243 milionů dolarů. „Otázkou je, jak by stát posléze zkontroloval, zda závazky Mittal Steelu plní i jeho nástupce v Mittal Steel Ostrava, tedy nový majitel hutí,“ uvedl vysoký státní úředník.
Změna v Třinci.
K dalším majetkovým změnám se schyluje i v druhých největších českých ocelárnách, Třineckých železárnách. Současný podílník Ivo Dubš, který prostřednictvím několika společností vlastní pětadvacet procent akcií v hutích, vyjednává s dalšími podílníky Třineckých železáren o prodeji svého podílu. Jednání se táhnou již od loňského roku. „Cena transakce by měla přesáhnout dvě miliardy korun,“ uvedl dobře informovaný zdroj.
Ivo Dubš se však těmto informacím brání: „Momentálně se snažíme najít s dalšími podílníky Moravia Steel ( firma je stoprocentním vlastníkem Třineckých železáren) společnou řeč. Investici do oceláren považuji za dlouhodobou“. Rovněž upozornil, že podobných informací o změně akcionářské struktury v Třineckých železárnách je v posledních měsících mnoho. „Nemám důvod prodávat firmu z odvětví, které je nyní na vzestupu,“ dodal Dubš. Toto tvrzení zpochybňuje jeden ze zaměstnanců železáren: „O svém odchodu z Třineckých železáren informoval klíčové zaměstnance firmy, stejně tak pracovníky Moravia Steel. Nyní se jen dolaďují některé obchodní vztahy, třeba mezi Dubšovými firmami obchodujícími se šrotem a Třineckými železárnami.“ Změna v akcionářské struktuře oceláren má být ohlášena na valné hromadě firmy.
Dubš, ocelářský magnát z Brna, vlastní kromě podílu v Třineckých železárnách i několik menších hutnických podniků, třeba Kovohutě Mníšek či Kovohutě Čelákovice. Ovládá rovněž padesátiprocentní podíl ve společnosti Demonta Trade, která v Česku obchoduje se železným šrotem a jejímž významnými odběrateli jsou i Třinec a Mittal Steel Ostrava. Materiál zpracovaný v Česku rovněž Demonta prodává hutím, slévárnám a metalurgickým závodům v Polsku, Německu a Rakousku. Zbytek akcií Demonty patří známé německé podnikatelské rodině Scholzů. Ta v Česku ovládá nebo spoluvlastní desítky firem, v podstatě všechny, které mají v názvu slovo kovošrot.
Dubš je posledním z původních privatizátorů Třineckých železáren, jenž si ve firmě ponechal svůj podíl. Do Dubšových obchodů je postupně zasvěcován jeho syn Ivo, někdejší kapitán české volejbalové reprezentace.
Brusel pátrá, informuje.
S mírným napětím sleduje dění v českém hutnictví ministerstvo průmyslu a obchodu. Česko totiž v roce 2002, před vstupem do Evropské unie, jako jednu z podmínek pro uzavření přístupové kapitoly Hospodářská soutěž schválilo Národní program restrukturalizace českého ocelářského průmyslu. Ten počítá mimo jiné se snížením produkce ocelářství v letech 2002 až 2006 o osm procent, tedy o 470 tisíc tun vyrobené oceli. Česko se rovněž smluvně zavázalo, že vybrané tuzemské hutní firmy uzavřou určené hutní provozy, splní Bruselem předem stanovená kritéria životaschopnosti, respektive dosáhnou produktivity práce běžné v Evropské unii a zainvestují miliardy korun do modernizace provozů a výrobkové škály. Výměnou za plnění zmíněného programu Vítkovické železárny (dnes Vítkovice Steel), Nová huť a Válcovny plechu Frýdek-Místek nebudou muset vracet finance, které dostaly od státu na svoji restrukturalizaci. Stát jen od roku 1997 do roku 2003 poskytl Nové huti, Válcovnám plechu a Vítkovickým železárnám přes třicet miliard korun.
Platnost smlouvy, o jejímž plnění informuje ministerstvo průmyslu a obchodu Evropskou unii každého půl roku, vyprší letos. „Zatím nejsme s Bruselem dohodnuti, jak plnění kritérií vyhodnotíme,“ upozornil vysoce postavený státní úředník. Jisté je pouze jediné, letos v září až říjnu Evropská unie udělá test životaschopnosti hutí zařazených do programu, tedy Mittal Steel Ostrava a Válcoven plechu Frýdek-Místek, poté vyhodnotí, jak své úkoly splnily. Když ne, budou firmy muset vrátit peníze, které od státu v letech 1997 až 2003 získaly.
Z informací, které ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejnilo na svých internetových stránkách, vyplývá, že hutní firmy závazky státu plní. Týdeník EURO však má informace, že plnění některých slibů akceptoval Brusel s výhradami. Například plán na výstavbu elektrické pece na tavení šrotu v Mittal Steel Ostrava. Ta měla začít fungovat do konce letošního roku. Vedení firmy ale kvůli rostoucím cenám šrotu rozhodlo, že výstavba nové elektrické pece je v současné době ekonomicky nevýhodná. Namísto toho zmodernizuje do roku 2008 současné vysoké pece. „Není to o tom, že by investiční plán nesplnili, pouze jej modifikovali. Ještě se o tom bude s Evropskou unií jednat,“ konstatoval státní úředník.
Další zdroje týdeníku EURO upozorňují, že za případné problémy si může český stát sám. Smlouvy mezi Českou republikou a Bruselem o restrukturalizaci ocelářství totiž nejen ukládají, kolik musejí hutě investovat, ale obsahují rovněž i podrobný seznam položek, do kterých budou takové peníze vloženy. Takový seznam však chybí třeba ve smlouvě o prodeji Nové huti. „Mittal se pouze zavázal, kolik do rozvoje hutí vloží peněz. Stát má jen minimální šanci ovlivnit vlastníky firmy, do kterých konkrétních projektů mají investovat. Nezbývá než čekat, zda unie všechny takové změny akceptuje bez připomínek,“ dodal dobře informovaný zdroj.
Těžká rána pro Mittala Vedení evropského ocelářského gigantu, společnosti Arcelor, vyrukovalo s plánem, který má zabránit převzetí firmy konkurenčním Mittal Steelem. Vedení Arceloru 26. května oznámilo, že se hodlá spojit s ruskou společností Severstal. Arcelor je nyní druhým největším producentem oceli, právě za společností Mittal Steel. Kdyby k fúzi s ruskou firmou došlo, vznikne největší ocelářská společnost na světě s roční produkcí zhruba 70 milionů tun proti padesáti milionům tun Mittalu. Vedení Arceloru se s většinovým akcionářem Severstalu Alexejem Mordašovem dohodlo na následujícím: ruský miliardář zaplatí evropské firmě v hotovosti 1,25 miliardy eur a zároveň jí poskytne veškerý svůj podíl v Severstalu, který činí 89,6 procenta akcií, a v italské firmě Lucchnii. Výměnou za to by Mordašov získal podíl 32 procent v Arceloru, zbytek připadne současným akcionářům evropského koncernu. Dohoda počítá i s tím, že současný šéf Arceloru Guy Dolle a předseda správní rady Joseph Kinsch zůstanou ve svých funkcích i po spojení. Funkci v čele nově vzniklého uskupení má získat i Mordašov, stal by se nevýkonným prezidentem s právem jmenovat šest z celkových osmnácti členů správní rady Arceloru. „Chci přikupovat všude tam, kde jsou atraktivní možnosti,“ komentoval Mordašov jednání s Arcelorem. Sedmý nejbohatší Rus, jehož jmění odhadl časopis Forbes na 8,5 miliardy dolarů, je oblíbencem prezidenta Vladimira Putina. Verze, jak Mordašov ovládl Severstal, kde v roce 1993 ve svých sedmadvaceti letech zaujal post finančního ředitele, jsou dvě. Samotný Mordašov říká, že na radu někdejšího generálního ředitele oceláren založil v roce 1993 obchodní firmu prodávající ocel a v privatizaci získal podíly v Severstalu. Zaměstnanci společnosti však tvrdí, že Mordašov přišel do firmy a pouze oznámil, že je jejím novým většinovým vlastníkem. Dohodu o sloučení se Severstalem ještě musí schválit akcionáři Arceloru. Podobné plány na „družbu“ s ruskou firmou se samozřejmě nelíbí majitelům Mittal Steelu. Mittal letos v březnu nabídl za převzetí Arceloru 19,8 miliardy eur, částku později zvýšil o třicet procent na 26 miliard eur. „Management Arceloru jedná čistě z egoistických motivů. Tito pánové jsou přilepeni do svých křesel,“ komentoval v médiích jednání Severstalu s Arcelorem šéf evropských aktivit Mittalu Roeland Baan. Ten rovněž prohlásil, že se Mittal ve snaze převzít Arcelor spokojí i s menšinovým podílem ve firmě, který by po případné fúzi světové dvojky se Severstalem zajistil Indům velký vliv nad nově vzniklým podnikem. „S více než dvaceti procenty bychom byli schopni kdykoliv svolat valnou hromadu akcionářů. Raději bychom měli takový vliv než žádný,“ dodal Baan. Proti nynějším aktivitám vedení Arceloru začala brojit i poradenská firma Mittalu, investiční banka Goldman Sachs. Ta vyzvala akcionáře západoevropské společnosti k odporu proti dohodě mezi jejím vedením a ruským Severstalem. Goldman Sachs se snaží získat dostatečný počet akcionářů Arceloru (pětinu) pro svolání mimořádné valné hromady firmy, která by spojení se Severstalem zamítla. List Wall Street Journal ve čtvrtek 1. června uvedl, že se jí to podařilo. S odvoláním na dobře informované zdroje napsal, že investoři, kteří drží přes dvacet procent akcií Arceloru, podepsali petici, jež společnost nutí ke svolání mimořádné valné hromady. V dopise předsedovi správní rady Josephu Kinschovi stojí, že akcionáři budou požadovat, aby valná hromada schvalovala pakt mezi Arcelorem a Severstalem standarním způsobem. Tedy dvě třetiny přítomných podílníků musejí souhlasit se spojením, jinak neprojde.
Málo koksu
Bossové českých ocelářských podniků začínají mít starosti s tím, kde za pár let seženou koksovatelné uhlí. To zatím dodává těžařská firma OKD. „Záleží na ročním tempu těžby, ale zatím to vypadá, že přístupné a vytěžitelné zásoby koksovatelného uhlí v OKD jsou tak na patnáct let,“ tvrdí manažer jedné české hutní firmy. Obdobně reagují i zástupci dalších ocelářských firem, nechtějí však zveřejnit svá jména. Odvolávají se na značnou citlivost těchto informací. „Odhady, které hovoří o patnáctiletých zásobách, jsou příliš pesimistické. Za předpokladu, že OKD bude snižovat těžbu uhlí, počítám s tím, že současné vytěžitelné zásoby koksovatelného uhlí vydrží dvacet až pětadvacet let,“ uvedl další manažer z oboru..
„OKD má v současné době zpracován dlouhodobý podnikatelský záměr na deset let. Po celé toto období garantuje všem svým odběratelům dodávky nasmlouvaných produktů. O stabilitě a kontinuitě dodávek svědčí i to, že téměř se všemi odběrateli má OKD uzavřené dlouhodobé pětileté smlouvy,“ sdělila mluvčí těžařské společnosti Věra Breiová. Rovněž upozornila, že nové poruby OKD otevírá kontinuálně, na základě potřeb plánované výše těžby. „Do otvírky nových polí, strojů a zařízení investujeme každoročně přes dvě miliardy korun,“ dodala.
Uhlí vhodné pro koksování těží OKD ve všech svých provozovaných dolech. „Pravdou však je, že v každém z těchto dolů v různém podílu k těžbě uhlí energetického,“ upozornila Breiová. Pouze Důl Paskov těží v OKD výhradně uhlí vhodné pro koksování. Jestliže skončí těžba koksovatelného uhlí v OKD, odborníci předpovídají dvě varianty dalšího možného vývoje. První předpokládá, že OKD bude i nadále těžit energetické a plynárenské černé uhlí. I to lze dodávat do koksáren, je však horší kvality, tudíž hutní firmy za něj zaplatí o poznání méně než za kvalitní koksovatelnou surovinu.
Druhá varianta, o které oslovení zástupci hutních firem hovoří jako o nejhorší, předpokládá, že zcela skončí těžba černého uhlí, jež je vhodné ke koksování. Návazné obory, a mezi nimi je samozřejmě i hutnictví, jsou na koksu životné závislé a budou se muset porozhlédnout po této surovině jinde. V úvahu připadá zřejmě jen sousední Polsko, které před časem připravilo koncepci masivního rozvoje svého koksárenského průmyslu.
„Sehnat tuto surovinu by pro české hutní firmy neměl být žádný velký problém. Bylo by však nutné takové dodávky řešit dlouhodobými smlouvami s polskými dodavateli, aby se zabránilo nějakým velkým cenovým výkyvům. I tak by však cena koksu byla o poznání vyšší než ta, za kterou vyrábíme z tuzemského černého uhlí,“ konstatoval dobře informovaný zdroj. Ten rovněž dodal, že by oceláři zřejmě museli vyšší cenu promítnout i do cen konečných produktů. „Což se samozřejmě negativně projeví v konkurenceschopnosti tuzemské produkce,“ dodal zdroj.
