Firma Vladimíra Purma RST – Metall Praha patří mezi Štiky českého byznysu.
Za uplynulé tři roky vykazuje výsledky, které by jí mohlo závidět více než deset tisíc podniků, jež se na základě svých hospodářských výsledků kvalifikovaly do letošního ročníku soutěže.
Když Vladimír Purm začínal, dal do firmy veškeré rodinné úspory. Hutní materiál, který kupoval, totiž musel platit předem. Dnes dostává zakázku za pět až sedm milionů korun jen tak na dobré jméno firmy. Pro spolupracující firmy, především dvě německé společnosti Von Schaewen a Weisstaler, je velmi solidním partnerem, dokonce je jejich výhradním zástupcem v Česku a na Slovensku. Profituje ze speciálních materiálů, které nejsou běžně k dostání. Když se přibližně před pěti lety osamostatnil, vytušil, že v této oblasti nebude mít v tuzemsku konkurenci.
„Věřil jsem si, že proniknu. Cítil jsem, že v tomto materiálu je díra na trhu. Neměl jsem stovky milionů, abych podnikal v běžném hutním zboží, hledal jsem něco, kde uplatním jazykové i technické znalosti,“ vypráví Purm, který ovládá angličtinu, němčinu a ruštinu. V devadesátých letech opustil zahraniční obchod a nejprve pracoval pro zahraniční či domácí firmy. Přestože byl v manažerských postech, vadila mu závislost, malá pružnost a nedostatek šance uplatnit vlastní rozhodovací schopnosti. Proto když objevil společnost, jejíž majitel se chystal prodat podíl a posléze odejít do důchodu, neváhal.
„Nechtěl jsem zakládat novou firmu, tato už byla odstartovaná, měla zázemí i historii, vykazovala slušné výsledky, fungovala. Byla založena v roce 1996, já přišel o čtyři roky později a postupně ji získal,“ vzpomíná na začátky a přání vybudovat firmu podle svých představ. V roce 2003 pozměnil obchodní název i sortiment. „Můj předchůdce obchodoval s tenkými plechy, já je sice zachoval, ale rozšířil sortiment hlavně na tlusté plechy, výpalky, výkovky, dna tlakových nádob a tyčovou ocel.“
Horentní platy a milionová auta firmě nepomohou
Když Purm vypráví o situaci těžkého průmyslu v Česku, trochu posmutní. Vzpomíná na veliké prosperující fabriky s odborníky, které zanikly a nyní za ně není v tuzemsku náhrada. „Kdyby dnes kdokoli vlastnil slévárnu, byl by z něj bohatý člověk,“ míní s tím, že zbytečně dovážíme hutní materiál, jehož výroba u nás měla tradici a jejíž budoucnost padla za oběť špatnému vedení. Jen namátkou jmenuje firmy ČKD či Poldi Kladno.
Držitel stříbrné medaile letošního ročníku Nejdynamičtější firma České republiky zaměstnává čtyři lidi včetně syna. Roční obrat firmy RST – Metall dosahuje sta milionů korun. Loni obsadila společnost čtrnácté místo. „Určitě mě umístění potěšilo. Ukazuje to na fakt, že firma je zdravá, že ji vedu slušně,“ míní Purm, který si dodnes pamatuje, jak expremiér Zeman pronesl, že bez kapitálu není kapitalismus. „Nesmíte firmu vytunelovat, vyplácet si horentní odměny, kupovat milionová auta. Abych mohl podnikat, musím vytvořit prostředky,“ uvažuje osmapadesátiletý muž s tím, že k byznysu potřebuje člověk i trochu štěstí.
On sám především vsadil na dobré jméno obchodníka. Byznysmen musí být podle něj slušný, pracovitý, pokorný a k zákazníkovi férový. „Když slíbíte dodávku, o které víte, že ji nesplníte, a pak se vymlouváte, je to chyba. Jakmile se takového obalamucení dopustíte ještě po druhé, už od vás klient odejde. Mám zásadu, že když je průšvih, je to třeba vyklopit hned, kličkování se pozná a hlavně nevyplatí. Zákazník pozná, když s ním jednáte na férovku,“ míní podnikatel, který si váží důvěry svých klientů.
Dokonce tvrdí, že důvěra je někdy důležitější než uzavření samotného obchodu. Proto třeba rád pomůže i technickým řešením a svým klientům tak ušetří peníze.
Rodinná firma je fajn, i když se hádáme
V tomto duchu učí obchodovat, nakupovat a prodávat i svého staršího syna. Mladší syn působí v potravinářském průmyslu, a tak se zdá, že dvaatřicetiletý jmenovec majitele společnosti má budoucnost nalinkovanou. „Je jisté, že rodič vás nepodrazí, na málokoho se tak můžete spolehnout. K otci jsem šel proto, že mít rodinnou firmu je bezvadné,“ uvažuje Vladimír Purm mladší. Stará se o provozní záležitosti, které souvisejí se skladem v Žatci, o výpočetní techniku, auta. Za zákazníky najezdí ročně 60 až 80 tisíc kilometrů.
Šéf a otec v jedné osobě tvrdí, že firmu by měl vlastnit jeden člověk. Více společníků vede jen k problémům, protože každý má svou představu, jak by měl podnik fungovat. „Je dobře, když člověk rozhoduje sám za sebe. Se synem nediskutujeme, ale hádáme se,“ přiznává Vladimír Purm s úsměvem a dodává, že ho musí usměrňovat. „Víc by riskoval, ale ze mne mluví zkušenost. Vím, jak to může dopadnout. Docela se doplňujeme, je to téměř ideální vztah.“
Krize se dotkne každého z nás, ať stát reguluje ceny energií
Firmu RST – Metall zná většina velkých strojírenských podniků v Česku, jimž dodává speciální hutní materiál. Shání jej podle zadaných parametrů, není výjimkou deset stran technických podmínek. Materiál dodává i renomovaným západním firmám.
„Někdy se do toho ani výrobci nechce, musíte ho přesvědčit, což je nejtěžší. Říkáme, udělejte to s námi, pro oba to bude renomé a také vyděláte, protože náš zákazník jinak nebude schopen vyrobit zařízení bez požadovaného materiálu,“ vysvětluje svoji strategii Purm. Jeho firma je například certifikovaným dodavatelem pro celý koncern Volkswagen, kam dodává materiál do zkušeben a vývoje.
Purm tvrdí, že se práci věnuje od rána do večera na plný plyn. Vypíná jedině o víkendu, kdy míří na chalupu v jižních Čechách, odkud pocházejí předci jeho i manželky. „V Praze jenom přespávám, na chalupě žiji a relaxuji. Navleču holinky, tepláky, kulicha a zahradničím, chalupařím,“ přiznává obchodník, kterého trápí kurz české koruny i ve vzácných chvílích volna. „Často uzavíráme kontrakty a dlouho váháme, zda jít do rizika. Špatně se v tomto prostředí podniká.“
A jak vidí existenci své firmy v hospodářské krizi? Zatím ji nepociťuje, protože dobíhají nasmlouvané zakázky, ale určitě prý přijde, a to nejenom v příštím roce. „Vyjádření jednoho ministra, že nás se krize netýká, je dětinské. Zažijeme stagnaci, firmy budou insolventní, v konkurzu, budou se zavírat a dotkne se to každého z nás,“ tvrdí Purm. Proto by byl například pro regulaci cen energií státem, protože avizované navýšení od nového roku velmi ublíží malým a středním podnikatelům.
Štika českého byznysu se neuloví z roku na rok
Aby dosáhla firma RST – Metall na třetí místo v soutěži Štiky českého byznysu, musela uspět v pěti ekonomických kritériích: nárůstu obratu, poměru hospodářského výsledku po zdanění k vlastnímu kapitálu a k celkovým aktivům, běžné likviditě a míře zadluženosti. Za každé z těchto hodnocení lze získat až 200 bodů, maximum tedy tisícovku. RST – Metall jich za loňské hospodářské výsledky nashromáždila 766,6. První byla společnost Twin Trans z Vlašimi zabývající se distribucí leteckých pohonných hmot, jejíž majitel Ivo Prokop pracuje v Raiffeisenbank. Na druhém místě skončil Baumit z Brandýsa nad Labem, který patří do mezinárodní skupiny vyrábějící stavební materiál.
„Z regionálního pohledu má v první stovce firem žebříčku Štiky českého byznysu 2008 největší zastoupení Praha – 26 procent, ovšem její podíl proti dřívějšku zřetelně klesl. Naopak si výrazně polepšil druhý Moravskoslezský kraj, který měl letos v první stovce 18 zástupců po loňských deseti. Protože současně prudce stoupl počet zástupců Zlínského kraje a obsadil poslední medailovou pozici, klesl doposud vždy druhý Jihomoravský kraj až na čtvrtou příčku. Naproti tomu mezi stovkou nejdynamičtějších firem nefiguruje ani jedna z Vysočiny či Karlovarského kraje,“ uvádí Radek Laštovička, ředitel Coface Czech, která soutěž organizuje.
Společnost také porovnala, jak stabilní byly výsledky firem v jednotlivých už pěti ročnících soutěže. „Titul Nejstabilnější štiky náleží letos společnosti Ardeapharma z jihočeského Ševětína, která se nejen v letošním, ale i v minulých třech ročnících dokázala umístit mezi stovkou nejlepších. To se žádné jiné české firmě nepodařilo,“ konstatuje Radek Laštovička.
