Za celou dobu lidské civilizace se podařilo domestikovat jen 14 druhů velkých savců, hledají se další
Když se nad tím zamyslíte, pak je výsledek domestikačního úsilí člověka veskrze neslavný. Z mnoha desítek druhů velkých savců, které jsou k dispozici, se jich podařilo pořádně využít pro výživu či hospodářské potřeby pouze pět: krávu, koně, ovci, kozu a prase. Z toho plnohodnotné hospodářské využití tří z nich naráží u tří významných světových náboženství na zásadní bariéry. Indové uctívají krávu a nesmějí jíst hovězí, muslimové zase nesmějí vepřové. Judaismus má jako „trejfe“, tedy zapovězené, z „velké pětky“ nejen prase, ale i koně, a přidává k tomu dlouhý seznam dalších. Kromě oslů, zajíců a králíků jsou zapovězeni také plazi, obojživelníci, měkkýši a korýši, jako jsou úhoři, raci, sépie, ústřice či žáby. Není povolen hmyz. Zakázáno je jíst predátory, neboť ti se živí krví jiných živočichů.
Křesťané mají podstatně menší limity, ale jejich honba za živočišnými proteiny má také svá omezení. Autor ve víře zcela vlažný například nerad vzpomíná na jídelní lístek ve slovinském Celji, kde mu byl nabízen „biftek z mladego žrebčeka“, tedy oxymoricky téměř dokonalá kombinace bifteku z hříběte. Vhodně upraveného cvrčka, saranče nebo moučného červa sice zkušebně ochutnal jako protein budoucnosti, ale ponechal k časté konzumaci budoucím progresivním generacím.
Afrika pokulhává
Co si budeme povídat, kde je opravdová nouze o živočišné proteiny, tam se sní všechno. O to pozoruhodnější je právě ten zcela nedostatečný výsledek lidského snažení, kdy poslední domestikovaný velký savec – sob polární – lidstvu k proteinové bilanci výrazně nepřispěl, původní severské národy vyjímaje.
Fascinující je nulový příspěvek kolébky lidstva, Afriky, k domestikaci sudokopytníků, ačkoli má druhově jejich zdaleka největší zásobu. Kráva, buvol, jak, baliský skot, gaur, pět druhů divokých asijských turů bylo domestikováno, ale ani jeden z mnoha desítek druhů afrických antilop, staroegyptským vyobrazením navzdory. Jediný téměř úspěšný pokus o domestikaci africké antilopy se odehrál v Rusku, přesněji řečeno na jižní Ukrajině, začal s ním Němec a ukončili ho Rusové někdy v 70. letech minulého století.
Přečtěte si o kozím byznysu v Česku:
Kozy jsou citlivá komodita. K byznysu snů mají ale daleko
Kozy se vrací do módy. Konkuruje jim exotika
Poslední domestikační úspěch se podařil vědcům ještě v dobách Sovětského svazu a není to vtip, neboť skutečně zvládli nesmírně akcelerovat domestikaci polárních lišek Alopex lagopus. Díky jejich snažení tyto mohou vrtět ocasem a vůbec se chovat jako vlídný domácí psík, ale do potravinového řetězce se přesto nedostaly…
Dvojí využití mezi kožešinovými zvířaty svého času našla u nás nutrie Myocastor coypus, s knedlíkem a červeným zelím v dobře upečené podobě vskutku mimořádně chutná inovace české kuchyně. S úpadkem kožešinových chovů po listopadu 1989 (přestaly se vyplácet) jsme o tohoto mimořádně dieteticky vhodného jihoamerického hlodavce v naší stravě zase přišli.
Morče není králík
Neznám v Česku nikoho, kdo by jedl morče, v Peru kulinárně oblíbené, ale u nás ve srovnání s králíkem přece jen zavedené jako domácí mazlíček, při jehož odchodu z tohoto světa nejen děti, ale i citlivější dospělí pláčou.
Naopak znám jednoho českého docenta z oboru, který velmi horuje pro využití jihoamerických příslušníků velbloudovitých, tedy lam guanako v Česku, zejména v oblastech, kde se žádná jiná zemědělská výroba už nevyplácí. Mají podle něj vynikající maso a také hodnotnou vlnu a jsou mimořádně otužilé. Bodejť by nebyly, když jsou z Patagonie. V českém pohraničí se prý budou cítit jako doma. This is the future.
Produkce masa v Evropské unii
Chcete investovat? Přečtěte si, do jakého zvířete se to vyplatí
Nevíte, co s penězi? Kupte si čtvrtinový podíl kaferského buvola
