Postupně rovněž přibývají i nově sjednané dohody o volném
obchodu EU se třetími zeměmi, které tuto oblast upravují. To vytváří nové
obchodní příležitosti pro držitele tohoto druhu práv k duševnímu vlastnictví
jak na úrovni unijní, tak i ve specificky českém kontextu.
Již z dřívějška mají ochranu Parmská šunka nebo Českobudějovické pivo
Ochrana označení původu a zeměpisných označení má v Evropě a konkrétně i v Česku dlouhou tradici. Šampaňské víno, Portské víno, sýr Gruyère, Parmská šunka, Českobudějovické pivo nebo Olomoucké tvarůžky představují jen zlomek nejznámějších příkladů v celkovém počtu stovek až tisíců těchto produktů, jejichž vysoká kvalita, pověst nebo specifické vlastnosti jsou spjaty s určitým místem či regionem.
| Chráněné označení původu mohou získat produkty, jejichž výroba je ve všech stádiích spjata s určitou lokalitou nebo regionem (v EU: AOP či PDO). |
| Chráněné zeměpisné označení mohou získat produkty spojené s určitou lokalitou nebo regionem, avšak neprobíhá zde výroba ve všech stádiích, některé procesy nebo suroviny mohou mít jiný původ (v EU: AOC či PGI). |
Na rozdíl od ochranné známky může být zeměpisné označení
původu uděleno i sdružení držitelů práv, nikoliv pouze jednomu subjektu,
držitelé ani nemají povinnost registrovaný název po čase obnovovat. Zeměpisné
názvy jsou chráněny proti napodobování zápisem do veřejného rejstříku a jsou
určitou zárukou kvality pro spotřebitele. Nejčastěji se jedná o vína, lihoviny,
piva a různé potraviny. Spadají sem i produkty nezemědělské (Český granát,
Vamberecká krajka), ty však na rozdíl od produktů zemědělského původu nejsou v
EU centrálně chráněny evropskou legislativou. V mnohých případech mají tato
označení nespornou ekonomickou a kulturní hodnotu, pozitivně přispívají k
turistickému ruchu a dodávají produktu unikátní „příběh“, vyhledávaný
spotřebiteli, který dále zvyšuje jejich atraktivitu.
Česko má v původním systému Lisabonské dohody přes 70 registrovaných
označení
Přidaná hodnota zeměpisných označení se pak odráží ve
zvýšeném zájmu o jejich mezinárodní ochranu. Poprvé byla tato ochrana zakotvena
v Lisabonské dohodě na ochranu označení původu a jejich mezinárodním zápisu z
roku 1958 (Lisabonská dohoda), spadající do systému ochrany průmyslových práv v
rámci Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO). Slabinou tohoto systému
však byl jeho poměrně malý počet členů (v současné době jich má 30).
Československo a následně Česká republika patřila vedle Francie a Itálie mezi
tři země s nejvyšším počtem označení původu zapsaných v tomto systému – v
případě ČR se jedná o více než 70 záznamů.
Prvním skutečně mnohostranným základem pro ochranu označení
původu a zeměpisných označení je až Dohoda o obchodních aspektech duševního
vlastnictví v rámci Světové obchodní organizace (TRIPS WTO) z roku 1995. Tato
dohoda ale poskytuje zeměpisným označením pouze určitý minimální standard a
neumožňuje mezinárodní registraci. Silnější, takzvanou dodatečnou ochranu proti
zneužívání pověsti zeměpisných označení přiznává TRIPS pouze vínům a lihovinám.
V posledním čtvrtstoletí ale bohužel ztroskotaly všechny
snahy o rozšíření dohody TRIPS v této oblasti. Hlavní příčinou je bezesporu
velmi odlišný přístup podporovatelů zeměpisných označení v čele s EU na straně
jedné a odpůrců tohoto konceptu v čele s USA na straně druhé. Spojené státy
vynaložily velké úsilí, aby podporovaly princip druhových (generických) jmen a
poskytování ochrany zeměpisným označením zásadně odmítají. (Příkladem vleklého sporu
může být například sýr Parmiggiano Reggiano vs. americký parmezán.)
Nová pomoc čeká od příštího roku i České pivo nebo Žatecký chmel
Evropská unie se v reakci na tyto problémy začala stále častěji zaměřovat na rozšiřování ochrany zeměpisných označení cestou dvoustranných dohod o volném obchodu. V posledním desetiletí jich uzavřela řadu. Příkladem mohou být dohody s Koreou, Japonskem či Vietnamem či budoucí dohoda se sdružením Mercosur. Zvláštním případem je v této oblasti dohoda EU s Čínou o ochraně zeměpisných označení. Měla by vstoupit v platnost na počátku příštího roku a chránit v Číně české názvy Žatecký chmel, Českobudějovické pivo a v budoucnu i České pivo.
| Kampotský pepř |
| Kampotský pepř je úspěšně se rozvíjející zeměpisné označení, první svého druhu v Kambodži, které je od roku 2016 zapsané a chráněné v EU. Přibližně 70 procent místní produkce je vyváženo, což se odrazilo i na růstu místní životní úrovně. Je podporováno i českým projektem Pepper Field, od roku 2019 ho realizuje ho česká firma Cambodian.
Jde o tříletý projekt, který kombinuje podnikatelské prvky s českou rozvojovou spoluprací a charitativní činností. Česká firma vykupuje tento kvalitní pepř od drobných zemědělců, kteří nemají dostatek technických kapacit a prostředků na samostatný vývoz. Většinou jim chybějí obalové technologie a další zařízení na jeho zpracování. Místním partnerem projektu je sdružení KPPA, Kampot Pepper Promotion Association, které chráněné zeměpisné označení Kampotský pepř propaguje. V rámci projektu podporovaného Českou republikou získává KPPA technická zařízení od českých výrobců (sušička, vakuovačky), které si drobní místní pěstitelé mohou bezplatně pronajímat. Díky českým technologiím bude moci více místních producentů pepř zpracovat a následně vyvézt. Pepper Field se věnuje také propagaci tohoto zeměpisného označení v ČR a letos v létě spustil v ČR charitativní sbírku na pomoc svým farmářům, zasaženým sociálními dopady covid-19. Kampotský pepř ve snaze o omezení šíření falešně označené produkce nyní usiluje o postupné rozšíření mezinárodní ochrany, mimo jiné prostřednictvím Ženevského aktu Lisabonské dohody WIPO, který Kambodža ratifikovala jako první stát vůbec. |
V roce 2015 byla po více než půlstoletí rovněž modernizována
Lisabonská dohoda WIPO. Stalo se tak prostřednictvím Ženevského aktu, který
mimo jiné rozšířil oblast její působnosti i na zeměpisná označení ve smyslu
dohody TRIPS a umožnil přístup mezivládním organizacím, včetně EU. Unie se
stala členem dohody 26. února 2020 a Ženevský akt Lisabonské dohody o
označeních původu a zeměpisných označeních v tento den zároveň vstoupil v
platnost. Cílem této revize bylo také učinit systém atraktivnější pro rozvojové
země. Jejich zájem o oblast zeměpisných označení stále narůstá, jelikož je
přidaná hodnota investic do tohoto druhu místního rozvoje nesporná.
Některé názvy již dosáhly světového věhlasu (destiláty jako Tequila, Mezcal či Pisco, čaj Dárdžiling), jiné na své reputaci postupně pracují. Jako zajímavý příklad může posloužit například Kampotský pepř z Kambodži, kde se na pomoci pěstitelům a zpracovatelům podílí v rámci rozvojového projektu i Česko.
I když je členství České republiky v Ženevském aktu
zajištěno prostřednictvím Evropské unie, České republice a dalším šesti členům
EU – původním členům Lisabonské dohody – bylo evropskou legislativou umožněno,
aby k modernizované dohodě přistoupily i samostatně. Tak bude zachována
nepřerušená ochrana práv již dříve udělených podle původní Lisabonské dohody a
zajištěna navazující ochrana podle Ženevského aktu.
Přístup mají i řemeslné výrobky
Přístup k Ženevskému aktu je především v zájmu českých
zemědělců a výrobců potravin, případně i řemeslných výrobků. Mezinárodní systém
ochrany a registrace zeměpisných označení se postupně rozšiřuje, což přináší
nové příležitosti pro vývoz tradičních českých potravinářských produktů, vína,
lihovin a především piva a chmele. Také může napomoci rozšířit dostupnost
nabídky zahraničních regionálních specialit českým spotřebitelům.
Proces přístupu byl již zahájen. V červenci 2020 schválila
návrh na přístup ČR k Ženevskému aktu vláda a předložila ho k projednání a
vyslovení souhlasu s ratifikací oběma komorám parlamentu. Dokončení tohoto
přístupu lze očekávat zřejmě v průběhu příštího roku.
V Česku upravuje problematiku označení původu a zeměpisných
označení zákon č. 452/2001 Sb. V srpnu 2020 schválila vláda návrh novely
zákona, kterou se stávající vnitrostátní právní úprava přizpůsobuje příslušnému
nařízení Evropského parlamentu a Rady EU o opatřeních Unie po jejím přistoupení
k Ženevskému aktu. I tato novela aktuálně čeká na legislativní projednání.
Martin Točík, odbor obchodní politiky a mezinárodních
ekonomických organizací, sekce EU a zahraničního obchodu, Ministerstvo průmyslu
a obchodu
Text vyšel na portálu BusinessInfo.cz
