Antimonopolní úřad zřejmě porušil zákon
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se v kauze benzinového kartelu dostal na tenký led. Přestože má dohlížet, aby se na trhu důsledně uplatňovala pravidla hospodářské soutěže, sám je zřejmě porušil. V odvolacím řízení rozeslal obviněným firmám materiály, v nichž jsou důvěrné informace o cenové strategii jejich konkurentů. Týdeník EURO má navíc k dispozici právní rozbory, které naznačují, že úřad nemá pro svá obvinění z kartelových dohod dostatečně pádné důkazy.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) letos na začátku září oznámil, že se vloni šest významných prodejců benzinu domlouvalo na cenách pohonných hmot. Pro existenci kartelové dohody má důkazy a nepřípustné chování chce postihnout částkou 313 milionů korun, vůbec nejvyšší pokutou v historii úřadu. Z nepřípustné cenové manipulace obvinil firmy Agip, Aral, Benzina, Conoco, OMV a Shell. V rozhodnutí ze 4. září jim vyměřil pokuty od 20 do 98 milionů korun. Na odvolání proti tomuto verdiktu správní řád poskytuje patnáct dnů.
Úřad v rozhodnutí uvedl, že zmíněné firmy v období od května do listopadu minulého roku shodně zvyšovaly u svých čerpadel ceny benzinu Natural, aniž by k tomu měly nějaký vnější důvod (EURO 38/2002). Obvinění prodejci se proti nařčení okamžitě ohradili a v příslušném termínu všichni využili možnost odvolání. Takzvaný rozklad k rozhodnutí úřadu zaslali do Brna v posledním zářijovém týdnu.
Dějství druhé.
Na tom, že se postižení odvolali, nebylo nic neobvyklého. I samotný úřad jistě předpokládal, že takový krok udělají. O to překvapivější je, jak s rozklady naložil. Doručené dokumenty prostě okopíroval a rozeslal dalším účastníkům řízení. Rozklady jednotlivých firem, popisující cenovou strategii každé z nich, tak nabídl všem konkurentům.
Prodejci pohonných hmot se domnívají, že úřad tímto postupem významně překročil své pravomoci. „Jde o zcela bezprecedentní porušení ustanovení paragrafu 24 zákona o ochraně hospodářské soutěže, a to právě úřadem, který má nad ochranou ze zákona dohlížet,“ píše se v tiskovém prohlášení společnosti Shell. Firma naznačuje, že úřad mohl rozesláním důvěrných materiálů porušit rovněž trestní zákon.
Zákon 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v paragrafu 24 skutečně upozorňuje, že pracovníci úřadu nesmějí nikomu předávat důvěrné informace zjištěné při správním řízení. Pokud se „dozví skutečnost tvořící předmět obchodního tajemství nebo důvěrnou informaci, jsou povinni o nich zachovat mlčenlivost“, uvádí zákon.
Nahrávka na smeč.
Firma Shell se jako první ozvala hlavně proto, že sama poslala úřadu materiály, které nesou na každé stránce označení „obchodní tajemství/přísně důvěrné“. S rozklady ostatních firem se odmítla seznámit. Právní kancelář Linklaters, která ji v kauze kartelu zastupuje, pověřila, aby zásilku vrátila zpět. „Naši právníci nás upozornili, že v ní mohou být podobné důvěrné materiály i od našich konkurentů,“ vysvětlila 14. října v tiskovém prohlášení.
„Nebezpečnou“ zásilku vrátila bez otevření rovněž firma Aral. „Když jsem zjistil, že zásilka obsahuje citlivé informace, které by se mému klientovi neměly dostat do ruky, neprodleně jsem ho o tom informoval. Klient poté rozhodl, že se s těmito materiály nechce seznámit,“ vysvětlil pro týdeník EURO zástupce Aralu Pavel Svoboda z kanceláře Weinhold Legal.
Ředitel české pobočky Shell Pavel Šenych považuje rozeslání důvěrných informací za pochybení některých pracovníků antimonopolního úřadu. Předsedu Josefa Bednáře proto vyzval, aby „uplatnil všechny pravomoci, kterými v čele úřadu disponuje“.
O tom, že si úřad uvědomil vážnost situace, svědčí i Bednářova reakce. Okamžitě poté, co obdržel Šenychovu výzvu, nařídil prošetření celé záležitosti. „O výsledcích bude druhá strana informována ve velmi krátké době,“ uvedl 14. října v prohlášení pro tisk.
Nevinný začátek
Vše začalo 10 října, kdy dostali právní zástupci firem obviněných z benzinového kartelu od antimonopolního úřadu dopis, v němž jim ředitelka odboru Šárka Vlašínová sdělila, že odvolání - tedy rozklad - podali všichni účastníci řízení. Takže nic závažného, pokud by v dopise nebyl zároveň dodatek, že jim úřad posílá kopie těchto rozkladů k vyjádření.
Ředitelka se v dopise, který má týdeník EURO k dispozici, odvolává na paragraf 56 zákona 71/1967 o správním řízení. Zákon skutečně ve zmíněném paragrafu uvádí, že úřad musí všechny účastníky s odvoláním seznámit. Neříká však, že jim musí posílat kopie důvěrných dokumentů. „Správní úřad, který rozhodnutí vydal (tedy ÚOHS- pozn. redakce), vyrozumí ostatní účastníky řízení o obsahu podaného odvolání, vyzve je, aby se k němu vyjádřili a podle potřeby doplní řízení provedením nově navržených důkazů“.
Obviněné firmy již dříve uvedly, že se žádné formy kartelové dohody nezúčastnily. Své tvrzení hodlají dokázat stůj co stůj. Kromě rozkladu mají pro odvolání ještě další dvě možnosti. Mohou se obrátit na Vrchní soud v Olomouci a potom případně také na Ústavní soud.
Josef Bednář připouští, že dokazování kartelových dohod při prodeji pohonných hmot patří obecně k nejtěžším antimonopolním kauzám. Český úřad si na ni troufl jako třetí na světě, po Itálii a Švédsku. V Itálii se přitom dohoda neprokázala a ve Švédsku se letos v létě teprve rozběhl obří soudní proces. Šetření, které má již český úřad za sebou, se nyní rozbíhá v Austrálii.
Kdo s koho.
V Česku prováděl antimonopolní úřad příslušná šetření od minulého roku. Téměř šedesátistránkové rozhodnutí svědčí o tom, že odvedl mravenčí práci. Někteří právníci se přesto domnívají, že jeho důkazy nebudou u soudu dostatečně přesvědčivé.
Úřad se zabýval cenovou politikou u čerpadel v letech 2000 a 2001. Zaznamenal a porovnal cenové pohyby cen u jednotlivých prodejců i u jednotlivých pump jejich sítí. Hlavně na základě těchto záznamů však vyvodil, že obviněné firmy uplatnily v květnu až listopadu 2001 „vzájemně sladěný cenový postup, což jim přineslo výrazné zvýšení průměrné hrubé marže“.
Firmy se už dříve ohradily, že úřad nemá pro takové tvrzení žádné přímé důkazy. Rovněž ředitel Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky Jaroslav Zachariáš se domnívá, že pouhá koordinace postupu jako důkaz kartelové dohody nestačí. „Úřad musí prokázat, kdy, kým, kde a za jakých okolností byla dohoda uzavřena,“ uvádí v rozboru, který má týdeník EURO k dispozici.
Na chybičky v postupu Bednářova úřadu upozorňují i další právníci. Zmiňují, že úřad popisuje shodné cenové pohyby jako jednání ve vzájemné shodě, aniž by zkoumal, zda tato shoda neměla nějaké vnější příčiny. V rozhodnutí úřadu se například uvádí, že „popsané chování účastníků nelze hodnotit ani jako paralelní, neboť neexistovala na trhu žádná vnější příčina, která by takové nevědomky shodné jednání účastníků vyvolala či odůvodňovala“. Takový závěr považuje za nesprávný například profesor Petr Hajn. „Nemohl být činěn, jestliže nebyly zkoumány ony možné vnější příčiny ovlivňující chování soutěžitelů,“ píše ve svém stanovisku.
Děkan Právnické fakulty Západočeské univerzity Plzeň Milan Kindl upozorňuje na dikci zákona 143/2001 a problém uložených pokut. Tvrdí, že úřad může pokuty udělit pouze v případě, že by obviněným firmám prokázal úmysl. „Úřad musí prokázat zavinění a musí určit, zda jde o zavinění úmyslné, nebo z nedbalosti,“ uvádí.
