Dobytčí „holocaust představuje podívanou jen pro silné nervy
V českém pohraničí to vypadá jako příprava na válku. Je uzavřeno sedmdesát přechodů, omezován dovoz zemědělských výrobků. Celníci zabavují potraviny, turisté i automobily jsou nuceni se brodit přes dezinfekční rohože, čekací doba při odbavení se prodlužuje, vlaky nabírají zpoždění. I z pohodlného středoevropského závětří je zřejmé, že epidemie slintavky a kulhavky se už dávno netýká pouze chovatelů dobytka a jen Velké Británie a Francie. Narušuje každodenní život i mimo Evropskou unii, a to i osobám, které si na poživatiny živočišného původu nijak zvlášť nepotrpí.
Prudce probíhající virové onemocnění, jež evropští farmáři znali jen z vyprávění otců, ukázalo svoji brutální sílu, s jakou dokáže překonávat vzdálenosti mezi stády skotu, prasat, ovcí a koz. K nakažení nemusí dojít přímým stykem zdravých zvířat s nemocnými. Virus se stejně lehce přenáší krmivem, stelivem, vodou, vzduchem, potřísněnými předměty i třeba na těle ptáků. Je tedy možná více věcí štěstěny než přísných veterinárních opatření, že se slintavku a kulhavku dařilo v minulý dnech udržet v zeměpisných hranicích.
Stane–li se, že bude nemoc zavlečena z Francie i do Německa a odtud k nám, není to jistě důvod, aby ministři zemědělství a vnitra či šéf veterinářů byli stavěni před válečný soud. Jmenovaní však mají osobní odpovědnost za to, že v případě nakažení českého dobytka udělají maximum pro minimalizaci škod. Už teď je třeba se zeptat, z jakých peněz by se krizový scénář financoval. Nelze se ubránit jizlivé poznámce, že pět miliard korun, které byly loni přiřknuty zemědělcům jako odškodnění za katastrofální sucho, jež nakonec vůbec katastrofální nebylo, by se nyní, kdy stát hájí skutečný veřejný zájem, velmi hodilo. Jsou však fuč.
Řada lidí asi věří, že onemocnění ustoupí a život se vrátí do starých kolejí. On se ale nevrátí. Epidemie je velkou zkouškou Evropské unie a Evropy celé, její soudržnosti, vnitřní solidarity i řídících mechanismů. Starý kontinent po slintavce a kulhavce bude jiný. Je otázkou, zda nynější vlna zooveterinárního izolacionismu je pouhou reakcí na akutní nebezpečí, či signálem dlouhodobého omezení agrárního trhu. Skutečnost, že některé země již zakazují i dovoz potravinářských výrobků, jejichž nebezpečí je téměř nulové (obilí), svědčí spíše o druhém. To se týká i vztahů Evropy a Severní Ameriky. Národní bezpečnost je v těchto mezních situacích považována za vyšší hodnotu než mezinárodní spolupráce. Svět se k postiženým zemím chová jako k malomocným, které je třeba izolovat.
Volný agrární obchod se v globálním světě skutečně může jevit jako hrozba. Dobytčí viry se šíří stejně rychle jako ty počítačové po internetu. Jelikož se stále více od sebe vzdalují místa výroby a spotřeby, nemůžeme si být také nikdo jistý, že hezký kousek masa, který máme na talíři, není výsledkem práce genových manipulátorů. A že při výkrmu dobytka nebylo použito růstových hormonů či obávané masokostní moučky. V souvislosti s nemocí šílených krav prezident Havel trefně podotýká, že příroda nás trestá za to, že vegetariány krmíme rozemletými mrtvolami.
Jedinou možnou cestou v tomto světě bez jistot se jeví důsledné značení veškerých potravin včetně zeměpisného původu, ověřování kvality (zda produkty odpovídají deklarovanému obsahu) a vysoké tresty za prohřešky. Administrativní omezování konzumace „globálních potravin by bylo krokem do minulosti. Každý spotřebitel musí sám rozhodnout, zda je pro něj výhodnější kupovat steak z argentinského dobytčete a jogurt z mléka bavorské krávy – možná chutnějšího a levnějšího, než je domácí – než výrobky „svého biozemědělce ze sousední vesnice, u něhož může zase naprosto důvěřovat ve zdravotní nezávadnost. Lze předpokládat, že i bez hraničních blokád a administrativních bariér bude zastánců druhé varianty přibývat.
Za vedlejší nelze považovat ani etický rozměr boje s epidemií. V Británii již bylo ubito 150 tisíc zvířat, většina z nich pouze preventivně, nakažena nebyla. Další masová jatka se připravují. Od plošné vakcinace Evropané ustoupili a tvrdí, že je levnější „likvidovat ohniska. Možná levnější, ale je to i humánní? Na jedné z britských farem byl minulý týden nalezen oběšený farmář Brian Oakley, otec dvou dětí. Dobytčí „holocaust představuje podívanou jen pro silné nervy.
