Deset důvodů, proč nemáme mravní právo kritizovat Železného
Za co Vladimíra Železného slušný člověk kritizovat nemůže:
1. Že připravil stát o deset miliard.
Představme si, že v roce 1994 by občané obdrželi nabídku: Uvidíte, co jste ještě neviděli. Zpravodajství, kde reportérky dělají dřepy v rozbouřeném veletoku, gumové politiky, M.A.S.H a Beverly Hills. Dinosaury, holé baby z Playboye, soulož v přímém přenosu, výhry za desítky milionů, prostituci schopných a ještě vám každý týden náš šoumen Nr. 1 vysvětlí kus kapitalismu. A za to všechno, velevážení, zaplatíte jen osm korun padesát měsíčně jako daň za nějaké ty přehmaty. Asi by se tehdy lidi tak nečertili. Ale hlavně: když se stala ta věc s Lauderem, co občánek neudělal. Nepřepnul pohoršeně na křesťanský magazín a první ligu házené, jenom vyměnil buráky za popcorny a chroustalo se dál.
2. Že Nova nebyla tím ušlechtilým kanálem, na který získala CET 21 licenci.
Taková licence na komerční vysílání neměla být nikdy udělena. Pomiňme teď větu, kterou Vladimír Železný řekl v roce 1995 („Na to, jak malá jsme země, by tady teoreticky měla být mnohem pitomější komerční televize.“). Zbývá pořád otázka, proč asi takové ušlechtilé médium nezávislé na politických a ekonomických vlivech tady za třináct let nevzniklo - za miliardovou investici a se zaručeným prodělkem? Nezodpovědní byznysmeni, nenažraní žurnalisté, neprozíraví zadavatelé reklamy, hloupí diváci jakož i zlotřilí ředitelé to mají zapsáno v knihách pekelných. Nedávno začal vycházet deník, který si ušlechtilé pohnutky dal do štítu a miliardu neinvestoval. Mrkněte, jak vypadá, jestli se vám poštěstí ho sehnat.
3. Že Nova nepodporovala umění, ale pokleslost.
Z velkorypadla taky obyčejně nepadají voňavky, dokonce ani značky Estée Lauder. Objevila se zpráva, že biotechnologové uvedli do provozu přístroj, kam dovnitř leze tráva a ven tuhé fekálie. Je to úžasné, ale jen naprostý magor si ho opatří a pak se bude rozčilovat, že koupil stroj na hovno.
4. Že Nova kazila vkus.
Nu, nebýt Novy, už snad v Česku nenajdete obrázky s jelenem, z vlaku člověk libě hledí na pozemky ČD proměněné v rajskou zahradu, Bohdalka se nechytá v estrádách a nesmrtelná Helena debatuje s mládeží při čaji v literárních klubech. Za dvanáct let by se poroučela z morálních důvodů víc než jedna vláda a jeden ministr financí, deníky by nebudovaly čtenost na seriálech „Kdo kolik vydělává“ (rozuměj Který parchant víc než vy) a živíme se Goethem a vůní květin.
5. Že Nova předkládala pseudorealitu.
To už můžeme rovnou obvinit ryby, že plavou. Pseudorealita je principem médií, platí-li pravidlo: událost = skutečná událost + její mediální obraz. Skutečná událost bez mediálního obrazu = 0. Mediální proud neprobíhá. Média nikdy nepředkládají skutečnost ani její úplný obraz, ale jen díl, který uchopila. Například žurnalisté jen to, co se dozvěděli. Někdy toho není příliš. V opačném případě by existovala pouze jediná Encyklopedia Magna. Na tu ovšem drží vydavatelská práva jistý Pánbůh.
Zvláštní kategorií pseudoreality jsou všechny tisícidílné Carmen, Tak-jdou-časy a Pičmeraldy, které jsou sice pseudorealitou par excelence, ale zato jsou výborným anestetikem, které čistí hlavu i profesorovi. Vyčtěte Nově telenovelu, ale pak taky napište do svých oblíbených novin, ať zruší křížovku – ale to už bychom se dotýkali hypotéz, jak se v médiích podle jejich typu odrážejí trhy informací, trhy emocí a trhy vlivů.
6. Že Nova manipulovala divákem.
Platí zlaté pravidlo 90:10. Znamená, že úspěšný tvůrce do nového díla vkládá 90 procent toho, co je příjemci důvěrně známé, aby se s dílem nejprve identifikoval. Referenční soustava zafunguje a pak si s ním autor může dělat veletoče. Do deseti procent nového se vejdou informace, ale také triky, které mají upoutat, a také manipulace, zakódované sdělení, které nabádá, co si má divák myslet. Dělají to všechna média, jelikož v nich nepracují automaty, ale lidé, časopisy to dělají třeba výběrem obrázků, noviny například titulky. Ale zejména: všechny ctihodné firmy to dělají - reklamou a PR. Zpěváci a herci přes image. Politici v jednom kuse, už tím, co neřeknou, a jak řeknou to, co neřeknou.
7. Že sám Železný v sobotních kázáních účelově zneužíval obrazovku.
Nu, jinde na to mají komentátory a ještě jinde reklamní agentury. Železný to aspoň dělal otevřeně. Kdybychom do Ústavy zakotvili úplný zákaz názorového ovlivňování, televize by od rána do večera musela dávat zrnění a Špidla by směl na tiskovce říkat pouze: Daň z příjmu - 28 procent. Odchod do důchodu - 64 let. Sobotka - demise. DPH – později.
Ostatně domnívat se, že pár set tisíc sobotních narkomanů (a víc se jich nedívalo) je jedním z klíčů k osudu země, vyžaduje notnou dávku paranoie.
8. Že vydělal víc peněz, než za kolik jeho práce stála.
Štve nás to, co? Železného koza ztloustla do podoby jatečního prasete. Tak si pusťme tu Helenu, hoďme nohy na stůl, nadávejme na přesčasy a šlendrián všude a nabiflujme Marxe (Lenina ne, ten už by žádal zdvihnout zadek od bedny a zatočit se Železným). A nepřemýšlejme, protože správně bychom připadli jen na to, že máme ukrutnou smůlu. Můžeme si zato pustit Novoty, anebo plyn.
9. Že se dal zvolit senátorem a že ho zatím nezavřeli.
No jo. Volte kandidáty Národní fronty!
10. Že zradil ideály intelektuální vrstvy, kam bezpochyby patří.
Ze zmíněného pravidla 90:10 implicitně vyplývá, že každých devět vteřin z deseti bylo na Nově přesnou, byť zašifrovanou informací o sociální skutečnosti v České republice. Jestli si tohle intelektuál nerozšifroval, možná je lepší takovou vrstvu zradit.
A ještě něco: výuka kapitalismu. Dá se s jistou nadsázkou tvrdit, že nás všechny vyučili dva. Klaus a Železný. Železný jako málokdo prakticky předvedl, jak vypadá náš kapitalismus, když se pustí do médií. Byla to nějaká česká verze kapitalismu, těžkopádná jako obchodní soudy, arogantní jako investiční fond. A nezdá se, že by s ní byl zrovna amen.
Za každý z bodů desatera jsme tedy zaplatili 85 haléřů. To není drahá lekce. Maďaři by kritikům řekli: Sova sýkoře hlavatých nenadává. Taky se dá napsat: Nehledej smítko v oku bližního svého, když v oku tvém břevno vzpříčeno jest.
To přirozeně neznamená, že Vladimír Železný není hoden žádné kritiky. Jenže sotva se zbavit pocitu, že hlavní trable si nadělal z docela jiného důvodu. Jako existuje deset důvodů, proč nemáme mravní právo kritizovat Železného, ke zběsilosti nás vede jeden důvod, proč tak činíme: Protože to všechno dělal důkladně a líp než my.
