Máte problémy se sestavováním rodinného rozpočtu? Stává se vám až příliš často, že na konci měsíce máte míň, než byste potřebovali? Nechte si poradit od odborníků ze světa financí.
„Jak mám s takovou troškou vyžít, a ještě něco ušetřit?“ „Nevydělávám zas tak málo, ale na konci měsíce mi stejně nic nezbude.“ Nebo: „Máme doma dva hladové krky a manželka už půl roku hledá práci, na vytváření rezervy vážně nemám pomyšlení.“ Takové povzdechy o aktuální situaci domácí pokladny zná z vlastní zkušenosti, nebo alespoň z doslechu od známých snad úplně každý. Plánování rodinných rozpočtů sice někdy může být hodně krkolomné, existuje také řada více či méně dokonalých nástrojů, zpravidla ale stačí zdravý rozum, tužka a papír a poté především důsledná disciplína při dodržování vytknutých cílů. Odborníci se shodují na tom, že klíč k úspěchu spočívá v pečlivém sledování a korigování výdajových položek.
Problém je v disciplíně
Nemám na to dost peněz, takže si to teď nekoupím. Jednoduché pravidlo, kterým se ale spousta lidí neřídí. Není přece nic lehčího než navštívit banku nebo někoho jiného, kdo půjčí… Peněz je najednou dost. Ale na jak dlouho? Rodiny mají často problém s tím, aby se zbytečně nezadlužovaly a nepůjčovaly si na věci, které opravdu nezbytně nepotřebují. Jako příklad nám můžou posloužit úvěry na dovolenou u moře nebo na novou plochou televizi s velkou úhlopříčkou. Podobné těžkosti jsou i s vytvářením rezerv. Průzkumy sice ukazují, že většina lidí si uvědomuje, že dostatečná finanční rezerva je nezbytností, těch, kteří se tím však doopravdy řídí, ale není tolik. Odkládat stranou přitom člověk nemusí nijak horentní částky. Jde především o skálopevnou pravidelnost, se kterou by měly peníze putovat na místo, kam po nich sáhneme jen v případě největší nouze.
Tip redakce Peníze.cz: Proč Češi milují své tyrany a nakupují v Lidlu?
Čtěte také:
Studie: Dnešní třicátníky čeká důchod 6500 korun
Češi nemají k reformě penzí důvěru. A také jí nerozumí
Jak své finance hlídají odborníci na slovo vzatí? Jaký doporučují způsob pro vytváření a kontrolování rodinných rozpočtů? Na jaké zásady je podle nich dobré dbát? Patří mezi zastánce „hrníčkové metody“, excelových a webových aplikací, finančního poradenství? Dělají i dnes někteří pánové po výplatě doma stojku, nebo to v době bezhotovostních výplat už ani není možné?
NAĎA JOHANISOVÁ
ekonomka a pedagožka
Mně se osvědčila metoda obálek: Na začátku měsíce si vyzvednu určitou částku a rozdělím po týdnech do obálek. Pak se snažím v týdnu utratit jen to, co je v obálce. Je to těžké! Každopádně se snažím neplatit kartou. Jednak to znevýhodňuje drobné prodejce, jednak bych se v tom svém rozpočtu pak ještě hůře orientovala. V rozpočtu se také snažím vyčlenit prostor na pravidelné spoření, abych měla polštář pro nepředvídané události. V žádném případě se nechci zadlužit.
PETRA KOZLOVÁ
vedoucí Občanské poradny v Rychnově nad Kněžnou, členka týmu Krotitelé dluhů
Nejčastěji od klientů slýchám, že nemají co hlídat, protože jim z omezených příjmů nic nezbývá, nebo že je pro ně zapisování každé zmrzliny ztrátou času. Co na to říct? Pochopit tyto argumenty můžu, ale souhlasit s nimi nebudu. Jako vhodný příklad pak užívám klíčovou radu z autoškoly: „Nedívej se před kapotu, sleduj horizont!“ S financemi je to podobné. Tím, že je budu spravovat s pohledem upřeným „na horizont“, můžu předejít lecjakému karambolu. A odkládat si do rezervy byť jen stovku měsíčně ještě nikoho nezabilo, ba naopak. Naspořených pár set či tisíc může vytrhnout trn z paty. Způsob vedení financí ať si zvolí každý sám podle možností. Velmi se mi líbí aplikace pro smartphony, zadávání je jednoduché, výsledky přehledné, pohodlné může být internetové bankovnictví s různými podúčty nebo spořicími účty. Lidem, kteří si moc s technikou netykají, pak doporučuji obálky a sešit, na tom jsem vyrostla i já – a jak jsem za to vděčná!
TOMIO OKAMURA
podnikatel, viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
Peníze nemám ani v hrníčku, ani je nedávám manželce – na svoje finance jsem sám se synem, navíc rodinný rozpočet pro mě nepředstavuje vlastně žádný rozpočet, prostě koupím, co potřebuju, a nijak nad tím nepřemýšlím. Tohle ovšem není přenosné na pětičlennou rodinu s dvaceti tisíci měsíčně a v nájmu. Takže stěží můžu radit běžné rodině. Univerzální rada ostatně nemůže existovat, každý jsme jiný. V některé rodině může být nejlepší správce muž, v jiné žena, v další funguje samostatné hospodaření a jinde to třeba funguje společně.
ALEŠ MICHL
ekonom, analytik Raiffeisenbank
Nejlepší je neutrácet za blbosti.
TOMÁŠ PROUZA
ekonom
Především by měli mít o osobních financích přehled oba manželé a zapojovat by se měly v rozumné míře i starší děti. Pokud jeden z partnerů nechá vše na tom druhém, může se jednoho dne velmi divit (ať už kvůli nečekaným dluhům, nebo „odkloněným“ úsporám).
Každá rodina by měla mít také přehled o tom, kolik a za co utrácí a jaké zásadní výdaje je čekají v budoucnu – a je úplně jedno, jestli si tento přehled povedou na papíře nebo na webu. A rozhodně jsem pro obálkovou metodu našich rodičů – ať už půjde u krátkodobých úspor o fyzické obálky, nebo různě pojmenované samostatné spořicí účty, což řada bank umožňuje. Pro dlouhodobé investice pak samozřejmě oddělené investice do podílových fondů.
JAN TRAXLER
ekonom, ředitel FINEZ Investment Management
V prvé řadě bych každému doporučil sestavit si jednoduchý finanční plán. Ten by měl brát v potaz běžné provozní výdaje rodiny a dlouhodobé cíle. Příjmy pak doporučuji rozdělit na tři hromádky a spravovat odděleně.
My to s manželkou děláme takto: Na běžném bankovním účtu máme pouze peníze určené na běžné měsíční výdaje (inkaso, potraviny apod.) Na spořicím účtu máme rezervu pro mimořádné výdaje (dovolená, nová pračka apod.). Sem každý měsíc odkládáme deset procent příjmů. Třetí hromádka je určená pro dlouhodobé cíle (nové auto, větší bydlení, důchod apod.) Tyto prostředky investujeme, podle cílového horizontu něco do akcií, něco do konzervativnějších nástrojů. Manželka má na starost účet pro běžné výdaje, se kterým musí vyjít. Záměrně nemáme kreditní kartu, ani nemůžeme jít do debetu. Já dohlížím na rezervu a spravuji investice určené pro dlouhodobější cíle.
PETRA DUSOVÁ
ředitelka společnosti Acu Invest
K pohlídání rodinného rozpočtu doporučuji si alespoň dvakrát do roka lehce zabilancovat. Sepsat si nutné výdaje a příjmy zabere sotva několik minut a je to nejjednodušší způsob, jak se podívat realitě do očí. Výstupem by samozřejmě nemělo být konstatování „potřebujeme kreditku“, ale možnost včas řešit své budoucí plány. Nutno dodat, že rodinné finance jsou společná záležitost postavená na upřímnosti a komunikaci, bez toho to nepůjde.
Pokud ve vašem rozpočtu měsíčně zbývá nějaká částka nebo si ji chcete prostě dávat stranou, doporučuji si zřídit spořicí účet a trvalým příkazem tam stanovené finance posílat okamžitě po výplatě. Je to nejsnadnější způsob, jak peníze neutratit a na konci měsíce sami sebe ušetřit konstatování „zas nic nezbylo“. Je to jednoduchý nástroj, ale v držení rodinného rozpočtu na uzdě velmi efektivní.
Pokud máte pocit, že potřebujete úvěr, nebo pokud chcete zhodnocovat finanční prostředky smysluplněji či účinněji než jen spořicím účtem (renta na stáří, střednědobé peníze), doporučuji sáhnout po finančním poradci, který by vám měl být schopen vysvětlit všechny dostupné možnosti, ale také jejich úskalí.
VÁCLAV VALÁŠEK
finanční poradce, Partners
Rodinný rozpočet se nejlépe hlídá s pomocí selského rozumu. Něco jako peníze už lidé používají přibližně tři tisíce let a zhruba takovou dobu lidé také znají papír. Takže bychom si měli vystačit s papírem. Ale je úplně jedno, jestli používáte počítač, kalkulačku nebo účtenku z hospody. Důležité je pracovat s rozpočtem správně, to znamená být na sebe přísný a být k sobě upřímný. Každý měsíc si rozepsat, kolik jsou mé příjmy, co musím nezbytně uhradit, kolik si nechám na jídlo, dopravu do práce, splátku hypotéky apod. Zbytek peněz odložit na horší – respektive lepší časy. Když peníze utrácet, tak za věci, které dávají smysl. Utrácet peníze, které mám. Půjčovat si na věci, jejichž hodnota dlouhodobě přežije úvěr a jejichž hodnota také navrátí zaplacené úroky. Dobrý finanční poradce vám v té důslednosti pomůže. Schůzku s některým důvěryhodným a ověřeným samozřejmě doporučuji.
PATRIK NACHER
provozovatel serveru bankovnipoplatky.com
Hlavně se neinspirovat tím, jak hospodaří stát. Ten je totiž dnes symbolem neefektivity, rozhazovačnosti a permanentního zadlužování. Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od rodiny, za to nikdo nenese skutečnou odpovědnost.
Osobně jinak vycházím z principu „kupuji si jen to, na co mám“. Žádné zázraky na počkání, žádné „štěstí“ hned a placení až v budoucnu. Jediné rozumné zadlužení, které lze považovat za investici do rodiny, je hypotéka na bydlení. No a pak by to mělo být jasné – všechny náklady rodiny včetně splátky hypotečního úvěru by měly být každý měsíc menší než součet příjmů. Aktuálně se samozřejmě může něco stát – mimořádný výdaj, výpadek příjmů – ale jinak není možné rozumně a smysluplně fungovat, pokud jsou měsíční výdaje dlouhodobě vyšší než měsíční příjmy.
Lidé mají přehled o svých příjmech, ale už méně o svých výdajích. Tady bych doporučil už připravené a předepsané excelovské tabulky, kde stačí jen doplňovat jednotlivá vydání podle druhu výdaje a charakteru nákladu. Pak najednou člověk uvidí, jak se peníze dokážou rozkutálet na maličkostech, na drobných výdajích či opakujících se platbách. Právě zde vidím velkou rezervu, kde se platí zbytečně navíc – trvale nastavené platby a povolení k inkasu, kde nemáme přirozenou tendenci kontrolovat efektivitu, protože to běží automaticky, bez našeho aktivního zásahu. Přitom, když se podíváte na ty opakující se výdaje – bankovní účty, různé druhy pojištění, platby za mobil, pevnou linku, elektřinu, internetové připojení a další služby –, tak zjistíte, že u každé položky lze významně ušetřit už tím, že stávajícímu dodavateli pohrozíte, že odejdete ke konkurenci. A pro ty, kteří mají tendenci utrácet peníze, pokud si na ně mohou sáhnout (spořicí účty, hotovost a podobně), bych doporučil termínovaný vklad a každý měsíc si tam odložit alespoň deset procent příjmů, a to nejlépe trvalým příkazem.
ZDENĚK SIMAICHL
finanční poradce, zakladatel společnosti INFIA
Na plánování rodinných financí není potřeba žádných sofistikovaných znalostí, obvykle stačí tužka, papír a kapka selského rozumu. V zásadě je jedno, zda používám obyčejný papír, excelovskou tabulku nebo na míru ušitou aplikaci. Důležité je rozhodnutí své příjmy a zejména své výdaje dostat pod kontrolu, vybrat si pro mě přijatelný nástroj a způsob kontroly (opravdu stačí obyčejná tužka a papír), začít je používat, a co je nejdůležitější: vydržet u toho do doby, než si vytvořím správné návyky při práci s penězi.
Nejčastěji klientům doporučuji aktivně pracovat s jednoduchým měsíčním rodinným rozpočtem, tedy udělat si na jednoduchou A4 čtyři sloupečky, první sloupeček měsíční příjem, druhý sloupeček pravidelné výdaje, třetí sloupeček pravidelná tvorba rezerv (z pohledu měsíční bilance jde o odloženou spotřebu, tedy náklad) a čtvrtý sloupek jsou plánované výdaje, tedy výdaje, které vytváříme po omezenou dobu tím, že na něco konkrétního spoříme (koupě/obměna lednice, pračky, auta a podobně). Zásada je jediná – udržet pravidelnost. Co se nedělá pravidelně, nemá střednědobě ani dlouhodobě žádný smysl. Rozpočet musí být kontrolován a aktualizován na konci každého měsíce. Přínos finančního poradce je zejména v objektivním, nezkresleném pohledu zvenčí a v možnosti poskytnout radu, podloženou znalostmi a zkušenostmi z finančního trhu a s řízením rodinných financí. Poradce dále může pomoci s rozhodnutími, ve kterých je klient osobně či jinak angažován a jeho pohled není a nemůže být zcela racionální.
Článek vyšel na serveru Peníze.cz
Více o rodinných financích v seriálu: Sedm rad pro rodinné ministry financí
