Příbuznou špenátu, jehož cestu po světě jsme minule dokončili, je rostlinka, která v češtině přichází abecedně hned po něm a v české kuchyni se už příliš nepoužívá. Vesměs se pokládá za luční travinu a nepěstuje se farmářsky ve velkém, jako třeba v Anglii nebo Francii, kde je známá pod jménem sorrel. Má vysoký obsah vitaminů A a C, obsahuje draslík, vápník a magnézium. Ve větším množství má projímací účinky podobné houbám a v množství větším než velkém může některým lidem kyselina oxalická, kterou obsahuje, působit kamínky ledvinové nebo močové. To by jï ale museli jíst denně aspoň měsíc, takže žádné strachy. Funguje hlavně jako ingredience přichucovací, takže je někde na půli cesty mezi zeleninou a bylinou.
Kupodivu ji příliš nepoužívají ani Italové, ač jí rostou kvanta po celém poloostrově na kdejaké louce. Italsky se jmenuje acetosa (v překladu nejspíše octovka) a rád bych se setkal s někým, kdo ji na nějakém italském jídelníčku viděl. Na jídelníčku českém si ji nepamatuji ani od hanácké stařenky v Troubelicích, třebaže jí tam byl plný sad a rád jsem lístky občas jako děcko žvýkal.
V češtině dostala nádherné kysele šťavnaté jméno, při jehož vyslovení se vám na patře hromadí citrónové sliny.
Šťovík.
Co s ním?
Tak pro začátek, hodí se do míchaných listových salátů stejně dobře jako rukola, mladý špenát nebo polníček. Když se lehce povaří a mírně podusí na olivovém oleji jako špenát (bez tvrdších stonků), dá se pošlehat s česnekem, petrželkou, piniovými oříšky, olejem a parmezánem na pesto.
Rozšířené jsou také dvě varianty polévek, francouzská a anglická. Francouzská „soupe de sorrel“ se dělá ze šťovíku posekaného a přibližně deset minut pomalu dušeného na másle s přidáním trochy česneku podrceného se solí. Zalije se vařící vodou, do které se přidají loupané posekané brambory. Po rozvaření se směs rozmixuje. Vmíchá se do ní žloutek a dohřívá se na mírném ohni. Podává se s čerstvou bagetou.
Anglická „cream of sorrel soup“ se dělá stejně, ale bez česneku a bez brambor, zato s přidáním hlávkového salátu, jehož by mělo být oproti šťovíku asi trojnásobné množství. Opět se podusí na másle, zalije se vařícím zeleninovým vývarem, ale dále jen pobublává na mírném ohni, bez uvedení do varu. Po dvaceti minutách se přidá hustá smetana a rozšlehaný žloutek a dohřívá se dalších pět minut, dosolí a připepří. Žádné české zahušťování moukou či jíškou, prosím.
Zábavná je šťovíková omeleta, původem opět z Francie, země, kde si rádi dělávají jednoduché omelety na všelijakých čerstvých bylinkách. Z nejpopulárnější je „omelette aux fines herbes“ čili s pažitkou. Ta se jednoduše rozšlehá s vejcem a pak omeletově smaží. Pro „omelette au sorrel“ se posekaný šťovík nejprve do změkla pomalu podusí na másle, asi deset minut. Pak se vyklopí do vajec rozšlehaných s trochou husté smetany, dobře se v nich promíchá a smaží.
A opět z Francie – „quiche au sorrel et chèvre” čili lotrinský ,,slaný koláč“ (jak jsem se nedávno dověděl, že se mu česky říká) na šťovíku a kozím sýru je přívětivý předkrm pro masojedy a hlavní chod pro vegetariány. Na vrstvu těsta rozprostřenou po dně a stěnách pekáče rozesteleme sýr. Pokryjeme jej vrstvou posekaného šťovíku a šalotky nebo mladé cibulky či mladého pórku. Zalijeme vejcem rozšlehaným se smetanou a strouhaným tvrdým sýrem, například ementálem nebo eidamem. Přisolíme a pečeme v rozpálené troubě do hněda a křupava asi 40 minut.
A ještě jednu kvalitu je nutné šťovíku přiznat: svojí projímavostí přispívá v té naší obézní civilizaci k hubnutí. Tato informace patří do série rad anglického časopisu Men’s Health. Několik (jako smích a sex) jsme už uvedli minule. Zde pár dalších.
Akupunktura pravidelně jednou týdně sama o sobě pomůže shodit půldruhého kila za měsíc – jehličky ve správných bodech prý rozněcují elektrické pulzy, které potlačují pocit hladu a bažení po jídle. Další kilogram tuku za měsíc údajně pomůže spálit každodenní lžička skořice (je jedno, do čeho si ji dáváte, sama o sobě moc dobře nechutná), která zrychluje metabolismus. Další tři čtvrtě kila sundá každodenní sklenice mrkvového džusu. Pilulka kalcia denně pomůže spálit o dvě a půl procenta tuku víc. Červené papriky zvyšují tempo odpočinkového metabolismu o čtvrtinu. Ošplíchání jídla sójovou omáčkou pomáhá mozku rychleji sdělit, kdy jsme plně nasyceni. Melouny a granátová jablka oslabují schopnost těla střádat tuk a jsou dostatečně sladké, aby utlumily chuť na dezerty a sladké snacky. Čočka obsahuje aminokyselinu zvanou leucin, která spaluje tuk. Usrkávání zeleného čaje tuk okysličuje a rozpouští. A hladký rytmus trávení při jídle posiluje klasická muzika, ne jen tak ledajaká, nýbrž zcela specificky a jmenovitě Classic FM.
