Z pěti staveb, které získaly titul Stavba roku 2009, vznikly tři v Praze. Porotci ocenili železniční spojení Hlavní nádraží, Masarykovo nádraží – Libeň, Vysočany, Holešovice, kancelářskéhý komplex Classic 7 Business Park a bytový dům Na Topolce.
Knihovna v Hradci Králové za nevšední architektonické řešení.
Z mimopražských staveb zaujaly odborníky knihovna v Hradci Králové a nákupní centrum City Park Jihlava.
Stávající recese se v soutěži Stavba roku zatím neprojevila. Podle Jana Fibigera, předsedy správní rady ABF – Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, jež akci tradičně vypisuje, je to přirozené, protože posuzované objekty byly zahájeny ještě v období velkého stavebního a investičního boomu.
„To odráží i typologické složení letošních staveb. Nejvíce byly zastoupeny bytové, dopravní a účelové projekty, jako například knihovny, aquacentra, polyfunkční kulturní domy a podobně,“ vyjmenovává Fibiger.
STAVBY ROKU 2009 |
Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové Bytový dům Na Topolce v Praze City park Jihlava Nové spojení Praha Hlavní nádraží, Masarykovo nádraží – Libeň, Vysočany, Holešovice Classic 7 Business Park – I. etapa, Praha |
Do soutěže se hlásí projekty dokončené mezi červnem předcházejícího a květnem probíhajícího roku. V tomto případě jde o stavby, které začaly v lepších ekonomických dobách. „Myslím, že to ještě tak rok až dva potrvá, než by se případné omezení staveb kvůli krizi v soutěži odrazilo,“ uvádí předsedkyně odborné poroty Radomíra Sedláková. Navíc se domnívá, že krize neovlivní počet staveb, ale spíš jejich proměnu v typologickém pojetí. „Zřejmě se ještě víc prosadí projekty pro bydlení, neboť těch je stále nedostatek, a možná se bydlení změní ze staveb spíše nadstandardních na stavby dostupnější a dostupné,“ míní Sedláková.
Do soutěže se hlásí ty nejzdařilejší stavby
Do soutěže přihlašují hotové stavby ti, kteří se na jejich vzniku podstatným způsobem podíleli, tedy investoři, architekti a nejčastěji dodavatelé. Každoročně jde o 45 až 65 objektů. Letos to byl přesně průměr, porota hodnotila 55 staveb z architektonického pohledu i jeho celkového přínosu, z hlediska kvality a jakosti stavebních prací a podle vhodnosti použitých materiálů a výrobků. Vyhrát mohou jen profesionálové.
„Statut soutěže i podmínky pro prezentované stavby jsou od prvopočátku historie akce zaměřeny především na nejlepší stavební realizace, bez rozlišení kategorií podle finančního objemu nebo druhu stavby. Podmínky, které sleduje hodnotitelská porota složená z našich předních odborníků, jsou tradičně zaměřeny nejenom na kvalitu, ale i na spokojenost investora a uživatelů stavby,“ vysvětluje Fibiger, který se zdráhá posuzovat úroveň staveb mezi jednotlivými ročníky.
Sama soutěž posuzuje každoročně stavby různých objemů investic nebo typologického druhu, což je umožněno právě systémem patnácti nominací a pěti titulů Stavba roku bez rozlišení pořadí. Stavba roku se nesnaží říct, zda je víc železniční tunel, nebo rodinný domek, ale zda je každý z objektů ve svém oboru dobrý nebo vynikající.
„Pokud bychom porovnávali stavby objemově a typologicky srovnatelné v historických řadách, je nutno konstatovat, že uplynulých sedmnáct let, viděno očima soutěže Stavba roku, je obdobím trvalého růstu nároků na kvalitu dokončených prací, na souladnost architektonického konceptu, řešení detailů i zakomponování do okolní zástavby,“ tvrdí muž, jenž nominuje odbornou komisi Stavby roku.
Její letošní šéfka míní, že ročník 2009 ukázal, že úroveň staveb je již stabilní a na hodně vysoké úrovni. „Byť samozřejmě předpokládám, že se hlásí ty stavby, které jejich pořizovatelé považují za zdařilé, čili je to již svým způsobem vybraný vzorek toho lepšího,“ říká Sedláková.
Komplikace nás spíše nakoply, než odradily Jednou z oceněných letošních staveb je bytový dům Na Topolce v Praze z tvůrčí dílny Šafer Hájek architekti. Podle Sedlákové jde o architektonickou kancelář, která je vždy mezi nominovanými v soutěži Stavba roku a již vícekrát mezi těmi, kteří titul dostali. „Výrazně spolupracují s konkrétními dodavateli a dbají nejen na dodržení architektonického konceptu, ale právě na souhrnnou kvalitu stavebního díla,“ chválí předsedkyně poroty. Jeden ze spolumajitelů Jaroslav Šafer vysvětluje, že tentokrát vyšel popud k přihlášení do soutěže právě od nich, protože jde opravdu o unikátní situaci. Museli se vyrovnat s plochou v podobě prudkého svahu a sevřením místa na jedné straně obrovským panelákem a na druhé vilami. „Podařilo se nám to vše skloubit, udržet kompoziční strategii, splnit normové požadavky, technické možnosti i nároky kopce, aniž bychom ublížili okolní zástavbě. Dům s třiceti byty je samozřejmě odlišný od těch, které vznikají klasicky v ulici či na volném trávníku,“ vysvětluje Šafer a usmívá se nad otázkou, že to byla jistě výzva pro kancelář s jejich tradicí. Společnost totiž existuje už 15 let. „To je pravda. Komplikace nás spíše nakoply, než odradily.“ Lidé fandí individuálnímu bydlení s nápadem**
Vedle poroty má i laická veřejnost formou hlasování možnost vybrat stavbu, která nejvíce zaujala. Letos se lidé s odborníky neshodli, za Stavbu roku zvolili rodinný dům The Bird v Kunčicích pod Ondřejníkem. Jedna z prvních vlaštovek dynamičtější architektury, která nefandí jen minimalismu.
„Laické hlasování se od poroty neliší až tak zásadně, The Bird byl mezi nominovanými. Ten rozdíl je asi do jisté míry dán tím, že porota posuzuje stavby v druhém kole nikoli podle fotografií, jež má veřejnost na internetu k dispozici, ale stavby skutečně dost důkladně prohlíží,“ poodhaluje zákulisí soutěže architektka Sedláková s tím, že v předchozích letech se veřejnost s porotou shodla.
Stejného názoru je i představitel společnosti, která Stavbu roku každoročně vyhlašuje. Podle Fibigera fotodokumentace některým stavbám ubírá, jiné pak neoprávněně favorizuje. Míní, že asi jen porota opravdu viděla odměněné stavby všechny.
„Jako předsedovi Rady programu, která jmenuje porotu a schvaluje navržené ceny, mně nepřísluší říkat názory a hodnocení odlišná od posouzení poroty, i pokud by v některých případech existovala. Na příkladu jednoho z letošních titulů, na budově Classic 7 Business Park v Praze Holešovicích, jsem si to znovu uvědomil. Volba poroty mne podle fotografií poněkud překvapila, když jsem se však na dům zajel podívat, dal jsem porotě za pravdu,“ přiznává Fibiger.
Také předsedkyně poroty nebyla nadšena z otázky, která stavba ji osobně nejvíce zaujala. Vysvětlovala, že nelze vybrat jednu: „Určitě obě knihovny, Classic 7, Topolka, oba rodinné domy…,“ jmenuje Sedláková a vrací se tak k nejlepší stavbě očima veřejnosti. „Letošní laický úspěch Ptáka lze brát také jako zajímavé upozornění, že veřejnost je možná unavena stereotypními pravoúhlými objemy, které si pro rodinné domy mezi sebou tak vysoce hodnotí architekti. Veřejnost má smysl pro fantazii, poetičnost až nadsázku. A taky je to vyjádření toho, že lidé dávají přednost individuálnímu bydlení s nápadem.“
Názor Sedlákové podtrhuje i Fibiger, podle nějž hlasování veřejnosti odráží její přání: chtěl bych bydlet v pohádce. „Do pohádky se z nás však většina nedostane a pro pořadatele je hlasování laiků hlavně cestou, jak seznámit nejširší veřejnost s patnácti nejlepšími nominovanými stavbami, které za uplynulý rok byly v České republice dokončeny a přihlásily se do naší soutěže.“