Od Hongkongu po Toronto. Ve světě přibývají finančně nedostupná města, bydlet v nich si může dovolit jen málokdo

Rostoucí ceny nemovitostí nejsou jen doménou českého realitního trhu. S podobným problémem se potýkají lidé napříč celou řadou vyspělých ekonomik. V kombinaci s vyšší poptávkou po domech s pozemkem, omezením developerských projektů a přibývajícím počtem investorů se dostupné vlastní bydlení vzdaluje i střední střídě, přičemž podle každoroční zprávy Demografic Housing Affordability report je tento jev problémem velkoměst hlavně ve Spojených státech, ale také v Kanadě nebo Austrálii.

Navzdory výše zmíněnému vychází úplně nejhůř v porovnání mediánu příjmů domácností a cen bydlení Hongkong, který se na inkriminovaný seznam dostal jakožto jediný asijský zástupce. Toto ještě pár let nazpět světově významné finanční centrum je známé svými malými byty a vysokými nájmy dlouhodobě. A ostatně proto se také dlouhodobě objevuje v žebříčku nejdražších míst pro život jako takový.

Důsledkem finanční nedostupnosti Hongkongu je mimo jiné extrémně nízká míra vlastnictví domů, která činí pouhých 51 procent. Naproti tomu například v Singapuru byt nebo dům vlastní devět z deseti lidí, a to díky vládnímu závazku, který se týká obecních nájmů. Na druhou stranu je nutné podotknout, že i Hongkong se v poslední době stává o trochu dostupnějším než dřív. Ceny domů a bytů zde klesly především během covidu, kdy vedení města zavedlo politiku nulové tolerance.

Cena za udržitelný rozvoj?

Druhá příčka patří australskému hlavnímu městu Sydney, zatímco třetí nejdražší bydlení vzhledem k platům mají obyvatelé kanadského Vancouveru. Do první desítky se ale dostaly i Melbourne a Toronto, přičemž zbytek míst patří městům v USA, kterým vévodí kalifornské San Jose.

Ve všech těchto lokalitách se podle reportu projevil vliv pandemie, který podnítil větší zájem o domy se zahradou. Současnému stavu ale nepomáhají ani volání radnic po udržitelném rozvoji, který nové výstavbě zrovna dvakrát nepřeje. Samostatnou kapitolou jsou pak přicházející investoři s cílem co nejvíce vydělat.

„Střední třída se potýká zejména s nárůstem cen pozemků. A jelikož ty jsou navíc na mnoha místech ve snaze omezit rozšiřování měst ,na příděl‘, vznikl zde převis poptávky nad nabídkou, který vyhnal ceny nahoru,“ píše se ve zprávě citované serverem CNN.

Nový Zéland jako vzor

Jak z nastalé situace ven? Autoři studie v této souvislosti navrhují přijmout opatření, k nimž se uchýlili na Novém Zélandu. Tamní totiž vláda městským zastupitelům doslova nařídila, aby kolem velkých aglomerací vyčlenila zónu pozemků, na nichž bude moci v příštích 30 letech probíhat bytová výstavba. Jedná se o takzvanou politiku Going for Housing Growth a právě ta by podle některých odborníků mohla vyřešit trýznivou bytovou situaci i v Kanadě.

„Toronto a Vancouver ukazují, že náklady na zkrocení expanze jsou nepřijatelně vysoké. Ceny domů letí nahoru, v souvislosti s tím roste i nájemné a stále více lidí se ocitá na hranici chudoby,“ napsal pro list Financial Post Wendell Cox, vedoucí pracovník nezávislého think tanku Frontier Center for Public Policy.

10 nejvíce nedostupných měst pro bydlení

Zdroj: Demografic Housing Affordability report