Od Jakeše k Paroubkovi

Rostoucí sociální dávky snižují potřebu živit se prací

Prudký růst sociálních výdajů po předvolebních orgiích ve Sněmovně vyvolává nejen obavy z budoucího vývoje veřejných financí, ale i pochybnosti, zda nedochází k vážnému narušení sociální soudržnosti. V rodinných rozpočtech totiž zjevně klesá význam příjmů z mezd a podnikání a roste váha sociálních příjmů. Zároveň se prudce rozevírají nůžky mezi tím, co různé příjmové skupiny odvádějí státu a co od státu dostávají. Tento jev bylo možné vysledovat ve statistických údajích už v minulých letech a nově schválené razantní navýšení nemocenských dávek, rodičovského příspěvku a dalších sociálních transferů bude uvedený trend ještě akcelerovat.
Již z návrhu státního rozpočtu jde strach. Sociální výdaje rostou o neuvěřitelných sedmnáct procent meziročně, odčerpávají 53 procent příjmů státního rozpočtu a jejich podíl na hrubém domácím produktu stoupne z letošních 12,6 procenta na 13,7 procenta.
A to už letos byla ruka státu více než otevřená. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) ve své zprávě o vývoji peněžních příjmů domácností a životních nákladů za první čtvrtletí roku 2006 konstatuje, že příjmy domácností stouply meziročně v reálném vyjádření, tedy po odečtení inflace, o 2,9 procenta. Vzestup příjmů ze sociálních dávek byl však mnohem vyšší. Tyto příjmy narostly dokonce o 4,2 procenta. Sociální dávky přitom rostou i přes citelné snížení daní z příjmu u lidí s nižšími a středními příjmy. Dalo by se naopak očekávat, že řada lidí využívajících pomoc státu po zvýšení čistého příjmu, ztratí nárok na čerpání dávek. Nestalo se, nebo přesněji řečeno, jedny sociální příjmy byly nahrazeny jinými.
Nutno podotknout, že v prvním kvartále slušně rostly i příjmy z mezd, a to o 3,9 procenta. Na druhou stranu o neuvěřitelných 11,6 procenta poklesly příjmy z majetku. Struktura příjmů se opět zhoršila a v přepočtu na jednoho člena průměrné domácnosti dosáhly sociální příjmy podíl 29 procent, to je vzestup o 2,3 procentního bodu. Naopak příjmy z mezd se podílejí na celkových příjmech už jen 66,6 procenta, což je naopak pokles o 2,2 procentního bodu.

Marodění sype

Největší část sociálních příjmů samozřejmě tvoří důchody, jejichž kupní síla vzrostla v prvním čtvrtletí meziročně o 4,5 procenta. Horší zjištění je, že místo aby rostla diferenciace ve výši vyplácených důchodů, tak došlo opět k další, byť mírné, nivelizaci.
Druhou největší kategorií sociálních dávek je nemocenská. V té patříme na špici vyspělého světa, řečeno v uvozovkách. Nemocnost v ČR je jedna z nejvyšších na světě. Je zcela zjevné, že právě zde dochází k masovému zneužívání dávek, zejména u lidí z nižších příjmových kategorií, kde je rozdíl mezi nemocenskou a mzdou velmi nízký. V prvním kvartále letošního roku tak došlo k dalšímu prohloubení tohoto hanebného trendu. Průměrná domácnost dostala na nemocenských dávkách o 7,9 procenta v reálném vyjádření, tedy po odečtení vlivu růstu cen, více než v prvním čtvrtletí roku 2005. Průměrná dávka vzrostla téměř o šest procent. Počet proplácených dnů se zvýšil o dvě procenta a délka nemocenské se prodloužila v průměru na 35 dní, což představuje meziroční nárůst o šest dní.
Je to zcela evidentně důsledek prvního pokusu socialistické vlády o úpravu nemocenských dávek, kdy se snížil vyměřovací základ v prvních dvou týdnech nemoci. Simulanti umějí počítat, a tak si prostě těch pár dní přidali navíc.
Zcela nový systém nemocenské, který má platit od příštího roku, potom bude pro zneužívání dávek ještě výhodnější. Výše dávek totiž roste, a to celkem výrazně. Původní návrh připravený jako rozpočtově neutrální doznal po pozměňovacích návrzích levicových poslanců podstatných změn, zejména pokud jde o výši dávek pro nízkopříjmové kategorie zaměstnanců, přesně těch, kteří systém nejčastěji využívají. Zároveň přenesení výplaty nemocenské za první dva týdny nemoci na zaměstnavatele ulehčí podvádění, protože firmy zpravidla nebudou schopny důsledně kontrolovat nemocné, zda dodržují léčebný režim. Nová právní úprava jim žádné nástroje na postih simulantů nenabídla.

Drahý babyboom

Další sociální položkou, která výrazně roste, je peněžitá pomoc v mateřství. Objem těchto dávek vzrostl o desetinu, což souvisí s rostoucí porodností. Nicméně je to varující signál vzhledem k neskutečným nárůstům rodičovského příspěvku a porodného schváleným od příštího roku. Nastoupený trend bude znamenat vyšší než očekávaný růst těchto dávek, což může státní rozpočet zatížit o pěkných pár miliard navíc.
Na druhou stranu dávky státní sociální podpory, dávek vyplácených skutečně chudým lidem, stouply nominálně jen o necelá dvě procenta, takže zaostaly i za inflací. Tyto dávky se odvíjejí od výše disponibilních příjmů adresáta, a tak vzestup mezd a mírný pokles nezaměstnanosti znamená, že jejich výplata klesá. Průměrná podpora v nezaměstnanosti potom vzrostla úplně stejně jako nominální mzda, o 6,9 procenta

Rekordní přerozdělování

Tahle statistika ukazuje, že v Česku kvalifikovaní a výkonní pracující chudnou a nepracující a málo kvalifikovaní pracující bohatnou. To možná potěší levicové sociology, ale realisticky vzato česká společnost je podle všech parametrů nejrovnostářštější v Evropě a další posilování tohoto trendu již může výrazně omezit motivaci lidí k ekonomické aktivitě. Stačí si dobře prostudovat statistiku a dojdeme k neuvěřitelné korelaci vývoje sociálního rozdávání s politickou orientací vlád. Následující údaje Českého statistického úřadu (ČSÚ) jsou poněkud odlišné od dat ministerstva práce a sociálních věcí, protože jsou měřeny jinou metodikou, zato však poskytují možnost podívat se na vývoj sociálních dávek v dlouhé časové řadě.
Podíl sociálních příjmů na celkových hrubých příjmech domácností podle ČSÚ činil v roce 1990 zhruba 24,3 procenta. Pak pod vlivem rychlého růstu mezd a střídmého vývoje sociálních dávek tento podíl klesl v roce 1998 na 19,7 procenta. Po nástupu sociálnědemokratických vlád došlo k zásadnímu zvratu, ale ne hned. Miloš Zeman svázaný opoziční smlouvou držel sociální výdaje na uzdě, podíl příjmů z dávek se držel stále kolem dvaceti procent a v roce 2002 dosáhl 21,5 procenta. Pak to však šlo hopem a v prvním kvartále letošního roku vykazuje Český statistický úřad tento poměr v metodice statistiky rodinných účtů 25,1 procenta. Smyčka od Jakeše k Paroubkovi se tak uzavřela. Jen za toho Jakeše se do práce chodit muselo a kdo tam nešel, byl souzen pro příživnictví.
Lze odhadnout, že vzhledem k sedmdesátimiliardovému navýšení sociálních výdajů pro rok 2007 a očekávanému vývoji mezd by se mohl podíl sociálních příjmů na celkových hrubých příjmech domácností příští rok podílet více než 28 procenty.
Nepřehlédněme údaj, že jde o podíl na hrubých příjmech, před zdaněním. Pokud předpokládáme, že odvodová povinnost daná daní z příjmu a platbou zaměstnance na zdravotní a sociální pojištění se v průměru pohybuje kolem dvaceti procent hrubého příjmu, pak z čistých příjmů domácností budou sociální příjmy dělat o dost více než čtyřicet procent. Toto dramatické číslo musíme ale samozřejmě očistit o důchody. Domácnosti důchodců totiž mají jiné než sociální příjmy v rozsahu jen dvou procent. Podíl sociálních příjmů ve vyšších příjmových kategoriích zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných se pohybuje kolem pěti procent z celkové sumy, s níž bohatá domácnost hospodaří. Pro lidi s nižšími a středními příjmy jsou každopádně různé druhy dávek těžko postradatelnou součástí rodinného rozpočtu, a situace se v příštím roce ještě zhorší.

Kdo to platí

Zřetelným problémem je v této situaci skutečnost, že břemeno odvodů na nerovnoměrně rozdělované sociální příjmy je rovněž rozděleno hodně nerovně. Dostupné statistické údaje dokládají, že za rok 2003 činila průměrná platba daně z příjmu a sociálního a zdravotního pojištění na jednoho člena rodiny patřící k deset procentům nejbohatších domácností téměř padesát tisíc korun. V roce 1998 to bylo ještě 35 tisíc. Takto razantní růst je v prudkém kontrastu k odvodovým povinnostem lidí s nižšími příjmy.
U rodin patřících k deseti procentům nejchudších domácností to bylo v roce 1998 zhruba šest tisíc čtyři sta korun a do roku 2003 povinnost vůči státu vzrostla o pouhou pětistovku na šest tisíc devět set korun. Celkové příjmy přitom vzrostly ze zhruba padesáti tisíc korun ročně na jednoho člena domácnosti na 61 tisíc. Tohle drastické prohloubení přerozdělování v dalších letech samozřejmě pokračovalo a po posledních socialistických úpravách daně z příjmu tok peněz od bohatších k chudším ještě podstatně zesílil a zasahuje nyní i zaměstnance na střední příjmové úrovni. To je také důvod, proč v české společnosti roste popularita stran slibujících snížení daní a k tradičnímu tématu pravice se nyní začínají hlásit i sociální demokraté. Jenže jak potom zaplatit ty velkorysé sociální dávky? Tady je ono základní úskalí letošního rozhodování o státním rozpočtu.

Box

Rovnostářstvím proti chudobě Sociální demokraté se často chlubí tím, že v ČR je nejméně lidí ohrožených chudobou. Čísla dokládají, že mají pravdu. Domácí analýzy vycházejí z výsledků šetření Mikrocensus 2002, takže nejsou úplně aktuální, ale situace se nepochybně nijak dramaticky nezměnila. Zvažovaná hranice chudoby se vypočítává podle metodiky Evropské unie a odvozuje se od takzvaného národního vyrovnaného mediánového příjmu. V roce 2002 to představovalo roční příjem 73,9 tisíce korun. Pod touto hranicí bylo osm procent obyvatel ČR. Nicméně dalších osm procent se pohybovalo těsně nad touto hranicí. Z metodiky je zřejmé, že hranici chudoby silně ovlivňuje příjmová diferenciace a ta je v Česku podstatně menší než v jakékoli srovnatelné zemi. Koeficient příjmové nerovnosti, který se počítá jako podíl celkového příjmu dvaceti procent obyvatelstva s nejvyššími disponibilními příjmy k celkovému příjmu dvaceti procent lidí s nejnižšími příjmy, činí 3,4. V původních zemích EU je to 4,4 a v nových členských zemích, z nichž většina prošla rovněž obdobím komunistického rovnostářství, 4,1. Z toho lze jednoznačně vyvodit, že málo chudých je v Česku nikoli kvůli tak skvělé sociální politice, ale z důvodu mimořádné rovnosti v příjmech. Jednoduše řečeno díky tomu, že je boháčů pomálu, vykazuje statistika i málo žebráků. Individuální pocity dotčených pak mohou být logicky zcela odlišné.
Je přitom nesporné, že na příjmové rovnosti se významnou měrou podílí právě mimořádně příkrý systém přerozdělování dané daňovým systémem a velkorysou sociální sítí. Podle Národního akčního plánu sociálního začleňování tak panuje poměrně zvláštní situace, že mezi nezaměstnanými je chudobou ohroženo jen 36 procent lidí, zatímco mezi neúplnými domácnostmi s nejméně jedním nezaopatřeným dítětem je to třicet procent, tedy téměř stejný podíl. Z toho je možné usuzovat, že mít práci není v ČR pro mnoho lidí zase až tak velké terno a sociální systém pomáhá více těm, kterým se třeba ani pracovat nechce, než těm, kteří pracují, ale ocitli se nezaviněně ve složité životní situaci. Závislost lidí na dávkách je zároveň mimořádně vysoká. Sociální dávky, bez započtení důchodů, udržují nad hranicí chudoby 21 procent obyvatel.