Od komunismu k demokracii

Prosadit kroky, které měly vyléčit trh svázaný totalitním státním dirigismem, nebylo lehké

Čím může nová kniha Václava Klause Kde začíná zítřek, věnovaná dvaceti letům od pádu komunismu, zaujmout čtenáře ekonomického týdeníku? Především jasnou výpovědí, že neexistuje jiná efektivní ekonomika než tržní. A že tržní systém je nutno stále chránit před pokusy jej spoutat, znásilnit a zdeformovat směrem, kde efektivnost ztrácí. Kniha to přesvědčivě ukazuje v ekonomických pasážích, které budou praktickému čtenáři asi nejbližší. Bylo by však chybou pominout politickou dimenzi. Vzájemné prolínání ekonomické transformace s utvářením nového politického systému, které bylo zásadní charakteristikou našeho vývoje v posledních dvaceti letech. O to cennější je pohled autora knihy jako ekonoma, který se stal politikem a jenž byl po celou dobu posledních dvaceti let ve středu dění.

Boj reality s utopií

Václav Klaus v této knize mapuje náš přechod od komunismu k demokratické společnosti. Nesporně šlo o zásadní systémovou změnu. Jakým ekonomickým systémem však byl náš komunistický „předvčerejšek“? Václav Klaus nepřijímá jako východisko oblíbené teoretické modely „příkazové ekonomiky“ nebo „centrálního plánování“. Vychází z reálného ekonomického systému, který v Československu před pádem komunismu existoval. Přitom – pro někoho dosud překvapivě – ukazuje, že v realitě šlo i tehdy o tržní systém, ale narušený, neskutečně deformovaný, svázaný tuhou regulací, řídící se mylnými signály, a tudíž neefektivní.
V realitě totiž žádná čistá příkazová či centrálně plánovaná ekonomika (chápaná jako protiklad trhu) vůbec existovat nemohla a nemůže. Odporovalo by to samé podstatě ekonomických subjektů, které v každém systému sledují vlastní zájmy, čímž spontánně vytvářejí tržní vztahy. Autor knihy to sice explicitně neříká, ale tato jeho analýza zároveň vráží hřebíček do rakve takzvané teorie systémů – systému tržního versus „příkazového“ či „centrálně plánovaného“. Teorie, která ve zmodernizované formě – jako hledání různých třetích cest – dosud úspěšně živí některé „světové“ ekonomy. Poznání, jak byla ekonomika reálného socialismu deformovaná oproti efektivně fungujícím trhům, se také stalo východiskem transformace našeho ekonomického systému. Počátky připomínaly boj reality s utopií třetích cest. A prosadit kroky, které měly vyléčit trh svázaný totalitním státním dirigismem, nebylo lehké. Je dobré si to vše připomenout. Zejména v situaci, kdy snahy po regulaci a centrálním dirigismu v ekonomice podporované z Bruselu znovu plíživě narůstají.

Včerejšek

Části knihy rozebírající náš „předvčerejšek“ a „včerejšek“ jsou nejen stručnou učebnicí ekonomické a politické transformace, ale i východiskem k analýze dneška. Velmi cenné jsou citace z dobových ekonomických textů, které shromážděním na jedno místo a zasazením do dnešního pohledu získávají vysokou přidanou hodnotu.
Kdybychom měli ze zajímavého „včerejška“ vybrat jednu pasáž, byla by to patrně analýza dění okolo měnové krize roku 1997 a navazující hospodářské recese. Tehdejší vývoj je dokladem, jak velkou a zároveň do značné míry skrytou moc nad ekonomikou (i politikou) má centrální banka. Tedy instituce, která je nejen nezávislá na vládě – což je ekonomicky zdůvodnitelné – ale jež ani nepodléhá kontrole Parlamentu či jiné demokratické instituce. Na rozdíl od fiskální politiky, zejména od tvorby státního rozpočtu, která vzbuzuje silné politické vášně a je předmětem ostrých politických bojů v Parlamentu, je totiž měnová a kurzová politika výsadní doménou České národní banky. To je výhodou v době, kdy je politika zmítaná populistickými tlaky. Události okolo měnové krize 1997 však ukázaly, jak je důležité, aby se centrální banka skutečně chovala racionálně a neovládly ji parciální politické zájmy.

Dnešek

V části o „dnešku“ se kniha vyslovuje k dnešní kvalitě našeho politického a ekonomického systému. Václav Klaus kritizuje náš volební systém, který vytváří patové volební výsledky a nefunkční nesourodé koalice. Politika i kvůli tomu ztrácí ideový fundament. Do čela stran se prosadily osobnosti, pro které je politika především „byznys jinými cestami“. Vymizel pravolevý konflikt a zůstalo soupeření dvou, v podstatě levicových koncepcí. Své parciální zájmy prosazují nátlakové skupiny i občanská sdružení, média se stávají samostatným mocenským centrem. Náš ekonomický systém se na cestě k dnešku postupně rozvíjel a měnil. Po počátečním poklesu, růstu a novém poklesu se HDP v období 1999 až 2008 zvýšil skoro o polovinu. Celkové náklady transformace byly pro naše občany nejnižší ze všech postkomunistických zemí. V ekonomickém systému se však dnes odehrávají i nepříznivé trendy. Za hlavní problém Václav Klaus označuje znovu narůstající roli státu. Nejde ani tolik o přetrvávající státní vlastnictví několika podniků. Mnohem větším problémem je vysoká míra přerozdělování prostřednictvím státního rozpočtu. A nejhorším faktorem je všudypřítomná regulace, která ekonomický systém nesmírně zatěžuje. V posledních obdobích vede nezodpovědná rozpočtová politika k tomu, „že se naše ekonomika dostává do své nejnebezpečnější situace za celé období posledních dvaceti let. Nikoli kvůli zvnějšku více méně dovezené krizi, ale kvůli naší neschopnosti zreformovat veřejné finance“.

Nové otázky

Dnešní doba nás proto staví před nové vážné otázky. V kontextu úvah o kvalitě a efektivnosti našeho politického a ekonomického systému nemohl Václav Klaus nevěnovat zvláštní subkapitolu „fenoménu EU“ a způsobu integrování, který byl před dvaceti lety v Evropské unii zvolen. Vyslovuje přesvědčení, že Evropa je naším přirozeným zázemím, od něhož se nemůžeme izolovat. Čistý efekt převládajícího způsobu evropského integrování na náš politický a ekonomický systém je však spíše záporný.
Závěrečná část, Zítřek: kudy to asi půjde dál, analyzuje dnešní tendence a ideje, které budou zítřejší svět ovlivňovat. Navzdory autorovu životnímu optimismu nevyznívá tato část příliš povzbudivě. Mohli bychom ji nazvat určitým mementem a výzvou „chránit svou svobodu a postavit ji do centra našeho konání“.
Koneckonců, o svobodě – politické i ekonomické – pojednává celá tato kniha.

Údaje pod knihu:
Václav Klaus, Kde začíná zítřek, Knižní klub, Praha 2009, 208 stran