Textilka se již začala restrukturalizovat
Jedna z největších domácích textilních společností, Tiba Dvůr Králové, si troufla odříci účast v revitalizačním programu vlády. A to i přesto, že by se jí státní pomoc hodila. Argumentuje však tím, že neplní dvě ze čtyř daných podmínek . Nemá úvěry za alespoň tři miliardy a její vstupy od domácích podniků také nepřevyšují ročně miliardu korun. „Pokud by se podmínky nezměnily, tak tam nemůžeme být. Stejně by nás dříve nebo později eliminovali, uvedl generální ředitel Tiby Stanisl av Sedláček s tím, že statutární orgány již poslaly nesouhlasné stanovisko náměstkyni ministra průmyslu a obchodu Miladě Vlasákové.
Přesto je vedení podniku jasné, že restrukturalizaci potřebuje jako sůl. „Ve spojení s bankami, dodavateli strojů a vstupů a obchodními partnery je Tiba schopna dostat se z nepříznivé situace, tvrdí šéf firmy.
Zastávka v rozletu.
Po dvou poměrně úspěšných letech 1997 a 1998, kdy textilka hospodařila sice jenom s mírným, ale přesto ziskem, přišel letos černý rok. Tržby se z loňských 1,7 miliardy propadají o pětinu a to s sebou přinese i červený výsledek v řádu několika desítek milionů korun. „Tiba spolu se Slezanem a OP Prostějov patří mezi tři největší domácí textilky, což představuje řadu pozitiv i negativ. Problémy má hlavně s tím, jak zakázkami naplnit kapacity, uvedl ř editel sekretariátu Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Jiří Kohoutek.
Vedení se snaží nepříznivou situaci zvrátit a přistoupilo k razantním krokům: firma od počátku roku zeštíhlila o pět set pracovníků na současných 2184, výroba se začala koncentrovat do menšího počtu jednotek, obchodní úsek prochází restru kturalizací a pokračuje se v investiční aktivitě. Cílem je přejít od výroby masového sortimentu ke speciálnímu s vyšší přidanou hodnotou. Hodně zjednodušeně řečeno: podnik nechce již více vyrábět jednoduché a levné látky, ale postupně se orientuje na ušlechtilejší materiály. Například v oblasti bavlněných lůžkovin, které se nemusí žehlit, Tiba postupně přešla od jednoduchého krepu k nemačkavému saténu. „Přidaná hodnota vzrostla několikanásobně. Na takových tkaninách chceme postavit svoji strategii, uvedl ředitel Sedláček.
Podnik se momentálně potýká s nedostatkem provozních peněz. Naštěstí dosud vždy ve spolupráci s dodavateli dokázali z nepříjemné situace vybruslit, a mohli tedy dodržet požadavky odběratelů. Textilní firma téměř sedmdesát procent své produkce vyváží do padesáti zemí světa. Obchod je však hodně roztříštěný a jenom několik partnerů je významnějších. Momentálně tedy prohlubuje vztahy s domácími i zahraničními obchodními řetězci a buduje v českých zemích a na Slovensku vlastní obchodní síť. Na Slovensku také uvedla do provozu velkoobchodní sklad, totéž připravuje v Polsku a uvažuje o Balkáně.
Dědictví monarchie.
Celý domácí textilní průmysl se podobně jako Tiba potýká se dvěma zásadními problémy. Jednak je pod silnou konkurenční palbou levné produkce z jihovýchodní Asie. „S neregulovanými dovozy z této oblasti bojujeme již sedm let, zatím více méně neúspěšně, potvrdil Jiří Kohoutek.
Ten druhý problém - nadbytek kapacit - zůstal jako dědictví Rakouska-Uherska. Za Františka Josefa se totiž těžiště textilní výroby pro celou monarchii soustředilo v severních a východních Čechách. Po rozpadu mocnářství však byly kapacity pro malé Československo zhruba čtyřnásobné. Od té doby se sice scvrkly na méně než polovinu, jsou však stále nadprůměrné.
Představitelé odvětví se ve spolupráci s asociací snaží ve vládě a v Parlamentu prosadit stejný postup při restrukturalizaci odvětví textilu, jaký zaujala Evropská unie. Ta totiž v polovině devadesátých let přijala program na podporu rozv oje odvětví. Spočívá v dotacích do oblastí s největší koncentrací tohoto průmyslu, aby se předešlo sociálnímu napětí a aby se podpořil boj proti konkurenci z Dálného východu. „Snažíme se, aby i Česká republika vnímala textil jako citlivé odvětví, zdůraznil Kohoutek.
Na půdě ministerstva průmyslu a obchodu vznikly v rámci průmyslové politiky dokumenty speciálně určené sektoru výroby textilu, oděvů a kožedělného, které momentálně probíhají připomínkovým řízením. Jejich cílem je zvýšit konkurenceschopno st odvětví.
Pryč s dluhy.
Vedení Tiby nečeká, až se uvedené dokumenty schválí, a připravilo zatím vlastní program rozvoje na příštích osm let. Základní body jsou stručné a jednoznačné: vyrábět se ziskem, investovat, koncentrovat produkci a změnit sortiment.
Program předpokládá roční potřebu investic ve výši sto až sto čtyřiceti milionů korun. To by textilka sama neutáhla, a proto předpokládá dlouhodobé dodavatelské úvěry na stroje a částečně také pomoc z vládního programu rozvoje textilního průmyslu.
Tržby by už od příštího roku měly podle plánu ročně růst o pět procent, podíl exportu na celkové produkci by se měl zvýšit o pět až osm procent. S tím, jak poroste výroba kvalitnějších látek, bude hmotná výroba nejprve růst, poté stagnov at a nakonec klesat. „Díky růstu přidané hodnoty bychom měli regenerovat vlastní zdroje, a vysoký podíl cizích zdrojů tak zvrátit, doufá Sedláček. Objem úvěrů Tiby totiž momentálně dosahuje zhruba čtyřiceti procent výše tržeb.
