Josef Lux
Josef Lux vstoupil do politiky nenápadně. V lednu 1990, kdy jména Havel, Klaus, Zeman, Tošovský a Dlouhý znala celá země, se stal řadovým poslancem Federálního shromáždění. Někdejší místopředseda východočeského JZD Zálší se spolupodílel na přípr avě zemědělských zákonů, o půdě a transformačního. V souboji dvou koncepcí, vládní - reprezentované federálním ministrem hospodářství Vladimírem Dlouhým, jež byla proti likvidaci družstev, a koncepci poslanecké „skupiny 3T (Tyl, Tlus tý, Tomášek), orientované na soukromníky, zaujímal neutrální postoje. „Život sám prokáže, co je lepší, uvedl v březnu 1991.
Ani březen 1992, kdy nahradil „kolaboranta Josefa Bartončíka v čele lidové strany, neznamenal zásadní zlom. V červenci 1993 sice usedl v nové české vládě na místo místopředsedy a ministra zemědělství, ale ještě dlouho se nedokázal v ymanit ze stínu premiéra Klause. To se mu povedlo až v letech 1995 a 1996, kdy se také začala naplno projevovat animozita obou mužů, která později tolik poznamenala politické dění. K asi prvnímu střetu došlo v září 1993, kdy Lux předl ožil ekonomickým ministrům svůj návrh agrární politiky. Ministři s Klausem v čele jeho koncepci totálně zavrhli. Lux žádal pro zemědělství zvláštní ohledy a vyšší dotace, takové, aby resort mohl dosahovat „alespoň minimálního zisku . ODS n adržování odmítala s poukazem na to, že ve vyspělých zemích panuje mezi zemědělstvím a ostatními obory „ještě větší nerovnost . Výprask se Luxe evidentně dotkl, ale šéf lidovců tehdy rozsáhlý materiál seškrtal na pětistránkovou deklaraci. Maceš ský vztah vlády měl paradoxně pozitivní vliv na likvidaci nadvýroby potravin a zvyšování produktivity práce v zemědělství. Od roku 1989 do roku 1993 se počet pracovníků snížil z půl milionu na 260 tisíc. Později již tak rychlý pokles nebyl (loni 206 tisíc lidí).
Sám Josef Lux za klíčové datum označil 15. červenec 1994, kdy v Kolodějích koalice hodnotila dva roky spolupráce. „Tehdy jsme vyjádřili náš pocit, že chybějí pravidla nejen ekonomické transformace, ale i transformace společnosti obecně, že jsm e začali hru bez přesně nalajnovaného hřiště, uvedl letos 21. srpna v rozhovoru pro MF Dnes. Lidovcům prý bylo doporučeno jít si zaplavat. Lux v MF Dnes označil za chybu, že se tehdy nechali „ukřičet a že „měli málo odvahy věci vysvětlov at . Oficiální komuniké z tohoto jednání neobsahovalo ani náznak neshody.
Václav Slavíček (KDU-ČSL), jenž byl šest let Luxovým náměstkem, skutečné rozhoření sporu Klaus-Lux datuje do roku 1995. „Do té doby se Josef Lux věnoval spíše parlamentním věcem a na porady ekonomických ministrů jsem chodil já. Usoudili jsme však, že z řady důvodů, třeba privatizačních, bude lépe, když tam chodit začne. Klaus však z něj přede všemi udělal hlupáka, zootechnika, který ekonomice nerozumí, zesměšnil jej. Nikdy mu to neodpustil, vzpomíná Slavíček. Když Josef Lux loni 24. zář í kvůli onemocnění leukémií oznámil odchod do ústraní, již dávno nebyl tím, koho by kdokoliv mohl přehlížet. Vysloužil si pověst skvělého politického stratéga, náklonnost Hradu, ale i nelichotivé přezdívky od svých protivníků. „Jeho odstoupením KDU-ČSL rozhodně utrpěla. Jan Kasal a Cyril Svoboda převzali některé Luxovy špatné vlastnosti, ale nepřevzali ty dobré, hodnotí nový vůdcovský tandem lidovců politolog Bohumil Doležal. Dříve zesměšňovaný venkovan byl dvakrát , v prosinci 1997 a v červnu 1998, kandidátem na premiéra. Zesílení jeho pozice v se projevilo i na rozpočtu ministerstva - v posledních letech se pravidelně zvyšoval o dvacet procent.
K růstu jeho vlivu přispělo i to, že neztratil kontakt s řadovými občany a na dění ve společnosti se tak nedíval jen prizmatem vysoké politiky. Přestože měl v Praze služební byt, i několikrát týdně se vracel za rodinou do Dvořis ka. Tyto sociální kontakty pak využíval při hašení stávky na železnici (únor 1997), hrozby stávky horníků (duben 1998) či vyjednávání s ekology. Není divu, že Jakub Patočka, aktivista ekologického Hnutí Duha, jej nedávno označil za jediného skutečné ho českého státníka. To vše i přesto, že Luxův vlastní resort, zemědělství, se z hlubokých ztrát nikdy nevymanil.
