Od rukavic po stany

Plzeňská textilní firma plánuje expanzi na zahraniční trhy

Nápad začít se šitím péřových bund a spacáků dostal Stanislav Krpejš na začátku devadesátých let, v době, kdy sehnat na českém trhu kvalitní outdoorové vybavení pro sportovce a především pro horolezce bylo téměř nemožné. „V koupelně se peří cpalo do spacáků a bund, v obývacím pokoji stály první šicí stroje. V prvním roce jsme prakticky na koleně ušili téměř tři stovky výrobků,“ vzpomíná Krpejš. To je však minulost. Loni už měla společnost Hannah Czech, kde je Krpejš hlavním akcionářem a předsedou představenstva, téměř půlmiliardový obrat a výrobky pro ně na zakázku šijí dodavatelské firmy v Číně.

Nároční Češi.

Centrála firmy však zůstala v Plzni, kde se vymýšlí a navrhuje celá produktová řada. Ta se mezitím rozrostla o desítky druhů sportovního vybavení – postupně přibývaly lyžařské bundy, kalhoty, rukavice, čepice, ale také stany, batohy a oblečení pro volný čas. Horolezectví však zůstal Stanislav Krpejš věrný a na image firmy je to znát. Outdoorové vybavení, neboli sportovní potřeby do hor a do přírody, je stále základem nabídky Hannah. Mimochodem, jméno firmy je odvozeno od anglické podoby jména Hana, konkrétně Hany Zachariášové, Krpejšovy partnerky a spoluzakladatelky firmy.
Hannah vyváží do téměř dvou desítek zemí světa, hlavní část produkce, zhruba 60 procent, se však stále prodává v Česku. „Zdejší zákazník je stále náročnější, orientace od zboží laciného ke kvalitnějšímu je hodně znát. A za kvalitu jsou Češi ochotni zaplatit odpovídající cenu,“ říká ředitel Hannah Czech Jan Reitspies, který do firmy přišel počátkem loňského roku. Je přesvědčen, že firma je od svého vzniku profitabilní i díky obezřetné úvěrové politice v začátcích podnikání.

Čínský outsourcing.

V současnosti Hannah zaměstnává v západočeské metropoli 110 lidí, převážně v centrále firmy a skladech, kde se zboží, které přijde z Číny, třídí a posílá dál odběratelům. „Mozky, které vymýšlejí kolekce, sedí v Plzni stejně jako švadleny a modelářky, které nám pomáhají nápady převést do podoby vzorků a minikolekcí,“ vysvětluje Reitspies a zdůrazňuje, že na návrzích nových výrobků se podílí i sám Krpejš. „Má významné slovo v určování skladby a designu výrobků, má však také velmi dobrou intuici při vymýšlení nových produktů,“ dodává.
Systému výroby v Asii začala Hannah využívat přibližně před osmi lety. V Číně má momentálně nasmlouváno několik certifikovaných partnerů - továren, které vyrábějí zboží na zakázku. „To je naše přednost, nejsme však výjimkou. Z našeho oboru mají výrobu v Asii snad všechny české, ale i západoevropské firmy,“ tvrdí Reitspies. Firma má v Šangaji vlastní kancelář, v níž zaměstnává dvanáct místních lidí. „Zatím nebylo potřeba, aby tam někdo od nás působil natrvalo, jsme v rámci možností s jejich prací spokojeni, navíc zhruba třikrát ročně tam jezdíme na hloubkové kontroly,“ vysvětluje Reitspies. Nevýhodou však je dlouhá předvýrobní fáze a přeprava. „Jen tři měsíce zabere přeprava z Číny do Evropy, proto jsme již na začátku března objednávali kolekci na příští zimu,“ říká.

150 procent marže.

Kromě značky Hannah, která je jakousi vlajkovou lodí firmy, prodává plzeňská společnost další čtyři „své“ produktové řady. Značky Sportland a Reewood jsou určeny především pro prodej v obchodních řetězcích, například v síti Tesco či Carrefour. Logem Reewood je označeno oblečení v safari stylu. Nově také Hannah získala možnost používat značku National Geographic. „Máme exkluzivitu na oblečení pro volný čas v rámci celé východní Evropy,“ tvrdí Reitspies. Přiznává, že obchodní řetězce jsou pro firmu významným partnerem, ale značku Hannah chtějí prodávat jinou cestou – sítí specializovaných obchodů. „Jde o obchodní strategii. Pokud pustíte nejlepší značku do hypermarketů, přijdete o řadu obchodních partnerů prodávajících jinému typu zákazníků, lidem, kteří sportovní vybavení v řetězcích nenakupují,“ vysvětluje.
Michal Korol, šéfredaktor odborného časopisu TextilŽurnál, považuje plzeňskou firmu za špičku domácích producentů sportovního oblečení. „Z hlediska kvality patří jejich výrobky k nejlepším, v porovnání se zahraničními firmami jsou navíc i cenově zajímaví,“ říká Korol, který připomíná, že loni dokázala Hannah na mnichovském veletrhu sportovního vybavení Ispo najít partnera pro německý trh. „To je pro textilní průmysl největší evropské odbytiště, tak to asi něco znamená.“ Podle viceprezidenta Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (ATOK) Jiřího Kohoutka hraje Hannah do karet, že trh outdoorového vybavení zažívá obrovský růst. „Zaplatit za oblek deset, patnáct tisíc korun si rozmyslí každý muž, ale vydat obdobnou sumu za kvalitní sportovní bundu neváhá téměř nikdo,“ tvrdí.
Loni vyvezla Hannah přibližně 40 procent své produkce, pro letošek plánuje výraznou expanzi, počítá s násobením objemů. „Na domácím trhu bychom rádi navýšili obrat o deset procent, trh podle nás určitý potenciál ještě má. V zahraničí je zajímavá jak západní, tak východní Evropa, hodně si slibujeme především od polského trhu. Partnery ale již máme například i v Argentině a Chile,“ vysvětluje Reitspies. Rozdíl mezi trhy jsou prý především v maržích prodejců: „Zatímco v Česku a východní Evropě se pohybují kolem 60 až 70 procent, na západě jsou obchodníci zvyklí na 150 procent.“