Eduard Janota není politik, ale ekonom a vysoký státní úředník, který na podzim hodlá na ministerstvu financí skončit.
Proto si může dopřát luxus mluvit pravdu a nic než pravdu. Státní kasa je prázdná a výdaje odpovídají růstu ekonomiky o pět až šest procent ročně, což teď nerosteme a hned tak růst nebudeme. Přeloženo do češtiny – tahle země si žije nad poměry.
Jeho pozice i vrozená slušnost mu nedovolují otevřeně říci, kde se ten malér narodil a kdo za něj může. Jenže není důvod, aby to pamětník neudělal za něj.
Zdroje nejsou!
Že jsou české veřejné finance v problému, se vědělo od měnové krize v roce 1997. Zemanova vláda se na to vykašlala a před volbami v roce 2002 pronesl Vladimír Špidla památný výrok „Zdroje jsou“. Jenže nebyly. Do křesla ministra financí se posadil ekonomický diletant, právník Bohuslav Sobotka, protože předchozí ministr Jiří Rusnok prohlásil, že deficit se stomiliardovým schodkem nepodepíše. Tak ho podepsal Sobotka. I on ale pochopil, že to tak dál nejde. V roce 2003 se zrodila takzvaná reforma veřejných financí. Její podstatou bylo, že v nadcházejících třech letech se navýší daně tak, aby vynesly sto miliard nad očekávaný vývoj, zatímco výdaje klesnou o dvě stě miliard oproti autonomnímu vývoji.
Leč řeči se vedou a pivo se pije. Daně se zvedly a hospodářský růst nastartovaný vstupem do EU začal sypat desítky miliard daňových výnosů navíc. Takže nic se neškrtalo a výdaje dosáhly v roce 2006 úrovně, která byla v oné takzvané reformě označena jako katastrofický scénář. Leč katastrofa měla kvůli vysokému výnosu daní zpoždění, a tak socialisté ruku v ruce s lidovci, komunisty i ODS dokázali ve volebním roce navýšit výdaje jednorázově o dalších sedmdesát miliard ročně.
Katastrofa bude příští rok
Vláda nevláda vzešlá z volebního patu na řešení situace do značné míry rezignovala, byť k určitým úsporným krokům došlo, zatímco celkové daňové zatížení nijak nekleslo. Tomu můžeme děkovat za to, že ona odložená, ale roky očekávaná katastrofa nepostihla veřejné finance už letos, ale zmasakruje je až příští rok.
To už zase bude nejspíše sedět na ministerstvu financí Bohuslav Sobotka a slíbí nám zase takovou reformu, jakou nám nikdo neudělá. A nám nezbude než čekat na nuceného správce z Mezinárodního měnového fondu.
