Východočeská firma Fitmin vyráběla krmivo pro domácí zvířata. "Můj děda působil ve stejném odvětví, měl chov prasat. V restituce jsme po něm zdědili majetek a to byl základ pro další podnikání," říká ředitel společnosti Zdeněk Štěpánek.
Carlos Tejedor Lazáro (na snímku se svou ženou) je synem zakladatele Dibaqu. foto: Profit - Martin Siebert
Východočeská firma Fitmin vyráběla krmivo pro domácí zvířata. „Můj děda působil ve stejném odvětví, měl chov prasat. V restituce jsme po něm zdědili majetek a to byl základ pro další podnikání,“ říká ředitel společnosti Zdeněk Štěpánek. V roce 2001 se Štěpánek setkal se španělskou společností Dibaq. Ta byla také rodinnou firmou vedenou podle profesionálních pravidel obvyklých ve světě. „Byla nám blízká. Působila ve stejném segmentu a byla také rodinným podnikem, tak jsme zahájili spolupráci. Začali jsme objevovat, co to znamená být profesionální rodinnou firmou. Dodnes se od nich učíme a snažíme se přenést tento přístup do českého prostředí“. Společně v Česku založili Dibaq a. s. JAKO SNĚMOVNA A SENÁT
Štěpánek tak začal poznávat promyšlenou strukturu firmy. „Systém vedení je neuvěřitelně propracovaný,“ popisuje s obdivem. „Vedle správní rady existuje ve firmě ještě rodinná rada. Rozhodují nezávisle na sobě a mají rozdílné složení. Rodinná rada ratifikuje důležitá strategická rozhodnutí. Takže to vlastně funguje jako Poslanecká sněmovna a Senát. A aby to nebylo tak jednoduché, existuje navíc ještě rada mladých, která zastupuje postoje mladší generace vlastnických rodin,“ vysvětluje Štěpánek. „Rada mladých přitom deleguje svého vyslance do správní rady, aby tam tlumočil její názor.“ Potomci majitelů přitom nemají na růžích ustláno. Než jim je firma předána, čeká je tvrdá škola. Štěpánek k tomu s úsměvem dodává: „Moji dceru jsme například poslali na stáž do Španělska. Krmila tam prasata.“
NEJSEM MAJITEL, JSEM JENOM SPRÁVCE
„Vlastníky rodinné firmy jsou obvykle nejméně dvě rodiny, které jsou si určitou protiváhou. Často tyto rodiny nebývají pokrevně spřízněny,“ říká Štěpánek. „Jinou typickou situací je stav, kdy majoritu ve firmě vlastní společně několik potomků zakladatele. Každý má svou rodinu, která spolurozhoduje o vedení společnosti,“ dodává. Současný prezident Dibaqu Carlos Tejedor Lazáro je synem zakladatele společnosti. „Můj otec byl učitelem. To byla ve Španělsku velmi špatně placená profese. Začal proto s chovem kuřat, prodával maso a vajíčka. V osmdesátých letech přešel na výrobu krmiva pro zvířata.“ Dnes má španělský Dibaq roční obrat přes 50 milionů eur a dodává krmivo téměř do třiceti zemí světa. Jeho španělská továrna dává práci 550 zaměstnancům. Rodina Tejedor vlastní líheň ryb, chov ovcí a prasat. Přesto se Carlos Tejedor nepovažuje za bohatého muže. „Společnost ve skutečnosti nepatří mně. Necítím se jako majitel, ale jen jako dočasný správce firmy. Mým úkolem je odevzdat ji v dobrém stavu dalším generacím, ne vydělat pro sebe peníze. Podnikatel, který myslí rodinné podnikání vážně, nikdy z firmy neodvádí peníze. Veškeré zisky okamžitě investujeme zpátky do společnosti.“ Dibaq si průběžně vytváří vnitřní etický kodex, který je průnikem rodinných hodnot a pracovních kritérií. „Tento kodex je skutečná, už dost objemná kniha. Navíc ji průběžně stále doplňujeme,“ říká Carlos Tejedor. N a otázku, zda nemá rodinné podnikání v této profesionální podobě perspektivu jen v hispánském světě, kde je tradičně rozšířeno, kroutí Carlos Tejedor hlavou. „Rodiny drží přímo nebo nepřímo v rukou čtyři pětiny podnikání všude ve světě. I Česká republika má v tomto ohledu velkou budoucnost. Potkali jsme tu mnoho skvělých lidí.“
RODINNÁ FIRMA NEZNAMENÁ SPOLEČNOU PENĚŽENKU
I Štěpánek si spolupráci se španělskou rodinou pochvaluje. Společně zahájili před třemi týdny v Helvíkovicích u Žamberka stavbu nové továrny na extrudovaná krmiva pro psy a kočky. Továrna zaměstná dvacet pracovníků. Díky této investici ve výši zhruba 400 milionů korun se produkce krmiva pro zvířata v České republice ztrojnásobí. Štěpánek je i proto nadšeným propagátorem profesionálního rodinného podnikání. „V České republice dosud znamenala rodinná firma jen společnou peněženku. Ve světě je to přesně obráceně. O rodinném podnikání se toho ví u nás zatím hrozně málo.“
