Metání vajec po stovkách je náběhem k politickému teroru
Po vajíčkovém masakru u pražského Anděla Jiří Paroubek prohlásil: „Tady už nejde o legraci. A legrace to ani nikdy nebyla. Celé je to připravená akce, která nás měla zastrašit a smést z chodníků a náměstí českých a moravských měst. Pokud to půjde, pokud někdo z nás nebude vážně zraněn, neustoupíme.“ Zkraje to byla pro někoho jen legrace, když vrhači vajec začali Paroubkovi kazit předvolební mítinky. Být trefen vajíčkem není jistě příjemné, leč kdyby se tomu býval dokázal předseda ČSSD zasmát a na příští mítink by přišel v oranžové pláštěnce nebo s rozpálenou pánví, vtipálkům by hodil jejich hračky do kanálu. Paroubek však vzkypěl s prvním vejcem, jež našlo svůj cíl. Vrhače nejprve zesměšňoval a posléze začali být z předvolebních shromáždění ČSSD násilně vytlačováni prý členy místních stranických organizací, kteří však nápadně připomínali profesionální ochranku. Lidový dům přitom vydával i několikrát denně dementi ve stylu „rádia Jerevan“, jimiž však spíše posiloval podezření, že je zaskočen a bojí se o osud své kontaktní a nákladné volební kampaně.
Je však nepravděpodobné, že se vejce na sakách a pak i ve tvářích veličin ČSSD ocitla v Příbrami, Berouně, Kladně, Duchově, Plzni, Litoměřicích a masivně v Praze u Anděla jen důsledkem spontánní akce Vejce pro Paroubka v každém městě, k níž se na komunitním serveru Facebook přihlásilo přes 40 tisíc lidí. Stejně jako se napsaná divadelní hra neocitne na jevišti sama od sebe, i realizaci původně možná jen recesistického nápadu s vajíčky si musel vzít na starost schopný a náležitě vybavený organizátor. Nejen dle Lidových novin se však vajíčkoví metači „mstili Paroubkovi“ za taneční party CzechTek, kterou jako premiér dal v létě 2005 rozprášit, a za jeho „populismus a aroganci“. To LN řekli studenti, které „oslovily v davu“. Nejspíš opravdu tam! Dav je totiž dav a řídí se zákonitostmi „davové psychologie“. Je málo racionální a silně emocionální. Dostane-li se mu náležité „potravy“, reaguje „spontánně“ a nerozumně. Paroubek je jistě i populista, ale přidá-li k tomu 24letá účastnice vajíčkové kanonády u Anděla adjektivum „hnusný“, z oprávněného občanského postoje se stává pouhý emocionální výlev.
Potíž pro demokracii spočívá v tom, že emoce přejí metání vajíček, nikoli však politickému diskurzu. Ten se u nás vinou politických elit řádně neděje. Pro politiky, ale i novináře je to příliš obtížná disciplína. Práce s emocemi je snazší a přitom efektivní. Z organizování vajíčkových útoků obvinil Paroubek zatím bez důkazů ODS, čili nehezky ji „navoněl“. Jeden z místopředsedů ODS, Ivan Langer, reagoval stylově: „Je to další smrad, který vypustil Jiří Paroubek ze své pusy. Jiří Paroubek je lhář, a ne nadarmo se říká, že kdo lže, ten krade. A Jiří Paroubek kromě toho, že lže, také krade lidem svobodu ve vyjadřování, svobodu ve shromažďování a šíří strach a násilí prostřednictvím svých goril na mítinku.“ Proč být korektní, když „smrad z pusy“, „kdo lže, ten krade“ a zmínka o „gorilách“, čili negativní emoce, vyřídí protivníka spolehlivěji?
Ve volební kampani se řekne ledacos, ale hranici, za kterou začíná politická pakultura, by to přesáhnout nemělo. Před červnovými volbami 2006 na sebe ČSSD a ODS lily vzájemně splašky natolik důsledně, až volby skončily patem, první Topolánkova vláda nedostala důvěru a druhá zesnula předčasně. Dnes ohýbáme ústavu přes koleno, abychom se dobelhali v říjnu k předčasným volbám do sněmovny. Ty evropské na sklonku tohoto týdne jsou k nim předehrou a zároveň by měly být testem způsobilosti politických stran zastupovat zájmy příslušného segmentu společnosti. Vypovídací hodnota onoho testu však bude nulová, pokud o výsledcích evropských voleb rozhodnou vajíčkové kanonády, vzájemné osočování a nedej bože billboardy či plytké televizní a rozhlasové spoty. Anebo – a to by bylo nejhorší ze všeho – nějaká „velká rána“, aféra, senzační odhalení či něco podobného v posledních 48 hodinách před volbami. Jde o pověstný „last minute swing“, jenž může nastat, o překmit hlasů na poslední chvíli, a proto dopředu neodhadnutelný, snadno vyprovokovatelný právě emocemi nabitým impulzem. Poměrně významnými se pak mohou stát i okrajová, radikální politická uskupení, jež sice nemají širší oporu ve společnosti, ale červnovým volebním úspěchem by se odrazila k ještě většímu skoku ve volbách říjnových.
Shrnuto a podtrženo, inkasovat sem tam zásah vajíčkem či rajčetem patří ke koloritu politiky. Metání vajec po stovkách je však náběhem k politickému teroru, k nahrazování demokratických metod politického zápasu pouličními kravály, k umělému přiživování negativních emocí a posléze k pusté štvanici na politické protivníky. Leč pozor! Příslovečný džin, neuváženě vypuštěný z lahve plné emocí, může nakonec způsobit nenapravitelnou destrukci demokratických mechanismů. A tím i stran, které snad s džinem špásují.
