Stížnosti mladíka na Twitteru vedly až k demisi hlavy státu
Minulý týden se opět ukázalo, jak velkou moc mají sociální média. Oblíbeného spolkového prezidenta Horsta Köhlera totiž nesesadila žádná dlouhodobá antikampaň ani odhalující články investigativních novinářů. Nakonec stačilo 140 znaků na mikroblogu Twitter. V kraťoučkých textových příspěvcích si dvacetiletý Jonas Schaible na oblíbené sociální síti stěžoval na prezidentovy výroky a vzbudil tak i pozornost německých novinářů. Ti si celé kauzy nejdříve vůbec nevšimli.
Studentovi se výroky nezdály
„Neměl jsem v úmyslu upozornit média, spíš jsem chtěl zjistit, proč o tom nikdo nepsal. Zdálo se mi, že to novinám prostě uniklo,“ říká student politologie a mediální problematiky. Tvrzení, že by svrhnul německého prezidenta, však Schaible odmítá. „Nebyl jsem první. Přede mnou si tématu všimli už i jiní blogeři,“ tvrdí Schaible. On však na celou věc upozornil velké noviny a televizní stanice.
Byly to zejména Köhlerovy výroky k nasazení německých vojáků v zahraničí, kvůli nimž Schaible zbystřil sluch. „Prezident řekl, že s cílem zajistit obchod se dají ospravedlnit i vojenské akce. Zdálo se mi, že takové prohlášení je v rozporu s ústavou. Německá armáda přece smí být nasazena jen v případech obrany či pro mezinárodní akce. Na spolkového prezidenta to byly velmi brizantní výroky,“ divil se Schaible.
I většina Němců se shoduje v tom, že 67letý Köhler v klíčové chvíli selhal. Jeho prohlášení, která spojovala zahraniční mise německých sil v Afghánistánu s obchodními výhodami pro Německo, pokládají za nevhodné. „Bylo to naivní. Není šťastné, aby se prezident tímto způsobem vyjadřoval k problémům každodenní politiky,“ stěžoval si známý německý politolog Richard Woyke z univerzity v Münsteru. Köhlerovu reakci – odstoupení z funkce – přesto považuje za neadekvátní.
Při politicky nekorektní odpovědi spolkového prezidenta se prý navíc jednalo o nedorozumění. Köhler měl totiž přeslechnout, že se otázka vztahovala na Afghánistán a domníval se, že se mluví o misích proti pirátům v oblasti Afrického rohu. „Prezident by měl ustát víc kritiky. Jeho demise byla zcela přehnaná. Bývalo by stačilo, kdyby vše při dalším velkém vystoupení uvedl na pravou míru,“ konstatoval Woyke, dle něhož bude velmi těžké nyní najít vhodného následovníka.
Chce to zkušeného politika
Německé vládě na to moc času nezbývá, nového prezidenta určí sbor volitelů 30. června. Základní charakteristiky jsou jasné: prezident musí být starší 40 let, je volen na období pěti let, maximálně dvakrát po sobě; rozhoduje se v tajném hlasování. Kritéria již minulý týden rozšířila německá kancléřka Angela Merkelová. „Musí to být kandidát, kterého budou akceptovat všichni,“ uvedla. Prý nebude hrát roli pohlaví ani zaměstnání. „Současné události by však neměly vést k tomu, aby o šanci stát se hlavou státu přišli nepolitici,“ varovala Merkelová. (Před zvolením v roce 2004 byl Köhler šéfem Mezinárodního měnového fondu.)
„V této době potřebujeme především prezidenta, který bude mluvit s lidmi a bude zkušený,“ upozornila kancléřka, jež si vedle krize v eurozóně, klesající obliby a pnutí v koalici křesťanských a svobodných demokratů nemůže dovolit další komplikace. „Pokud zkrachuje hledání Köhlerova nástupce, může být nakonec ohroženo i kancléřství Merkelové,“ spekuloval dokonce berlínský list Der Tagesspiegel.
Minulý týden vykrystalizovali dva hlavní adepti na uvolněnou funkci. Kandidátem vládní koalice bude dosavadní premiér spolkové země Dolního Saska Christian Wulff. Padesátiletý politik CDU má tak největší šanci na zvolení. Proti Wulffovi by se měl postavit sedmdesátiletý teolog Joachim Gauck, jehož chtějí podle agentury DPA navrhnout opoziční sociální demokraté (SPD) a Zelení.
Merkelová by se však vedle předsedů svobodných demokratů a křesťanských socialistů Guida Westerwelleho a Horsta Seehofera měla rovněž předem poradit s dvacetiletým studentem Schaiblem, aby jí nově zvoleného prezidenta zase „nesestřelil“ a s pomocí Twitteru nakonec nepoložil celou spolkovou vládu.
