Glosa Malá a střední firma? V Evropě to znamená mít přes sto nebo dokonce ještě pětkrát víc stálých zaměstnanců. V Česku ale mít o pouhého pracovníka nad dvacet zaměstnanců může pro malou firmu znamenat nečekaný problém. Takový podnikatel musí znát už rok nejen zákoník práce, ale i záměry odborářů z příslušného oboru.
Glosa
Malá a střední firma? V Evropě to znamená mít přes sto nebo dokonce ještě pětkrát víc stálých zaměstnanců. V Česku ale mít o pouhého pracovníka nad dvacet zaměstnanců může pro malou firmu znamenat nečekaný problém. Takový podnikatel musí znát už rok nejen zákoník práce, ale i záměry odborářů z příslušného oboru. A je jedno, zda ve společnosti odbory fungují nebo ne. Co víc: nezáleží ani na mínění „postižených“ pracovníků.
Ať už souhlasí nebo ne, musí se podřídit. Oni i jejich šéf. Od loňského roku totiž platí, že firmy bez fungujících odborů se musí řídit takzvanou vyšší kolektivní smlouvou. Tedy tou, kterou uzavřeli nejsilnější odboráři v oboru. V praxi tedy například mladoboleslavští odboráři úspěšné české automobilky nadiktují mzdové či jiné zaměstnanecké benefity i malým firmám z oboru, které třeba vyrábějí jen „čudlík“na zamykání dveří. Na první pohled to vypadá jako správná věc, solidní ochrana zaměstnanců a nastavení rovných příležitostí. Co když si ale menší firma nemůže dovolit takové výhody pro své zaměstnance jako velký nadnárodní koncern? Řešení se nabízí - může zkrachovat nebo přejít na tak oblíbený (a zároveň zatracovaný) švarcsystém, kde zaměstnanci přecházejí do smluvního poměru a ztrácejí přitom paradoxně všechny výhody státem nastaveného sociálního systém.
